Jak zaměstnavatel pozná, kdo je kvalifikovaná pracovní síla a kdo ne?

Na základě interakce s tím člověkem a praktických schopnostech ve zkušebkách.

Podle vzdělání, praxe a osobnosti.

Něco si přečte v životopise, něco se dozví na pohovoru. Někdo může mít doporučující dopis od předchozího zaměstnavatele. Některý výsledky práce si může jít sám prohlídnout, třeba když najímá architekta.
Některý kvalifikace se daj doložit, třeba potvrzením o úspěšným absolvování kurzu, průkazem (řidičák, zbroják) atd.

Pokud si nikdo nestěžuje, rozhodně to neznamená, že jste kvalifikovanej. To je nesmysl.

Je sice pravda, že pokud něco vystuduju, nemusim to dobře umět. Ale lze předpokládat, že o tý problematice aspoň něco vim.

MuDr. Cvach byl taky kvalifikovanej, žejo…

Až po osobním setkání s tím člověkem – a bližším seznámením (poznáním jeho kvalit). Nemusíte to být přímo majitel/zaměs­tnavatel, ale třeba manažer nebo ten, kdo na toho člověka bude dohlížet.

U pohovoru se nejvíc rozhoduje zda bude vhodný (a to na základě jeho vystupování, jeho rozhodnosti a toho, ajk se umí prosadit a říct proč chce pracovat… nějaká škola nebo praxe je až tak na třetím místě – ale taky záleží jak kde).
Pak se to nejvíc u káže ve zkušební a zaučovací době.

Zaměstnavatel (nebo jím pověřený člověk) bude hodnotit jeho výkon, jeho práci, jeho výsledky (a nejn ve zkušební době, ale i u stálých zaměstnanců). Tak se zhodnocují a poznávají kvality toho člověka (kvalifikace).
Že si an něj nikdo nestěžuje hned neznemaná, že je kvalifikovaný (jen, že si na něj zatím nikdo nestěžoval).

A hodnotí se všechno (celek toho člvoěka), nejen jako umí tu práci, jak postupuje, ale taky jaké má chování, zda je čestný a spolehlivý a plno dalších.
(Lenochy, vyžírky a problémové zaměstnance žádný majitel nechce – to by pak byl pro firmu nákladem, což je přesný opak toho, co zaměstnavatel chce).

Chtějí hlavně snaživce a odhodlané lidi (často nehledě na zkušenosti nebo vzdělání = ale záleží na konkrétní firmě a hlavně oboru).
Kvalifikace (na nějakém papíře) ještě neznamená, že je na to člověk kompetentní – že to skutečně umí, že to bude dělat dobře (a svědomitě), že to nebude flákat a že tomu rozumí. (Kvalifikaci na papíře má kdejaký blb aniž by znal nebo uměl alepsoň polovinu toho, co by umět měl. Některé certifikáty, osvědčení, jako úspěšné absolvování kurzu/školy se dávají skoro zadarmo).
To, že má např. někdo řidičák (=tzn. povolení řídit) ještě neznamená, že to umí, že dodržuje předpisy, že nejezdí jako cvok nebo naopak jako šnek. Neznamená to ani, že je bez pokut, není ani řečeno zda nedal jízdy až na desátý pokus. Nebo že už to všechno nezapomněl. Ani to neznaneá, že když má řidičák, že má auto a že často jezdí (třeba má řidičák, je roky bez auta a už to skoro zapomněl)… a takových možností je několik (a nejen s řidičákem, ale s ajkýmkoli takovým sovědčením/po­volením).

Upravil/a: DoTazatel

Při nástupu do práce, podle dokladů o vzdělání. A proto pak existuje zkušební doba.

Upravil/a: elkon