V kolika letech jste si uvědomili, že (vám) k životu stačí tak málo?

záleží co si pod pojmem málo, kdo
představuje a pod pojmem hodně
mě nyní stačí k životu málo od doby
co jsem si uvědomila, že se mám
docela dobře a přežila jsem nemoc :))
Doplňuji:
ale nejvíc se nařechtám tady a hlavně
konečně, že už se vrátil ten bolak a i
tak je tu sranda s ostatníma :))

Upravil/a: briketka10

Mě vždycky stačilo málo,víc nepotřebuju.

Může to být v 15 ale také v 50 letech.Má­lo,které pro jednoho znamená vše,může druhý označit pojmem nic,protože pro něj vše je vlastně málo.Zrovna tak může být rozdíl v období,kdy se zamyslím nad tím,co od života chci nebo mohu očekávat,získat vlastním přičiněním či pouze „náhodou“.Ze všeho, co život nabízí a co je možno si od něj brát ,nebývá jednoduché zvolit to pravé.

Uvědomuji si to, co pamatuji – rodiče mi cosi takového vštěpovali – přímo i nepřímo. Ukazovali mi, co v životě má cenu, co je důležité, co dělá člověka spokojeným. Když se člověk dobře kouká, pochopí, kam může vést přebytek materiálních statků, že to může mít paradoxně negativní dopady na člověka. Je dobré nemuset žít v bídě a nemuset dennodenně řešit existenční věci. Ale nevědět už roupama, co s penězi, je taky nanic.

Jako kyslík, voda a semtam párek v rohliku? To sem věděl hned.

Co všechno měl si člověk většinou uvědomí když to ztratí a než se znovu zvedne, ale pak je často velmi překvapen, kolik z toho mála co zbylo mu stačilo. Vše je mnohem snažší má-li okole sebe bližní a přátele.
Vymezit „málo“ nejde paušalizovat, protože pro každého může mít jiný rozměr, stejně jako každý má jinak nastavena očekávaní od života.

ve třinácti jsem si to asi uvědomil a ve čtrnácti se začal z toho mála radovat a každé prkotiny navíc také

Celý svůj život jsem byla nucena počítat peníze, celý život hledám nějakého fajn pořádného chlapa. Nebylo mi dosud dáno ani v jednom, tak kdyby se trošku víc zadařilo, nezlobila bych se. Jinak jsem ve věku, kdy i vlivem několika nepěkných nemocí, si stále uvědomuji cenu největší, a to je zdraví.

Sem si to ještě neuvědomila,nevím čeho málo,je to výmluva nemůžu něco mít a tak se nechám slyšet, že to -něco nepotřebuju.

jak v čem „málo“.. třeba po finanční stránce jsem vždycky byla zvyklá na hodně a považovala to za „normálně“, ale od jisté doby, kdy musím být závislá na ostatních, mi stačí málo a dokážu vyjít i s tím. Umět přepnout na úsporný režim je zkrátka dobrá věc, a každý by si to měl v životě zkusit, aby pochopil, jak dobře se může či nemůže mít. :)
„Málo“ po sociální stránce už tak dobře nezvládám. Málo lidí kolem mě, málo zážitků.. s takovými věcmi se nevypořádávám snadno a proto potřebuji spíš „hodně“.

Říká se, že když Sókrates jednou procházel tržištěm, tak se pozastavil a vyřkl:„Na světě je tolik věcí, co nepotřebuji!“, čehož se pak chytli tzv. kynikové, kteří neuznávali materiální hodnoty a následně se to překulilo v to, čemu dnes říkáme cynik. Já se s tím ztotožňuji :)
Doufám, že vám malá lekce filosofie nevadila, mě to totiž děsně baví…