To neřeknu proč. Ale to slovo má i význam jako Přítel. Dnes spíš více lidí má název Vůl. Jak slýchávám mezi lidmi často,že si tak většina lidí říká. A nejen tak. Jen do toho zvířete mají daleko.
Např. Pionýr byl i v Americe a měl význam budovatel státu.
Jsou i dnes lidé, co si říkají Soudruhu a s bývalým režimem nemají nic společného ani s žádnou takovou stranou.

Bolo to oslovenie v oficiálnom styku, ktoré svojim spôsobom ukazovalo smerovanie štátu k ideám komunizmu. Nebolo to ale úplne povinné, ako sa dnes traduje. Boli aj ľudia, ktorí v zmysle k komunistickej morálke nemali právo na oslovenie súdruh, napríklad tí, ktorí porušili zákony (a prišli im na to) neboli súdruhovia, ale páni, aj keď boli členovia KSČ.

Oslovenie „pán“ sa tiež bežne používalo, napríklad k lekárom. Nepamätám, že by som aj v tých časoch oslovovala lekára titulom „súdruh doktor“.
Dokonca, možno to bude pre mnohých prekvapenie, ale po skončení ZDŠ na ďalších štúdiách som už nemusela nikde použiť oslovenie „súdruh“ v oficiálnom styku. Aj na školách boli pán učiteľ, pán profesor. A napriek tomu sme mohli žiť.

Mohl jste využít archiv, měl jste odpověď hned. Na rozdíl od uvedených odpovědí, které jsou nepřesné, jste mohl získat přesnější odpovědi v archivu.

Zřejmě nechcete znát odpověď.

https://www.od­povedi.cz/sear­ch?q=oslovov%C3%A1n%C­3%AD%20soudru­hu

Jakým způsobem se oslovování „soudruhu“ začlenilo do československé společnosti?

Bylo za socialismu „soudruhování“ přikázáno, nebo kde se to vzalo?

Kde se za minulého režimu používalo oslovení soudruhu/soudružko a kde pane/paní?

V biblii sa skutocne písalo oslovenie súdruh. Prečo to z biblii odstránili? Kde by som ju zohnal?

a další otázky.

"Význam slova se ale posunul v době komunistického režimu v Československu, kde byl nejen obvyklým oslovením mezi příslušníky komunistické strany, ale také povinným oslovením ve služebním styku, což novější jazykové slovníky označují za hlavní významy a původní nezmiňují.

Po roce 1948 i komunistický režim v Československu převzal sovětský zvyk oslovování soudruhu v úředním styku.

Podle WIkipedie

„Komunisté to vysvětlovali tak, že páni už u nás nejsou, jen vládnoucí dělnická třída., takže všichni jsou si rovni – soudruh = druh v povolání, přítel, kamarád. . Organizace KSČ na pracovištích toto oslovení doporučovala, hlídala, kdo slovo soudruh nepoužívá …“
--

„Ako kde. Nebolo to povinné, aj keď si to mnohí mysleli.
Napríklad aj ako mladí držitelia občianských preukazov sme ani na škole mohli používať oslovenie učiteľov a profesorov pán/pani a nie súdruh/súdružka, ale na niektorých iných školách na tom súdruhovi výslovne trvali.
Podobne aj na pracoviskách niekde bol súdruh riaditeľ a inde zase pán riaditeľ.
Ani na úradoch to nebolo povinné. Jedine, kde to bolo povinné, okrem "straníckych orgánov“ bolo povinné v „silových štátnych organizáciách“ armáda, verejná bezpečnosť (ako občania civili ste ich mohli osloviť aj pán/pani) a jednotkách Ľudových milícií, (LM bola ozbrojená päsť KSČ a skladala sa len z jej členov)."
--

"Soudruh, soudružec (starší tvar) = druh, společník, druh rovného stavu.

Výraz uvádí Kottův Česko-německý slovník z 19. století.

Slovo druh je staročeské = drug. Předpona sou-vyjadřuje jaký vztah sounáležitosti, = spoludruh. .
.

V komunistickém a levicovém socialistickém prostředí) oslovení člena členem Později oslovení nejen pro straníka, ale mnohde obecně. ."

„Soudruzi byli již dávno před komunisty. Soudruh to byl člověk jenž sdílel se svým druhem třeba osud, nebo soupoutník na cestě.
Komuniste toto oslovení zavedli ve své straně a když zvítězili v onem Únoru´48 zavedli to taky ve státních organizacích, jako služební oslovení. A lidé to automaticky začali používat také v mimopracovním styku, protože si "uvědomovali, že ve socialistické společnosti páni namají místo“ pokud ten soudruh nebyl náhodou pán doktor, ti zůstali stále za keždého režimu „pán Doktor“.

Ale i v těch časech byly profese a dokpnce taky školy, kde oslovení bylo „Pane, Paní“ například v kultúře. Například na naší škole, kde bylo více profesí, v našem odboru v Praze s celostátním působením pro celou ČSSR jsme jako jediní směli oslovovat učitele a profesory oslovením „Pán …,Paní…“ a to v polovině 60-tych let. A to ještě Pražskou jar nebylo ani vidět…"
a další

Celkem asi 55 otázek na slovo soudruh, i když v jiném kontextu, ale zajímavé.

Upravil/a: annas

Byla to taková doba, kdy si měli být všichni rovni. Už samotný termín soudruh, soudržnost, držíme při sobě. Sektářská politika jak vyšitá.

… protože oslovení „pane, paní“ je kapitalistické, poníženecké, byl pan továrník, pan sedlák, pan farář … kdežto soudruh je od „je druh“ >>> (j)sou druh … na oslovení „bratře“, jež používali křesťanské strany zapomeň též, protože, i když byli bratři a sestry, bůh byl jejich pán …

V ruštině je to tovarišč ( товарищ ), které navíc odkazuje na společný úděl při výrobě tovaru (zboží), takže to nejspíš souvisí se slovem: spolupracovník.

Ve filmu: Anděl na horách
byla dokonce scénka, kdy si odboráři důsledně tykají (všichni všem a každého
věku).

Protože všichni za „komunismu“ byli soudruzi. Bylo to povinné, hlavně tedy mezi zaměstnanci státu, takže u všech. Znázorňovalo to „jednotu, bratrství, celek, vzájemnou spolupráci.“
Nesouhlasím s klob1 tom, že se to používá jako neutrální slovo nebo jako takové, které by nemělo spojitost s komunismem, význam slova je sice něco jako bratr, druh, kolega, souputník, ale populární byl jen v „pošahaných“ érách. Podobně francouzi používali takové oslovení jako camarade, to znamená přítel a taky se to u nich používalo jen v té idealizované, pošahané epoše, v revolučním masakrálním období. To bylo pro komouše vzorem.
Co teprve soudružka paní máma, soudružka babička.

Upravil/a: Zvidatel

To se dozvíš až bude komunismus znova, ještě počkat pár let

A to šlo? Já myslel, že „nesoudruh“ měl povoleno výhradně budovat. Třeba v dolech či závodech. Ale učit či gumovat? No nevim nevim…

Protože si tak pracující lid přál.