Čím dokáží udržet kolmý start kosmické rakety?

Na to přišel po mnoha nezdarech i sám největší rakeťák Werhner von Braun u své V-2. První stabilizace byly pomocí gyroskopu. Start rakety neřídí posádka, ale je naprogramován v počítači a ten koriguje i odchylky od kurzu pomocí prostředků, které uvedli kolegové. Vlastní start je kolmý, ale brzy přejde do kurzu na orbitu, aby raketa získala min. 1. kosmickou rychlost vzhledem k povrchu Země. Jen tak zhruba a zjednodušeně.

Myslím, že obvykle to bude takhle:
https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Vektorov%C3%A1n%C­3%AD_tahu
(jemně se řídí vektor tahu raketového motoru v rozsahu několika stupňů)
Někdy se používají manévrovací trysky na stlačený plyn nebo manévrovací motory (menší raketový motor) v přední části rakety (buď s měnitelným vektorem tahu, nebo v takové konfiguraci, že lze vhodný moment vytvořit kombinací několika trysek)

Např. raketoplány:
https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Space_Shut­tle_Main_Engi­ne
„Všechny tři motory jsou uloženy výkyvně. Jejich vychylování hydraulickými ovladači řídí směr letu raketoplánu během jeho vzletu na oběžnou dráhu.“

(mám za to, že obvykle se manévrovací trysky používají zejména pokud je třeba měnit polohu bez použití hlavních motorů, při provozu motorů se řídí jejich tah)

Upravil/a: Dochy

Jen bych dodal k Dochymu – v atmosféře za letu se můžou k řízení použít i řízené aerodynamické stabilizační plochy. (obvyklé u menších raket, zejména vojenských)