Vadí mi na rukou hladká mouka

Je to normální, nazývá se to idiosynkrazie = velice silný, pudový odpor k něčemu (někomu?). Každý má tento pocit z něčeho jiného, já bych třeba nemohla škrábat nehty po omítce, nebo přejet prstem po ostré hraně. Bratr zas měl stejný pocit z doteku sametu.

Když už se v tom hrabu, tak jen proto, že z toho něco peču (kromě té vaty). To mě pak děsně otravuje ta upatlanost od těsta, to ano, ale samostatně se mi to nezdá nějak extra nepříjemné.

Mouka mě žádná nevadí, naopak vata je pro mne značně nepříjemná. Normálně se vaty nemůžu dotknout.

Mouka sama mi je příjemná, ale nepříjemný je to pak ometat nebo odrolovat těsto.
Vatu chápu – u té mi sice nevadí dotek, ale vadí mi ten vrzavej zvuk. Brr!

ne , mně to nevadí, naopak je to příjemně hladké

Každému je nepříjemné něco jiného.Mě třeba vadí,když mám obalovat řízky rukama,což je v hospodě jakási norma.

Nic si z toho nedělej,je to normální,každému vadí něco jiného,já nemám ráda ruce od hlíny,když hlína zaleze za nehty a uschne i na rukou,nebo nůž na talíři,jak zaskřípe,nebo jak jsem dříve u opravy domu slyšela trhat prázdný pytel od cementu,ale třeba vrtačka u zubaře mi dělávala přímo libé pocity,jako třeba vrzající škrob.Prostě,jsme každý jinak praštěný.