Avatar uživatele
Tonda Káňa

Pokud člověk ztratí povědomí o realitě, můžeme říci, že je v podstatě mrtvý? Jak tedy definovat život?

Pokud máme nějakého nemocného člověka, dejme tomu třeba s demencí či rakovinou mozku, a tento člověk má mozek tak zdegenerovaný, že si není ani schopen uvědomit sám sebe, tedy že existuje, můžeme pak o takovém člověku prohlásit, že je mrtvý? Tím nemyslím biologicky, ale že jeho „duše“ je mrtvá.

Takový člověk si umím představit bude i možná schopen základních úkonů, jako jezení (s pomocí) či pití, ale už to bude jen nemyslící „stroj“. Myslím, že v takovém příadě by nikdo o možnosti eutanázie nepochyboval, protože bychom pouze usmrtili tělo, ale mysl by byla již dávno mrtvá (Toto není nabádání k nelegální činnosti! Pouze se jedná o filosofické úvahy!)

Toto je nový pohled na život. Teď si vemte, že taková embrya v těle matek v podstatě také nejsou podle této logiky živá, protože si sebe neuvědomují, svět kolem sebe, nemají dosatečně vyvinutý mozek. Tedy při interrupci nezabijeme, když to není v podstatě ani živé! I když je to třeba v devátém měsíci (Toto není nabádání k nelegální činnosti! Pouze se jedná o filosofické úvahy!). Ano, vememe tomu embryu právo na život, ale na druhou stranu, tomu plodu to je jedno, ten plod o sobě ani neví. Kdybyste se nenarodili, tak by vám to taky bylo jedno… Kdyby vás zabili ve spánku, taky by vám to už bylo jedno.

Tedy, co si o tom myslíte? Myslíte, že pokud člověk nemá vědomí o realitě, mohli bychom prohlásit, že je mrtvý? Souhlasíte s důsledky popsanými v případě interrupce?

Zajímavá 3Pro koho je otázka zajímavá? dust8, michalds, Savier před 11 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
Disraeli

Je to spíše náboženská otázka (ohledně duše), ale právě podle hinduismu, buddhismu, taoismu, šamanismu, animismu, spousty polyteistických náboženství a obecně mysticismu (součást každého náboženstv), je duše vše, všude, ve všem. A naopak naše smysly způsobují vznik ega a klamavého vnímání, které vytváří iluzi reality („naše“ subjektivní realita, podle našeho vnímání). Bez nich vše prostě jen existuje/je, potažmo žije… A to tady a teď a jakou součást celku.
Vše je podle nich duše-rozum-mysl-vědomí (kosmické, božské). Ve všem, včetně (z našeho vnímání) v neživých předmětech. Součást jednoho živého celku, jednoho vědomí (respektive třeba duše, rozumu, myslí, boha,..).
Cílem je se zde očistit, vyprázdnit mysl (prázdné= čisté).
Povědomí o realitě je právě díky vnímání neskutečné. Iluzorní.

Ale psychologicky jistě. Takový jedinec mentálně/duševně vyloženě nežije. Jen přežívá, není schopen normálně fungovat apod. Ale pořád není mrtvý.
To s interrupcí je nesmysl. Biologie a další vědy zcela jasné říkají, že život je to ihned po oplodnění vajíčka spermií. Živé „to“ je.
Plno druhů života/živočichů v podstatě ani nemá mozek a propracovanou nervovou soustavu, někteří nevnímají bolest, někteří nevidí/neslyší, jiní nevnímají vůbec – prostě jen jsou (a žijí). Přesto je to život.

Upravil/a: Disraeli

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
da ny

Ne.
Duše je v těle přítomná, dokud člověk nevydechne naposledy.

