Uměly už první kamery a foťáky ostřit?

První „foťák“ byla camera obscura (pinhole) s dírkovým objektivem (prostou dirkou v přední stěně kamery) – takže ostřit ani měnit ´clonu´ neuměla (expozice se řídila pouhou změnou času). Popsána byla cca 500 let před naším letopočtem.
Teprvě následné objektivy používaly zrcadlo nebo čočky, ve fotografii reálně až v 19. století.
Doplňuji:
Jen doplním – první reálné foťáky samozřejmě vznikly až s objevem fotografie (tedy cca počátek 19. stol.), do té doby se objektivy (dírkové, čočkové i zrcadlové) používaly jen k pozorování.
Zaostřuje se změnou vzdálenosti objektivu od plochy, na níž má být zaostřený obraz promítnut (snímače, filmu či desky ve foťáku či např. okuláru-oka u dalekohledu).

Upravil/a: anonym

Ostřit samy neuměly , fotograf musel zaostřovat ručně , dnes MF.
Jinak se vyráběli foťáky které nebylo třeba zaostřovat měly tzv. fix- fokus
kde bylo využito velké hloubky ostření.
Doplňuji:
No jo, tak určitě víš co to je hloubka ostrosti a ta kamera obskura na tom je založena také.
Je to ohniskové vzdálenosti a velikosti té dírky. Co je ohnisková vzdálenost ti také není třeba vysvětlovat.

Upravil/a: mosoj

Čočky existovaly od dob prvních hvězdářů. Těmi se ostří nejlépe. Ale fotoaparát k ostření nepotřebuje čočky, ty nejlevnější modely mají sklíčko jen ‚na oko‘ a mají rozsah ostrého záběru od 1 m do nekonečna. To je dáno úzkou štěrbinou kterou prochází světlo. Podívej se přes 1/2 mm otvůrek na vzdálený předmět. Měl by být ostrý. Na tom principu fungovaly první fotoaparáty. Kdysi se jim říkalo jinak. Ale čím menší otvor, tím je potřeba delší doba exponování světlocitlivé vrstvy, takže od toho se upustilo. Pro záběry závodních aut a sportovních momentek je potřeba velká světlost a krátké expoziční časy. Takže pro domácí použití stačí foťák vystřižený z černého papíru a v místě objektivu dírka. Takto vytvořené fotky mají větší hodnotu než barevné od National Geografic. Někde na youtube je návod jak vytvořit foťák ze skeneru. Fotka ze skeneru také stojí za shlédnutí.