Jaká byla reakce vašich rodičů,když jste jim oznámili „musím se vdávat/ženit“ ?!

Nemusel jsem ))

Také jsem nemusela ale chtěla :)

Taková situace nenastala ani u mne ani u mých dětí. Nejmladší dcera jednoho dne těsně přžed prázdninami přišla a oznámila tři věci najednou . Nechala jsem práce, jedu do Anglie vydělat si nějaké peníze.Vrátím se na konci srpna, protože od prvního září zaačnu znovu studovat a do konce září se vdám.
Jak řekla, tak učinila.

Přestože to byla tenkrát"móda" ,vdávat jsem se nemusela . Po 5leté známosti jsme se vzali -byla jsem ze všech mých spolužaček poslední a to mi bylo 20let… jo dřív všichni pospíchali…byla jiná doba ,dneska je to jiné.
Nikomu nic neuteče a dobře dělají.
Doplňuji:
moje děti žijí bez svatby ,takže pohodička.....pro změnu jiná „móda“

Upravil/a: hanulka11

Nemusela jsem.Po půlroční známosti manžel dostavěl svépomocí byt a chtěl,abych tam s ním šla bydlet.Ale moje matka řekla,že nechce,abychom bydleli spolu „na hromádce“,tak ať se teda vezmem.Do jiného stavu jsem přišla asi 10dní po svatbě.

No já to měla tak jako hanny 2, rodiče řekli, že jestli spolu chceme bydlet, tak se musíme vzít, jinak že u sebe navzájem přespávat nemůžeme.

Chceš?
Musíme len zomrieť.
PS.
Ja som nemusela, ale chcela.

Já byla hloupá,dítě jsem chtěla,takže jsem se vdávat musela,bylo mi 19 let.Doma žádná sláva.Také to podle toho dopadlo,po 4,5letech jsem se rozvedla.

Oznámil jsem to rodičům a reakce byla,dělej si co chceš chceš už si plnoletý a je dobře že se postavíš na vlastní nohy.A dcerám sem se do toho nepletl,je to jejich rozhodnutí a jejich život.

My se brali z lásky, protože jsme chtěli patřit k sobě i legitimně a svatbu jsme brali jako významné zpečetění našeho vztahu.
Rodiče nás podpořili.

Dítě, jako hlavní „důvod“ ke svatbě mi totiž nepřijde jako příliš šťastný začátek manželství. Říká si to jen o to, že jakmile proběhne nějaká ta hádka, vyrukuje se s tím, že: Kdybych nemusel(a), nikdy bych si tě nevzal(a).
A to je vůči tomu dítěti dost sprosté.