„identita kontinuitou našich vzpomínek. Takže když někdo ztratí paměť, máme tendenci říkat a myslet si: „je pryč“, „už není mezi námi“.“

„Co to znamená být já, když si nemohu vzpomenout na to, kdo jsem? Když si o sobě nevybavuji základní fakta? Díky pacientům s demencí se dovídáme více o povaze duše. Je v ní přitom více, než jsme si původně mysleli, což potvrzuje několik studií.“

" A to, jak praktikujeme naši liturgii, buduje cesty v duši (nejen v mozku), které s námi zůstávají. To je důvod, proč každý, kdo měl dítě, ví, že i když nemusí mít intelektuální schopnost vyjádřit svou víru, neznamená to, že se v životě dítěte nic duchovního neděje."
https://probo­ha.cz/magazin/zi­vot/the-christian-post/2023/02/co-nas-uci-demence-o-dusi/

Příliš mnoho filozofie, může škodit. 😛
A téměř k ničemu to nevede......
Co takhle se Tondo, věnovat příjemným, milejším věcem a tématům 😉

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
zjentek

Neboj Káně jednoho krásného slunného dne bude lidstvo NUCENO dozrát (jak psychologicky tak i filozoficky) do fáze pochopení, že bez povinného jaksi automatického usmrcování dementů a nenažranců ten život společnosti jako takové v podstatě nikam nevede. 🤷‍♂️🤷‍♂️🤷‍♂️

😵

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
elkon

Bláboly, možná z hladu.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Filip84

Půl stránky o ničem.

Spousta lidí není s to si „uvědomit [sama] sebe“, respektive, vědomi si své existence jsou, ovšem neznají se, posuzují se, popisují se, vymezují se, nejsou sami sebou, jejich život je životem jiných, jejich dech je dechem psa, eo ipso, sami sebe si neuvědomují.

To bys musel „klepnout“ tak 80% populace, možná i víc. Včetně tebe! 🙄

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Rokio

Na tvých slovech něco je.

Také souhlasím s eutanázií v krajních případech, ale pokud jde o potrat, tak jsem proti usmrcení zdravého plodu.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Ametyst

Člověku, který už nemá povědomí o realitě, a tudíž se ani nemůže bránit, “ humánní “ medicína nabídne hrst prášků denně. Jsou nanic, ale zvenku to vypadá jako pomoc, ve skutečnosti jde o velký byznys. Proto není medicínské vůle schválit eutanázii: zisky by klesly.

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
Tonda Káňa

Disraeli, ale o tom ta otázak právě je. Že sice máme určeno, kdy se u plodu jedná o život, ale pokud ten plod o sobě neví, tak je to stejné jako v případě toho s tím zdegenerovaným mozkem. Biologcky je to živé, to nepopírám, ale když to o sobě neví, tak nemůžeme říci, že je to vlastně v jistém smyslu mrtvé? Není to **opravdu ** živé až v případě, že si to pak někdy po narození začne uvědomovat svět kolem sebe a sebe samo. Mouchu bychom v tomto smyslu jako životu nebrali, neboť ta si ais neuvědomuje co dělá, zkrátka je to takový „organický stroj“.

Avatar uživatele
Disraeli

Není to mrtvé, je mentálně nevyvinuté…
Totéž můžeš vztáhnout i třeba na kojence nebo i dvouleté dítě, které ještě taky nevnímá „za sebe“ a neuvědomuje se sebe (ještě nevnímá jako „já“, nemá vytvořenou identitu/ego, osobnost, atd). A taky není mrtvé ;)

Avatar uživatele
Filip84

Disraeli: Jak to můžeš vědět? Já se sám vnímám od narození a pamatuju si svůj život od porodu.

Avatar uživatele
Disraeli

Z psychologie aj.
Pokud je to tak, tak to platí tak pro 0,000001 procento populace. Někteří jsou hold „ego“ od narození. ;)

Avatar uživatele
Filip84

Disraeli: Dá se to tak, asi, říct. 😅

Znám ještě jednoho, shodou okolností je to katholický farář. Nevím, jak na to přišla řeč, ale on se také pamatuje na svůj vlastní porod, a ta vzpomínka je velmi podobná mé.

