Avatar uživatele
TheMyss

Jaký je váš názor na školní systém známek? Myslíte, že děti motivuje nebo naopak?

Uzamčená otázka

ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce

Zajímavá 5Pro koho je otázka zajímavá? quentos, johana 56, Klára K., Agneta, AdaTK před 3185 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
annas

Je konec školního roku, děti dostali vysvědčení. Někteří se známkami, jiní se slovním hodnocením, další mají známky i slovní hodnocení.

Je pravda, že čísla na vysvědčení nejsou opravdovým obrazem vědomostí žáka. Často se stává, že jedničkáří se v životě tolik neuplatní jako ti, kteří byli nadaní, ale učení je třeba nebavilo.. Ne každá jednička je jednička atd. Pro soutěživé typy jsou ale jedničky jakousi nejvyšší metou.

Když se podíváme na známkování:
Je tradiční, přehledné a všem srozumitelné. Jedničky na vysvědčení podporují výkon, stejně jako pětky často motivují k lepšímu výkonu.
Bohužel , některé děti se učí jen kvůli známkám, nikoliv kvůli tomu, aby se něco dověděly.
Mít pěkné známky vede často k podvádění, známka hodnotí výkon, ale nevysvětlí, proč to či ono dítě umí nebo neumí, .
Při přijímání na střední školu jsou známky určitým kritériem.

Špatné známky stresují a mohou vést k rivalitě, porovnávání, urážkám atd. Záleží také na výchově a na tom, jak rodiče své děti vidí.

Bohužel či boíhudík? Zatím stále převažuje známkování nad slovním hodnocením.

Pro některé rodiče je nesrozumitelné – jsou zvyklí na čísla, takže někdy těžko odhadují, pro učitele náročné jednak časově, jednak je třeba se jasně stylisticky vyjadřovat, nebýt ironický atd. .

Ale na druhé straně slovní hodnocení řekne rodičlm i dětem, v čem dítě je dobré, kde se může zlepšit., omezuje soupeření, hodnocení se dá formulovat pozitivně, takže děti motivuje atd..

Vysvědčení „straší děti“, někdy i rodiče už 240 let. Pravidelné hodnocení zavedla Marie Terezie.

Zřejmě známkování dále přetrvá, protože stále m rodiče ani učitelé í nechápou, že cílem je naučit se, jít dál, dovídat se stále něco novéh, nikoliv mít pěkné známky.

Slovní hodnocení dopourčí dítěti, co má dělat, na co se zaměřit.

Každému vyhovuje něco jiného., není to černobílé … Oba způsoby mají stránku pozitivní i negativní…

Upravil/a: annas

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
Agneta

Ty asi moc dobře víš, že je to dost ožehavá otázka, že? Ale už celý den tu je – a bez jediné odpovědi:DDD

Tak např. školství třetího světa nemá čas na nějaké úvahy, známkování je nutné, tam se prosadí jen ten nejlepší.
Zatímco v prvním světě se ví o možnosti investování do „pomalých Einsteinů“ (on sám to o sobě říkal, že nebyl ani bystrý, ani vysoce inteligentní).
Doplnil bys to prosímtě, ať můžeme přesněji a konkrétněji zareagovat?:D

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
Nevíteto?

Negativní, nemyslím si že děti motivuje něco se naučit, spíš (když už) za každou cenu dostat zapsané dobré číslo (známku), proto používají taháky, opisují, zapomínají látku hned po testu. Ono není divu, hlavně některé rodiče zajímají samotné známky nejvíc ze všeho, víc než skutečné znalosti dětí. Někdy udělají za děti i úkol, aby se pak mohli chlubit dobrým vysvědčením svých dětí (choré). Navíc, když někomu škola moc nejde, a i přes snahu dostává špatné známky, začne být demotivovaný a nakonec se na to vykašle.

Tady je i jedno video: https://www.y­outube.com/wat­ch?v=7cnxm-OatVs

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Klára K.

