Z jakých důvodů může odmítnout pečovat syn o plně nemohoucí 84 letou matku?

Nejsem právník, ale obávám se, že možnosti ze zákona, tudíž povinnosti péče o matku, nelze uplatňovat žádné.
Jediné, co vidím jako reálné, je pohrozit synovi vyděděním z důvodu nulové péče o matku v nouzi, neprojevováním zájmu o její stav a posléze při nezlepšení situace domluvit s matkou vyhotovení dědické smlouvy, ve které syna z důvodu nezájmu a nulové neposkytnuté péče úplně vydědí

Slušnost, láska, úcta, vděk – vše, co se vynutit nedá. Pokud se už musí(!) hledat možnosti, jak toho „syna“ donutit k péči o svou matku, je to více než na pováženou. Nechápu, co je to za člověka.
Pokud netrpí nakažlivou chorobou, není vysoce dementní, ze zdravotních důvodů odkázaná na soustavnou péči odborníka nebo jako hodně problémová na ústavní pomoc – pak ho nic neomlouvá.
A z jakých důvodů může odmítnout péči o matku, která mu vždy pomáhala a teď už je stará a „zbytečná“? Nabízí se jediný, je horší než dobytek.

Donutit někoho aby cokoliv udělal pro sebe či druhého,je velmi obtížné,nehledě že taková pomoc je neúplná až nebezpečná.
Je to smutné ale bohužel ne ojedinělé.

Ani pod pohrůžkou vydědění si nikdo nevynutí zájem.Pokud se syn postarat nechce,tak se starat nebude.On se ten dotyčný bude jednou divit,až se mu tohle za pár let vrátí i s úroky.Možná by stálo za to pustit mu Rozsudky soudce Ooky,v čase od asi 53 minuty.Aby si uvědomil,že jak se dolesa volá,tak se bude časem z lesa ozývat.

http://www.you­tube.com/watch?v=kt1BBc5­Agfc

Neodvážila bych se hned odsuzovat,píšete,že je plně nemohoucí.Dokážete si vůbec představit co je to za dřinu starat se o takto nemohoucího člověka a ještě třeba nic nepokazit.A ten syn už taky zřejmě nebude nejmladší.Pracuji v domově pro seniory pro takové nemohoucí lidi,mají tam celodenní péči i lékařskou péči a starají se tam o ně vzorně.A jsou tam hlavně matky,které chodí navštěvovat jejich synové a nikdo na tom nevidí nic špatného,a jsou to hodní a slušní synové.Taky třeba musí chodit do práce.Možná to zní pro někoho špatně,ale jsem taky matka,za chvíli půjdu do důchodu a mám jediného syna,ale až budu potřebovat soustavnou péči,tak budu chtít jít do nějakého hezkého ústavu a ne být synovi a snaše na obtíž.To,že jsem ho vychovala,nez­namená,že mu musím zkazit jeho život tím,že mi bude utírat zadek,když nebudu moct.A ani bych to nechtěla.
Však mi to bude muset vrátit tím,že na ten domov bude muset doplácet.

Ten člověk především musí na tu péči mít nějaké vlastnosti. Třeba má snahu, ale neumí. Ale možnost také je, že podpoří pečovatelku.