Avatar uživatele
Rokio

Jak maniakální pacient může ohrožovat své fyzické zdraví?

Maniak má strašně dobrou náladu. Proč by sebe nějak ohrožoval, když se cítí skvěle?

Ptám se, protože jsem sám hypomaniak, což je lehká mánie. Mám ji diagnostikovanou už v průběhu učení na střední odborné škole. Později jsem onemocněl psychotickým onemocněním, nikoliv však přímo schizofrenií. To bylo těsně po maturitě.

Zajímá mě, jak se takový člověk s manickou epizodou může ohrožovat (být nebezpečný sám sobě)? Tuto chorobu mám sám (lehká forma) a nevšiml jsem si, že bych svoji osobu nějak ohrožoval.

Zajímavá 0 před 19 dny Sledovat Nahlásit



Odpovědi
Avatar uživatele
Filip84

Co to, zase, meleš!? 😅

To není sílozpyt, nebo lučba. Není nikde řečeno, že každý paranoidní schizofrenik bude stejný, jak kdyby je vyráběli ve fabryce na běžícím pásu. 🤦‍♀️😅 To samé je s maniakálními poruchami.

Ty máš hypomanii, druhý má hypermanii. Ale dobrý, samostatná mánie se utlumí, problém vyřešen, harmonie obnovena. Ovšem vezmi, třeba, takovou bipolární poruchu. Tomu pacientovi se střídá depresivní fasis s maniakální fasis. A vezmi, že to je obojí hyper, tj. opravdu těžký deprese a opravdu silný maniakální stavy.

Tak takový pacient s hlavou se – najednou – ocitne v maniakálním stavu. Tři dny nespí, prakticky ani skoro nejí a nepije. Ošoustá, co před ním neuteče! Vymete každý bar, každou nálevnu, každou kořalnu ve městě. Vypije tři sudy píva a deset flašek vodky (obrazně řečeno).

Po těch třech, čtyřech dnech skončí hypoglykemický, dehydratovaný, se spánkovým deficitem, se siflákem na ptákovi (s natrženou prdelí … 😅), v lepším případě, doma, v nejlepším někde v nemocnici na infusích. Dluhuje sto tisícovek, na krku má správní řízení pro rušení nočního klidu 3×, chcaní na veřejnosti 16×, ukazování primárních pohlavních znaků na veřejnosti 5×, roztrhaný punčocháče, poblitý tričko atp.

To Ti je málo!? 🙄

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
Filip84

Já jsem znal kluka, co měl „úchvatnou“ bipolární poruchu: když měl depresivní fasis, tak se chtěl věšet, nejedl, nepil (teda pil: chlastal víno, hodně! 😅), nemyl, chcal a sral vedle postele. Když měl maniakální fasis tak předváděl právě něco, jak jsem popsal výše.

Skončil v psychiatrické nemocnici na hodně dlouhou dobu, protože pro lékaře by nebyl problém mu utlumit tu mánii, ale: jak mu maj utlumit mánii, když v depresi se chce zabít, tak – tak, že nechcípne tím, že nejí a nepije (a chlastá!), a z antidepresiv se jeho maniakální fasis zhoršují?

Museli mu nasadit silná antidepresiva, a po dobu maniakální fasis musel být ve vypolstrovaný cimře. Jako něco na zklidnění mu dali, ale opravdu jenom v krajním případě – protože mu to zhoršovalo, život ohrožující, deprese. Až mu zabrala ta antidepresiva, až – pomalu, postupně – začal chodit na pracovní therapii (on maloval), na kognitivně behaviorální therapii, atp., tak až potom mu mohli nasadit o cosi slabší antidepresiva, a až potom léky na ty maniakální stavy. To trvalo, pokud se dobře pamatuju, rok a půl, než ho takhle zastabilisovali. A až zvládli ten maniakální stav, tak až tehdy ho mohli pustit z nemocnice!

Pak jsem znal ženskou, co měla, oproti němu, maniakální fasis relativně vklidu: ona jenom nespala, chlastala a pořád by zpívala! Rodina z ní srala atomový hřiby, protože spíš, ona si přijde ve tři ráno povídat, s flaškou lahve v ruce, najebaná, jak carský officír a ještě je to povídání si ve stylu: „Prosímtě nevíš, proč dopravní značky neprdí?“ – „Co…, cožee??? 🥱🤧 – "Šly panenky silnicí, silnicí …“ 🤷‍♀️ Tak ta šla taky do psychiatrický nemocnice, ale ta tam nebyla dlouho, nějaký měsíc, dva.

Ty si to představuješ, jak Hurvínek válku! 🤦‍♀️

Nový příspěvek