My máme ve škole od první třídy slovní hodnocení a od osmé třídy dostáváme i známky (kvůli středním školám) a musím říct, že když si vyberu „menší zlo“, tak je lepší to slovní hodnocení.
Samozřejmě jak v čem, že ano, dá se říci, že známky jsou „jednoznačnější“, prostě oštítkují lidi jako „blbej“, „průměr“, „dobrej“ a tak dál (to, že jsou nejméně z poloviny případů mimo mísu a situace známkovaného člověka je mnohem složitější, než známka může říci, už školní systém vůbec nezajímá), taky je to taková klasika (protože když se babička i po těch osmi letech zeptá „tak co, Klári, jaké máš známky?“ a já jí po šestnácné odpovím „žádné babi, mám slovní hodnocení“ tak to je trošku únavné, úplně všem, nejen babičce, každý půlrok vysvětlovat, že máme slovní hodnocení, a ne každý to může vzít dobře)
Slovní hodnocení se na druhou stranu snaží být přesnější (jistě, v některých případech je taky úplně mimo mísu, ale snaha tady aspoň je a učitelé nejsou jasnovidci, že ano) a dívá se na žáka trochu z jiného úhlu, tedy spíše jako na člověka než jako na zboží, u kterého se musí ohodnotit kvalita. Ano, je sice pravda, že slovní hodnocení dá učitelům strašně moc práce (napsat vysvědčení pro celou třídu dělá více jak pět set stránek promyšleného textu) ale na druhou stranu, jsou za to placeni (no, ten plat je tedy… škoda mluvit, všichni to ví, prostě je směšně nízký, a pak se všichni diví, že se na základky spatně shánějí učitelé, tudíž jsou ještě rádi, když tam přijde nový „učitel angličtiny“, který má udělanou půlku střední školy a anglicky se naučil přes internetový kurz…)
Abych to zakončila, řekla bych, že slovní hodnocení, když je správně napsané, je lepší než známky (dle mého názoru) , ale pořád by to samozřejmě mohlo být lepší, podle mě to s tou motivací je u každého jinak, někteří (ti soutěživí) to mohou brát jako takovou hru, kterou musejí vyhrát, pak jsou tu takoví ti, kterým je to úplně jedno, učitelé je vidí jako flákače a neví, že takoví žáci to umí, akorát se to nenašprtali podle plánu školy a tak se jim prostě nespustí gramofonek, který by doslovně převykládal všechno, co je v učebnici, a nakonec jsou tu ti chudáci, kteří se možná snaží, ale nejde jim to, protože je každá známka akorát demotivuje, a kdo by se u některých případů divil, když se například žák domluví s učitelem, že se následující měsíc (před vysvědčením) bude strašně snažit a udělá pět referátů a bude mít testy co nejlépe a bude se šprtat u stolu až si z toho způsobí artrózu… a že za to mu učitel zlepší známku z toho předmětu. Žák se tedy opravdu snaží, co na tom, že mu to nejde, ale strašně se snaží, a nakonec mu dá učitel stejně tu známku, kterou žák měl mít původně, tak se nedivím, že příště si žák řekne „kašlu na to, stejně zas budu mít trojku ať se budu snažit nebo nebudu“
Takže to s tou motivací je vážně různé, a záleží i na žácích i na učitelích (hlavně! na učitelích) :)

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
quentos

Motivační je určitě – vždy se může člověk snažit o „nižší číslo“. Má těch stupňů však málo, je to ostatní vidět už na tom, jak si učitelé vypomáhají různými „mezistupni“ (1-, 1/2, 2+ apod.). Chtělo by to rozšířit pošet stupňů aspoň na 10…

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
AdaTK

Jukněte semka :) : http://adela.sve­tu.cz/3-pololetni-vysvedceni-ocima-alternativy.html
http://adela.sve­tu.cz/4-skoly-beze-znamek.html

před 2591 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Mišule15

my jsme meli slovni 1–3. a pak uz znamky a myslim ze je to takhle dobry v 1. a 2. se stejne davaji vetsinou 1 :)

před 2846 dny Odpovědět Nahlásit
Nový příspěvek