Co by měl dělat učitel či jiný člověk, kdyby věděl o mém jídlu – a tak?

@Hlada:
Učitelka, zesměšňující žákyni, která zcela zjevně trpí
vážnou nemocí, nemá co dělat na žádné škole.

Otázka je, jestli opravdu šlo o zesměšnění.
Nebyla jsem u té situace, nevím, co uvedenému výroku
předcházelo, … nemuselo být míněno jako výsměch.

Nebyla to urážka právě naopak se paní učitelka na mě dívala , proč a jak a pak k tomu přidala poznámku že bych mohla dělat anatomickou kostru (kroutila hlavou)

Ono je ve výsledku jedno jak to myslela, rozhodující je to, že jako odborník ví o co jde a zřejmě nic neudělala.

Tady souhlas s Pajenou a Ivzez. Lidé mají různé postavy a na první pohled zpravidla nikdo nezjistí zda je někdo hubený přirozeně nebo kvůli nějakým problémům. Rozhodně bych kvůli tomu učitelku nezatracoval (bez podrobných znalostí situace)

Já jsem v mládí bývala hodně hubená, dala se mi počítat žebra a kamarádi se smáli, že bych se mohla převlékat za tyčí od smetáku. Nikdy to nebyl výsměch → pokaždé to vyplynulo z nějaké situace a pokaždé jsem se smála spolu s nimi. (Nikdy to nemysleli zle.)

Ovšem já jsem tehdy mohla sníst třeba 11 knedlíků ke svíčkové a vrchovatý hluboký talíř omáčky, přesto jsem nepřibrala. Hodně jsem tehdy sportovala → volejbal, pěší turistika, běh (střední tratě), kánoistika, lyže, …

Hlada: Nejsem si jist zda v daném případě šlo o zesměšňování, možná jen vtipná či rádobyvtipná poznámka v rámci běžné konverzace (alespoň tak na mně působí popis). Samozřejmě zesměšňování je silně nevhodné a ze strany kantora až nepřípustné.