S jakými pocity sledujete válečné filmy…

nekoukám se na ně. Poslední film co měl co dočinění s tímhle tématem byl Deník Anny Frankové a přiznávám, že ten jsem rok zpátky obrečela…

možná mě odsoudíte, ale já se právě na tyto filmy dívám, na všechny válečné, z Vietnamu apod. to téma mě zajímá i jak to herci zahrají..
když nastupují, pak je cvičí, velitel je kruťas jdou do akce..
u některých brečím, když dopadnou špatně, ale většinou jsou napínavé..
Doplňuji:
dokumentární cykly taky sleduji, vše o letadlech, lodích, ponorkách jak vypráví pamětníci..

Upravil/a: briketka10

Co jsem starší tak si dost pečlivě vybírám na co se kouknu.Střílečky už ne ,fantasmagorie taky ne.Nejlépe něco co dobře dopadne kde dobro zvítězí atd.

Všetky vojnové filmy, kde zabíjajú aj nevinných (nielen vzdialené zábery vojnovej techniky) sú svojou povahou drastické. Nejde len o wermacht, gestapo, ale aj iné a je jedno, či ruské, alebo americké vojská. Vždy je to vražda. Aj filmy s hrdinným Rambom…
Môžem byť bez nich. Na druhej strane, ale škoda nepozrieť si perfektné herecké výkony.

Nemám ráda tyto filmy,nevyhledávám je,vždy mi je hrozně.
Když jsem např.viděla od Remarquea válečný román Na západní frontě klid,jak poznamenala 1.svět.válka mladé studenty na frontě,bombar­dování,lidské utrpení,krutos­t,zabíjení nevinných lidí,silný odpor proti brutalitám války atd…ale i přátelství na život a na smrt a zasažené lidské srdce,ve mně zanechalo hluboký dojem,ale nerada se na to dívám.
Válka je nesmyslná a její krutost mě zcela znechutí,bulím…ra­ději mám komedie..:-)

Na válku doplatí vždycky spousta nevinných obětí.Je to nejkrutější důkaz toho,kam až může zajít nesmyslná touha po moci a ovládnutí ostatních.Filmy s touto tematikou nesleduji,k vyt­voření vlastního názoru mi stačily smutné a bolestivé vzpomínky nejbližších,kteří měli to štěstí,že přežili.

Zajímá mě spíše ztvárněná historická zkušenost. Tady ty scény beru spíše s nadhledem.

S pocitem lítosti nad námi lidmi. Země nám poskytuje vše, co potřebujeme k životu a my místo neskonalé vděčnosti a pokory děláme takovéhle věci. Moc ale takové filmy nesleduji. Vlastně vůbec…

Sleduji je a taky hodně čtu na toto téma.Člověk si to musí stále připomínat,aby nezapomněl a uvědomil si,jaké štěstí máme,že jsme vyrostli v míru.Bohužel mám obavy že to dnes všechno směřuje zase k jednomu cíli…
Na druhé straně,každý film je propaganda a vždycky slouží jedné,nebo druhé straně.Ve skutečnosti trpí obyčejný civil a voják.Minulý rok jsem četl knihy od Svena Hessela a zažil jsem pak několik bezesných nocí.Mám na CD Osvobození a rád se na to dívám.
I když tu jsou fakta zpracována umělecky,ten základ tam je a není možné před tím zavírat oči jenom proto,že je to drsné a člověka to rozbrečí.Nevím jak to líp napsat.