Mamka pořád po mě řve.

Jsi dospělá, tak pokud se ti to nelíbí tak se odstěhuj. Jistě se sama živíš a vyděláváš. Pronajmi si někde svůj byt a odstěhuj se. Nejdřív by ale stálo za to zapřemýšlet, zda mamka nemá tak trochu pravdu. Brečením v koupelně se to nezlepší.

Když zaujmeš ublíženecký postoj, je to na nic!

Táta jí určitě chybí, potřebuje čas, aby přijala a zvládla novou situaci.
Netuším jak je/jste na tom finančně.

To že jsi odešla a přišla druhý den, je dětinské a nic to neřeší.
Udělat mi tohle dcera 2X, tak po třetí ketí z domu…
Byla jsem většinu života s dětmi sama, vždy jsme si pomáhaly.
Byly v obraze o finanční situaci (jednou dole, jindy nahoře, střídalo se).

Jsi dospělý člověk, která rozhoduje sám za sebe, to ano.
PTÁM SE, živíš se také sama?
Dokud jsi doma a jestli Tě živí, dodržuj její pravidla.
Každý člen domácnosti/rodiny se má podílet na jejím chodu.
Jsi lenivá? A nemá mamka pravdu?
Pomáháš s úklidem? Udržuješ pořádek, ukllízíš si v pokoji (/pokud , máš)?
Kolikrát jsi vyprala prádlo, pověsila? Vyžehlila?
Myješ nádobí, nebo zaklidíš z myčky?
Nakupuješ?
Vaříš?
Umyješ sporák?
Umyješ okna, vytřeš podlahu, vyluxuješ ⇒ pravidelně?
Kolikrát jsi, jako dospělá umyla vanu/sprcháč, WC mísu
(zvenku, uvnitř a podlahu kolem?
Jestli studuješ a bereš sirotčí důchod, je Tvou povinností
a morální povinností, přispět na bydlení (vodu, energie, otop, odpadky),
po dohodě s mamkou, stravu.
Zvlášť, pokud má mamka/rodina nižší příjmy.
Kdo ti platí telefon, internet?

Jestli jsi opravdu dospělá, tok toto vše děláš.
Automaticky.
Můžete se střídat, ptej se co je třeba……
Nebo se jen vezeš a máma ti dělá otroka a posluhovačku?

Jestli jsi zaměstnaná, můžeš hradit polovinu výdajů za bydlení a svou stravu,
podělit se o náklady. nákup úklidových prostředků, drogerie.
Ze zákona 50ú50 (z mamčiny strany by to bylo i soudně vymahatelné!)
Máš možnost se kromě rozhodování sama za sebe,
starat se také o sebe. Osamostatnit se……

Upravil/a: da ny

No, moc nerozumím tomu, na co se ptáš.

Potřebovala jsi se, jenom, vybrečet? Pokud ano, v pořádku.

Ptáš se, proč se k Tobě chová matka tak, jak popisuješ, i když jí máš ráda? Tak, za prvé, on je to, spíše, srdceryvný výlev, než faktografický popis, nelze z toho zjistit, proč po Tobě matka „neustále řve, rozkazuje [Ti], co [máš] dělat, [nebo proč se] zastává … cizích lidí [spíše] než vlastní dcery“.

Může to souviset, jak sama naznačuješ, se smrtí Tvého otce a jejího manžela?, nevím – jasnovidec nejsem. Chápu, že jsi to psala plna emocí, ale bez faktů se moc racionálně odpovědět nedá. Jednoduše, pokud spolu měli silný emocionální vztah, vypořádat se s jeho smrtí pro ni není snadné, a ano, spousta lidí to vůbec nezvládne, bez odborné pomoci!

Může to souviset s Tvých chováním, ne/jednáním – zkus se oprostit od emocí a faktograficky si odpovědět na to, nemá-li (někdy) matka (také) pravdu. Třeba má, třeba nemá, tady to fakt nemůžeme vědět.

Možná matka potřebuje odbornou pomoc. Možná potřebuje jenom čas. Možná s Tebou nevydrží ani prase. Možná je to panovačná, hystrionská, furije. Možné je, téměř, všecko. A ještě mnohem víc.

Chceš to řešit? Jestli to chceš řešit, polož tu otázku znovu (ale otázku, prosím, otázka má být v poli pro otázku, a v poli pro otázku se na nic neptáš!) a buď věcnější, pregnantnější a neopomeň se vyjádřit, co si od odpovědi představuješ, co by měla obsahovat, na co se, vlastně, ptáš.

Upravil/a: Filip84

Je to jednoduché. Chovej se tak, aby na tebe řvát nemusela.

Je mi líto, že si procházíš takovými obtížnostmi. Poměry v rodině mohou být složité a napjaté. Je možné, že tvá maminka je stále ve stresu a smutku z úmrtí tvého tátu a neumí s těmito emocemi správně zacházet. To přenáší i na tebe a vyjadřuje se tím v podobě řevu a rozkazování. V takové situaci by bylo vhodné se obrátit na odborníka, například psychologa, který by ti mohl pomoci a poradit, jak správně řešit danou situaci, jak s ní správně komunikovat, aby nedocházelo k dalším konfliktům. Pokud to je možné, mohla by sis také najít někoho, kdo ti poskytne oporu a porozumění v této těžké životní situaci, ať už jde o blízké přátele, terapeuta nebo skupiny na podporu. Je i důležité mít na paměti, že ty sama také máš právo na své emoce a pocity a je lidské cítit se v takovéto situaci zdrceně a bezradně.