Pamětníci, vzpomenete si na vaše první plnicí pero?

V první třídě (1959) pero s násadkou a kalamář.V druhé třídě plnicí pero PIONÝR, ve třetí třídě teprve propisovačka.

V první třídě jsem měl ještě pero s násadkou i já, a to nejsem žádný velký „pamětník“ (32 let).

Ja mel pero na bombicky, vecne od inkoustu jsem byl :D

Jaký mělo výrobní název nevím, ale pamatuji, že to bylo s takovým kapátkem a při první použití jsem měl prsty od inkoustu a následně i sešit!

To moje se teda jmenovalo „to pero“. Vzhledem k tomu, že jsem ještě nebyl zkaženej jsem mu žádná „zvučnější“ jména nevymýšlel. Co pamatuju tak byly s nějakým pístkem na natahování inkoustu. Nebo s balonkem…

Quentos: 32 let ti je, nebo před 32 lety jsi jej používal? V každém případě jsem pravděpodobně psal dřív a pero s násadkou jsme měli jen na výtvarku. Tak by mně to zajímalo…

První plnicí pero nám v 1. třídě (1966/7) rozdávala paní učitelka, značku si již nepamatuji, bylo malé, červené (žlutá, zelená, oranžová barva), akorát do ruky, plastové s pístem (tyčinka) na principu injekční stříkačky. Učitelky měly ta samá pera s červeným inkoustem.
Později byla plnící část nahrazena tmavou gumičkou jako kapátko.
Poté jsem měla pero „zlaté“ kovové, čínské s vylisovanou pandou. Po odšroubování spodního dílu byl opět v kovu oválný výřez a v něm kapátko, jeho mačkáním se plnilo.
Bombičkové mi nevyhovovalo, kluci měli ruce věčně zapatlané od inkoustu.
Propisovací tužky frčely tří a více barevné. Psali jsme čínskými propiskami. Těmi se tolik neškrábalo ;). psali jsme i obyčejnými propiskami.
Češtinářka nám v 8. a 9. třídě ZŠ zavedla.písanky a krasopis 😁

Upravil/a: da ny

Jak se jmenovalo nevím, říkal jsem mu pero. Bylo červené a inkoust se plnil jako do kapátka mačkáním gumového tentononc. Byl jsem pořád jako prase. Někdo měl pero pístové.

neviem, ale bolo modro-čierne plastové......a tie kaňky…ešte že prišiel rok 2000 a s ním gelové pero

Já měl plnicí pero natahovací, tmavě zelené. Kalamáře za mě již nebyly (jsem ročník 78). Chodili jsme si natáhnout od soudružky učitelky.

Nevzpomenu. Byla to nějaká levná plnička pro školáka, aby nebylo moc škody, když to rozflákám. Vzpomínám si akorát, že inkoust se natahoval mačkáním duté gumičky, jak tady psal barbakan, jako kapátko.

Jednoduché.
Jiné plnicí pero než Koh i nor neexistovalo . Za mně se psalo perem s násadkou až do 3. nebo 4. třídy. Již si nepamatuji. Potom jsem se zmohl na plnicí pero, které si nasávalo inkoust jako kapátko a jmenovalo se Žák. Plnicí pera s nasávacím pístkem byly již také.
První propisky, samozřejmě také Koh i nor, se objevily někdy kolem roku 1955.
Koh i nor provozovna Bohumilice vyráběla krásné kovové čtyřbarevné propisky, které se hodně vyvážely na devizové trhy.

Ano,pamatuji. Po té, co mi bylo dovoleno přejít z klasické násadky na plnicí pero, bylo to myslím v druhé třžídě, jsem měl plnicí pero značky Žák.