Uz jste nekdy zabloudili?

Jsem silně antiorientační,ne­mám absolutně žádný orientační smysl. Les miluju,ale vždy musím mít někoho blízko u sebe.Strašně ráda chodím na houby,ale se mnou to moc nikoho nebaví,protože jak se někdo trochu ode mě vzdálí,letím za ním,abych nezabloudila.Takže si myslí,že je pronásleduju a chci jim „vypálit rybník“. Mám ráda v lese klid,ale jak jsem na chvíli sama,jsem jak Homolková,pís­kám,řvu a hledám je..děs!

Jako malá jsem se ztratila v májovém průvodu,museli přerušit rozhlas a všem sdělit,že mě rodiče hledají..
Sama bych do neznámého města nejela,protože s mým skvělým smyslem bych dojela tak na druhou stranu planety a už by mě nikdo nikdy nenašel…:-))

Zabloudil jsem v Plzni, když jsem tam byl na vojně. Doptal jsem se na cestu v občerstvení jedné slečny. Teď budeme slavit 30. výročí svatby…

No jejé a né jednou,ale žadná mobilizace kvůli tomu nebyla.Vždyť přece všechny cesty vedou do Říma.

Nedá se říct,že jsem zabloudila,ale jednou na ZŠ jsem s více vybranými žáky jeli do Tovačova na jakési závody a já,bůhví proč jsem si myslela,že pojedeme do Přerova.Doma jsem toto nahlásila.
No stalo se to,že po odběhnutí závodu jsem se šla projít po okolí,byl tam rybník,tak kolem rybníka,a když jsem se vrátila,nikdo z naší školy tam nebyl a jen místní kluci hráli fotbal.Ze mě měli srandu,protože jsem chodila okolo a brečela,přece jen jsem byla sama v cizím městě prvně v životě.Klukům se mě nakonec zželelo a dovedli mě na autobusovou zastávku a posadili do autobusu.No dobře to dopadlo.

V přírodě ne. V new sídlišti se stejnýma barákama po návštěvě hospůdky několikrát 😁

Orientační smysl docela mám, takže jsem zatím neměla problém ani na neznámých místech. Spíš se dnes až divím, kam až jsem byla schopna se sama bez obav vydat! Amerika, Japonsko …
Možná jsem to tak „rozbalila“, protože mi to vyšlo už v dětství.
Jednou jsme byli v Drážďanech (bylo mi 8 let) a já utekla mamince v obchoďáku, protože jsem chtěla duhový míč. Ale neztratila jsem se. S míčem jsem pak došla docela daleko až k autobusu.

Ano,to jsem byl malý capart,když jsem si spletl světové strany a místo na jih,jsem šel obráceně a zabloudil v lese.Hledali mě požárníci i VB s pomocnou stráži.Našli,milí rádcové,našli!

Jo,v každém větším městě bloudím.Nevím jak je to možné,v lese i cizím se orientuji velice dobře,ale jak se dostanu do cizího města,nachodím zbytečně hodně kilometrů než někde trefím.Asi sedlák v městě…

„blúdim“ vždy, keď som niekde, kde to nepoznám. Len to moje blúdenie je vo význame „bádateľského túlania“ – spoznávania mesta, krajiny, ľudí… Počas túlania si vždy fixujem v pamäti orientačné body. Ináč, ako som tu už písala, orientujem sa podľa nosa.

ach ano…můj orientační nesmysl mi nedovoluje najít cestu napoprvé – i když si jí doma natrénuju podle mapy…ale : bloudím často – bloudím ráda – neb např v Praze je to zdrojem nečekaných nálezů a objevů…