Nepředstavuj si nic složitého, do několika měsíců věku vnímáš svět jenom skrze: mám hlad!, je mi zima!, jsem posraný!, atp. Nic víc tě nezajímá, prostě čisté emoce. Nevíš, že (a jestli) ten, kdo tě kojí, je tvá matka – je ti to úplně Wurst! 😅

No a když vylezeš na svět, tak se ti nechce 😅 Jsou tam cizí lidi (to jsem vnímal, že to jsou lidi, ačkoli jsem nevěděl, že to jsou lidi – prostě stejnej živočišnej druh 😂), je tam zima, studený, zelený, kachličky (zase: že to je zelený a kachličky si spojíš až později).

No a nevím, jak na to přišla řeč, ale on má tu vzpomínku prakticky úplně totožnou. Taky si nic moc z toho víc nepamatuje. A taky ví, že tam ty zelený kachličky fakt byly, potvrdila mu to matka, nenápadně se ji zeptal.

Mi to, zase, potvrdil primář z nemocnice, co tam pracoval i v té době, i když ji otvírali. I to, na který straně bylo okno, i to, že to okno bylo z luxferů, prostě detaily, které jinak vědět nemůžeš! 😅

Avatar uživatele
Tonda Káňa

Kecáš. To není možné. Nejdříve si to můžeš pamatovat tak od dvou let. Nebo jsi alien 😁

Avatar uživatele
Filip84

A proč mi to píšeš? 🙄 Ty jsi vážně kokot! Vážně! 🙄

Avatar uživatele
Disraeli

Existuje eidetická paměť a podobně. Většinou i ti zapomínají (tzn. nevybaví si zcela vše, do všech detailů a nepamatují si období narození), ale existovat to může. Ale to je rarita i u této rarity.
Kažopádně paměť funguje odjakživa, naprosto vše je do njemenšího detailu uloženo v nevědomí/pod­vědomí. Je monžé si na něco vzpomenout i třeba z kojeneckého období ale i třeba z prenatálního… A to při hypnoze, v transu, po některých entheogenech..
MY zapomínáme, ale to „my“ platí pro naše omezené vnímání/vědomí. Vědomá paměť není totž jako nevědomá. Cokoli jsme kdy viděli, zažili, to je v nás „uloženo“. A v historii byly extrémní případy jedinců, kde někteří vůbec nezapomínali a vybavovali si vše.
Pak existuje ještě nadvědomí aj., ale o tom už psát nebudu (byť zrovna tahle otázka k tomu má blízko).

Avatar uživatele
Filip84

Disraeli: Nepamatuješ si všecko, to za prvé.

Já si třeba pamatuju porod – to, co jsem Ti napsal, ale nic víc. Porodnici vůbec! Vůbec si to nepamatuju. Jako je možné, že kdybych třeba potkal zdravotní sestru, co by o mne pečovala, a z nějaké příčiny si vzpomněla na nějaký detaily, že bych si vzpomněl. Ale takto nikoli.

Další vzpomínky mám až kolem měsíce, dvou, odhadem. Nevím proč! A jako kojenec, ani batole, čas nevnímáš, vnímáš, maximálně, světlo, tma, hlad, zima, žízeň, bolí, atp. Takže čas ber s reservou, bavil jsem se o tom s bábou, dokud ještě byla potentní, měla docela sloní paměť!

Silnou vzpomínku mám na to, jak jsem lozil z postýlky (ještě jsem neuměl chodit), to si pamatuju několikrát. Nebo jak jsem se učil chodit, vím přesně, za čím jsem lozil, a potom i chodil, fotr si to pamatuje, nemohl jsem si to vymyslet. Na kojení si pamatuju velice, velice matně, možná 2 – 3 vzpomínky, maximálně. Třeba. 🤷‍♀️

Avatar uživatele
Disraeli

Tak to máš dobrý.. i když nevím k čemu. 😅

Neříkám, že nezbytně ty, ale v historii bylo údajně pár takových, kteří nezapomínali vůbec nic a dokázali si vybavit absolutně cokoli z celého svého života… ale špatně zdokumentované, protože tihle žili ve starověku a středověku/re­nesanci, snad jeden, dva i v novověku.

Kažopdáně i u obyčejných lidí se to dá v jisté míře rozivnout nebo víc propojit vědomí s nevědomím a podvědomím.

