Odpoveď byla označena jako užitečná

„Tkví v našich nohou tvůrčí schopnosti a existenci tvůrčích sil lze rozvinout teprve až na cestě? Stačí učinit 1. krok.“
Znie to ako vtip, ale čosi na tom je. Beriem tieto otázky symbolicky, imaginárne…

Mňa niekedy práve počas chôdze napadajú myšlienky, akoby ich tvoril rytmus krokov., ale môže to byť aj nebezpečné
Napríklad, toľkkrát už som svoju prácu (písanie) považovala za ukončenú a počas kráčania ma prepadli už nežiadúce zmeny a doplnky, preboha, veď už som to chcela odovzdať, že po návrate som to celé prepracovala a zabalila na poštu. A čo čert nechcel, ďalšia prechádzka moje zámery zmarila. Čakali ma ďalšie úpravy v texte. čo robiť,? Nepoužívať nohy? alebo ten symbolický 1.krok preskočiť?

1a/ Pokiaľ používate len oči, rozhliadnite sa. Ale zrak nebýva vždy spoľahlivým vodítkom. Nevidíš auto, ale motor počuješ, čo urobíš?
1b/ Veľakrát sa treba na rázcestí riadiť intuitívne, citom, čuchom, sluchom
Napríklad, možno mi to aj ľudia v mestách potvrdia, každá mestská štvrť má svoj charakteristický vzhľad, svoj pach, svoj zvuk podľa ktorých sa dá orientovať.

2a/ b/ tak vravia životné skúsenosti. Tango, nie je len tanec, tango je príbeh života.

uvediem príklad: človek si na križovatke života vybral cestu, bola trnistá, samá prekážka, občas si o prekážku narazil hlavu, keď si uvedomil, že ale prekážku môže prekonať iným spôsobom, na krátku vzdialenosť cúvol, nabral síl a prekážku preskočil…

Upravil/a: led

Ano, někdy se stává, že jsme k něčemu dotlačeni třeba vůlí rodičů a moc se nám do toho nechce. První krok byl učiněn. Například se učíme hrát na nějaký hudební nástroj a časem zjistíme, jak je ten svět hudby kouzelný. Kolik už takto vzniklo virtuózů a skladatelů? No, většinou ale dopadneme jako Einstein. Na housle prý hrál mizerně.

Upravil/a: Kepler

ano tkví, pouze však těch pomyslných nohou. Je přece známo, že i lidé bez nohou mohou vytvořit velká díla a dosáhnout svých cílů. Tvůrčích sil se mnohdy dosáhne až cestou. Nikdy neni pozdě začít.

1. Je to důležité. Problém však bývá v tom, že se snažíme jít tak rychle vpřed, že odbočku či křižovatku můžeme lehce přehlédnout.
Srdce je třeba poslouchat i během cesty, nejen na křižovatkách.
2. Rozcestí neni důležitější. Cesta i rozcestí má v tomto případě stejnou váhu a ani o sebelépe vybrané cestě nejde říct, kam nás dovede.
Dost často je nezbytné udělat i krok, nebo i několik zpět. Neni v tom však žádná pravidelnost.

Jen bych chtěl doplnit, že k rozvinutí tvůrčích, nebo i fyzických a jiných sil, mohou kupodivu nakopnout překážky a nebo dokonce určitý hendikep. Myslím ale že by si to zasloužilo samostatnou otázku, abych to tu nerozebíral.