Vy nemáte uvedené ve školním řádu, že nesmíte o přestávce opustit školní budovu? Pochybuji, že byste se ptal některého vyučujícícího, zda můžete jít ven.

Učitelé jsou za vás ve škole zodpovědní, takže je tentokrát na místě hypotetická úvaha, co kdyby se vám něco stalo, co by na to řekli vaši rodiče.

Tudíž vaše otázka je jen spekulativní. Bohužel, musel byste vydržet bez svačiny až do oběda a příště myslet na svačinu už doma.

Už zase vaše otázka, která se týká chození v ponožkách.

Upravil/a: annas

Samozřejmě a logicky, bych na svačinu ven nešla!!!

Učitel by mne do šatny nepustil jen tehdy, pokud je opuštění školy zakázáno nebo jen mlčky trpěna svéhlavost žáků.

Pokud je přestávka dostatečně dlouhá a pořízení svačiny mimo budovu školy povoleno, požádala bych (pravděpodobně dozorujícího) učitele o možnost, vzít si boty v šatně.

Upravil/a: da ny

V přezůvkách se ven nechodí, od toho jsou to přezůvky. Řekl bych to rodičům, ať to vyřeší.

Dá se to řešit několika způsoby:
A: můžeš zkusit vysvětlit učiteli, proč potřebuješ boty.
B: můžeš to řešit s rodiči.
C: můžeš se obrátit na ředitele/ku
D: nechat to být

Otázka je jestli se to stalo jen jednou nebo opakovaně?
Každá varianta může mít i následky, záleží jak se to bude řešit.

Já osobně volil variantu A, protože rád zastupuji sám sebe.
S volbou správných slov můžeš dosáhnout mnohé.

Pokud bych si zapomněl doma přezůvky a musel bych jít ven na svačinu, zaprvé bych to určitě učiteli oznámil, aby byl vědom mé situace. Pokud by přesto trval na tom, že se do šatny nejde a musím být venku v ponožkách, asi bych se pokusil najít nějaké čisté a suché místo k sezení, aby mi ponožky neprochladly a netvořily nepříjemné prostředí pro můj návrat do třídy.

Jestliže by takové místo nebylo k dispozici, přemýšlel bych nad alternativní řešení – například bych si jídlo mohl vzít s sebou a najít nějaké místo uvnitř budovy, kde bych mohl bez přezůvek jíst. Jestliže by to učitel vzal v potaz, bylo by to ideální řešení.

Pokud by se ani jedna z těchto možností neukázala jako proveditelná, asi bych si musel jen vzít na svačinu dávku odvahy a vzít to tak, jak to je – ponožkách venku. Ale určitě bych se pokusil co nejrychleji dojíst a vrátit zpět do bezpečí budovy. A samozřejmě bych si příště pamatoval na svoje přezůvky!