Avatar uživatele
Filip84

Disraeli: Pamatuju si úplně všecko, ale musel bych to „vyvolat“. Třeba když se něco stane, v práci, nebo to je jedno, tak já si to vybavím, přesně, ale může to trvat minuty, hodiny, dny, není to „na povel“. Visualisuj si to jako když máš obrovský harddisc a musíš ho projet. A je to harddisc, takže je to pomalý. 😅

Není to „kamerový záznam“, prostě každý člověk pojme určitý počet vjemů, zbytek vypouští. Já jsem dedikovaný spíše na typologii, emoce, řeč těla, než na slova (protože lidi lžou). A tomu odpovídá i vzpomínka.

Ale ano, vybavím si slovo od slova nějaké věci z první třídy na základce, například. I v mateřské školce, třeba.

Dobré? Neztrácíš kontakt sám se sebou. Když se s tím naučíš pracovat, jen tak lehce Tě nikdo neobelže. Nevýhoda? Musíš se s tím naučit žít, nikdo Ti s tím nepomůže. 😅

Avatar uživatele
Disraeli

Tak to já umím taky vyvolat, ale ne přirozeně – jako auto/hypnozou, transem apod. ;)

Avatar uživatele
Filip84

Disraeli: Tak to já přirozeně a někdy to jde i „samo“. Už jsem se to naučil moderovat, aby to přicházelo jenom tehdy, když je to potřeba. 😅

Tak ale vidíš, taky si pamatuješ všecko! 🤷‍♀️ Dobře, jsi „vypnutý“, „sedíš si na vedení“, máš „chybu v programování“, potřebuješ se dostat do „nouzovýho régime“, ale pamatuješ si to! 😃

Avatar uživatele
Tonda Káňa

elkon, proč bláboly? Opravdu mě zajímá, proč si to myslíš.

Avatar uživatele
Tonda Káňa

Filipe84, nepochopil jsi opět, jak jsem to myslel, i když jsem to vyjádřil dosti pregnantě.

Tím „neuvědoměním si sebe sama“ myslím, že člověk si není již vědom vlastní existence, jako si jí není vědom když např. spí. Víš o sobě, když spíš? Ne. Takto jsem to myslel. Přečti si to znovu, pořádně, ano?

Avatar uživatele
Filip84

A, ano, vnímám se, i když spím.

Avatar uživatele
Tonda Káňa

Jak? Jako myslíš sny? Lucidní sny? To neočítám. Já když spím tak o sobě nevím. Proto se smrt často přirovnává k spánku, protože člověk po smrti o sobě též neví.

Ale jestli o sobě víš i ve spánku tak jdi někam na vyšetření…

Avatar uživatele
Filip84

Ne! 🙄 Ty jsi vážně mimo. Prostě si pamatuju svůj spánek. Pamatuju si, měl-li jsem sny, nebo ne. Pamatuju si emoce z těch snů. Není to „mrtvý čas“ – proč se do toho furt montuješ, když jsi vypnutý? 🙄

Avatar uživatele
Tonda Káňa

Tak to já si taky pamatuju nějaké sny, ale o tom tu nemluvím 😂

Sny máš jen v REM fázi spánku, ne celou dobu. Mezi těmi sny o sobě taky víš? Jak? Cestuješ mezi dimenzemi, kde se potkáváš s df?

Avatar uživatele
Filip84

Nemohu ti to vysvětlit jak, chápeš to? Nejde všecko vysvětlit! 🙄

Furt se ptáš, jak malý děcko. 🤦‍♀️

Avatar uživatele
Tonda Káňa

Naopak, podle mě by mělo jít všechno vysvětlit. Racionálně, vědecky.

A pát je proč a jak je znak toho, že člověk přemýšlí a snaží se rozvíjet a poznávat svěrt kolem sebe. Kde bychom byli, kdyby se vědci neptali „Proč?“.

Avatar uživatele
Filip84

Já tomu rozumím, já nepotřebuju nic vysvětlovat! Kdybych tomu nerozuměl, buďto se zeptám, nebo nebudu odpovídat. 🤦‍♀️

Nový příspěvek