Jak tedy tomu je?

Je mnoho obchodních taktik…
Ne všechny obchody prodávají zboží za (dodavatelem doporučené) maximální ceny, tedy s co největším ziskem na výrobku, ale nalákají kupujícího na výhodnější cenu a prodají více (levnějších) výrobků.
Zisk z jednoho kusu výrobku je sce nízký, ale v měsíčním průměru jsou, díky velkému objemu zobchodovaného zboží, ziskovější.

Se zbožím např. na čerpacích stanicích je to jako se zbožím ve Večerkách …také tam seženete stejné zboží, ale za mnohem vyšší cenu… Můžete tam ale přijít nakoupit třeba hned ráno v 6 nebo hodinu před půlnocí, zatímco ostatní obchody otevřely v 7 hod. a zavřely v 16 hod.. tady jde o poptávku… kde je poptávka, většinou bývá i vyšší cena… bagetu za 55,– Kč si na pumpě koupíte, když nemáte jinou možnost a máte hlad. Jste tak ochotni zaplatit takovou sumu i s vědomím, že byste jinde, v jinou dobu za ty peníze dostali teplé polední menu i s polévkou a moučníkem.

Nie, musíte povedať „spoločnosť sa snaží, aby na rovnakom trhu bola cena rovnaká“.
Reštaurácie a čerpanie stanice nie sú konkurenciou bežného trhu (obchodmi), ale jeho doplnkom, ktorý využíva toho, že produkt môže predať nad „bežnú“ cenu (z dôvodu dostupnosti časovej, miestnej, prípadne ako službu).
A to nemôže výrobca ovplyvniť (leda dumpingom).

Nějak nerozumím. Pochopitelně když si koupíte limonádu v obchodě tak jí koupíte lacinějc než v restauraci, kde maj vyšší náklady na obsluhu a vyšší zisk. Na čerpacích stanicích maj zase všechno předražený proto, že asi spolíhaj na to, že když si někdo rychle potřebuje koupit rozmrazovací směs, tak si to koupí radši tam, když už tam je, a nebude muset speciálně kvůli tomu obíhat specializovaný prodejny.
Doporučená cena, o který jsme se bavily, je typická pro některý druhy zboží, jako například značkový oblečení a batohy. Běžný jídlo a pití se nakupuje za různý ceny, nehledě na to, že v restauraci už se většinou nebavíme o zboží, nýbrž o službách (jejichž součástí je podávání oněch jídel a nápojů).