Z jaké příčiny označovali někteří autoři některé své vedlejší literární postavy jen jedním písmenem?

Existují literární toponyma = vlastní jména osob, měst i zvířat atd. Vědci zkoumají jména osob užitých v literatuře.

Záleží na autorovi, někdy jde o motivaci, zamyšlení, zda čtenář motivaci porozumí,. Někdy jde o skutečné jméno, jindy o neskutečné. U zkratky nezáleží na postavě, ale na ději. Třeba Josef K,. v Kafkově Procesu je bankovní úředník, muž, který vidí nespravedlnost, bojuje proti obvinění. Takže jde o osobu, která je zástupcem určitých lidí, jméno není důležité, ale jednání aktérů. Jde o skrytý význam – děj, který se vyskytuje u různých typů, takže je jen jasné, že jde o muže, zástupce úředníků a proti němu činnost advokátů, soud atd. I když je uvedená zkratka, upoutá a je snadno zapamatovatelná. Pro vykreslení společnosti v době života Josefa K. to stačí. Jméno je víc než jen pojmenování postavy. Je to víc než jen úkol pro spisovatele je vybrat. . ,Jméno Je součástí určité identity člověka ,ovlivňuje tón díla, , zprostředkovává historii a danou situaci, je tedy součástí příběhu tak, jak jej vidí autor, .

Třeba v médiích se uvádí zkratka, jména, aby se neodhalilo celé příjmení, třeba příbuzných stejného jména. V detektivkách jméno napovídá činu pachatele, nebo je jeho protikladem. Možností je hodně, záleží opravdu na spisovateli, na jeho způsobu myšlení a jeho názorech na činy, které se opakují atd. rovněž biografie, obsahuje jméno, stejně jako realistický příběh ze života, který se týká přímo určité osoby, skupiny, je jedinečný , nebo jde o událost, která má dějinný význam.

Třeba Karle Čapek jména opakuje.

Upravil/a: annas

Ide o takzvané realisticky dokumentárne písanie príbehu zo skutočného života, kde v záujme zachovania súkromia hlavného hrdinu/hrdinky sa celé meno nepíše, len prvý znak mena. Ostatné mená považujme za autorskú fikciu. Napríklad obľúbené mená Červenej knihovny: domovníčka pani Nováková, Pani domáca, MUDr.Pilulka, Prof.Sázavský

Upravil/a: led

Klasika je třeba Foglar a jeho Záhada hlavolamu a pokračování ve Stínadlech. Tam píše Jan Tleskač o tajemném M a pak je z toho Mažnák, důležitá postava

Úsporné důvody, důležitý je děj, nikoliv jméno ostavy.