Avatar uživatele
bazuka

jak se ve středověku vyráběl sanitr ?

Uzamčená otázka

ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce

Zajímavá 3Pro koho je otázka zajímavá? annas, vagra, rynek878 před 4484 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
annas

Je poměrně známou skutečností, že podstatnou součástí střelného prachu je dusičnan draselný, tzv. sanytra. Ve středověku se výrobou této strategické suroviny zabývali sanytrníci. Dusičnan draselný se tehdy získával extrakcí půdy a krystalizací. Vzhledem k tomu, že v půdě vzniká tato látka oxidací organických zbytků, byla surovinou sanytrníků hlína z chlévů, latrín a podobných míst.
Později sanytrníci zakládali vlastní jámy, které plnili výkaly z širokého okolí, přehrabovali se v nich a po určité době zpracovali na sanytru. Nechutnou zajímavostí je, že sanytrníci údajně posuzovali kvalitu své suroviny chutí.

Zdroj: http://katedry­.osu.cz/kch/zch/­prvky/k.htm

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
Sůwa

Až do středověku jsem se nedostala, ale zaujalo mne, co to vlastně sanitr = sanytr = salnitr = dusičnan draselný = dusičná sůl = sal nitr je. Setkávám se s tím na starých stavbách, kde je ovšem nežádoucí, používá se jako hnojivo ..
http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Du­si%C4%8Dnan_dra­seln%C3%BD

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
Drap

Sanitr se používal a používá i na nakládání masa pro uzení. V době první světové války a před ní chodívali i po našich zemí císařští vojáci, většinou kteří byli částečnými invalidy po zranění, ovbcázeli ovčíny , salaše a chlévy a sbírali sanitr.

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
zden28

Na výrobu kila černého střelného prachu bylo potřeba tří čtvrtě kila sanytru. Sanytrníci měli i zvláštní privilegia. Mohli bez souhlasu majitelů vstupovat do jejich sklepů a hospodářských stavení, a nikdo je zde nesměl rušit. Proto se mezi lidmi oblibě netěšili. Důvodem prý bylo také jejich neurvalé chování. Nestačila-li poptávka v časech válek, byly zřizovány tzv. plantáže – asi metr hluboké jámy nebo hromady živočišných a rostlinných odpadů smíšených s omítkou, jílem, vápnem a popelem, zalévané močí, hnojůvkou a dalšími výkaly. Před deštěm chráněné „zrály“ asi tři roky a pak se vyluhovaly vodou. Výluh se vyčistil od špíny, poté odpařoval a nechal se vykrystalizovat na ledek. Ačkoli šlo o specializované a prosperující řemeslo, velkého společenské uznání nemělo. Práce s tlejícími zbytky a výměšky lidem nevoněla ani ve středověku.

před 1268 dny Odpovědět Nahlásit
Nový příspěvek