Máme nově nařízeno stáhnout si do svého osobního mobilního telefonu aplikaci, kde jsou novinky ohledně firmy.

Hlada: „Stažení aplikace nepředstavuje žádné omezení.“
No to ale znamená.

1. Starší (přitom stále spolehlivě fungující) či současné levnější telefony mívají velký problém s interní pamětí. Zkrátka se další aplikace nevejde bez toho abych jinou, kterou chci a kvůli které jsem si třeba ten telefon pořizoval, neodstraním. Jen některé telefony dovolují aplikace přesunou na SD
2. Každá další aplikace představuje jisté bezpečnostní riziko. Jsou vydavatelé aplikací, kterým věřím, ti, kterým jakžtakž věřím a pak spousta ostatních. Mám věřit nějaké pofiderní aplikaci, kterou mi cpe do telefonu zaměstnavatel? S velkou pravděpodobností i napřímo, mimo alespoň nějak chráněný a hlídaný prostor google play (či jak se to zrovna letos jmenuje)?

Filip, ad „O dovolenou se nežádá.“
Vytrhls kus zákona z kontextu. Ono se tam také píše:
„Při určení rozvrhu čerpání dovolené je nutno přihlížet k … a k oprávněným zájmům zaměstnance.“

Což naprostá většina zaměstnavatelů (pokud je to není v extrémním rozporu s potřebami provozu) řeší právě tak, že zaměstnance nechá své oprávněné zájmy ventilovat směrem k zaměstnavateli právě žádostmi o čerpání dovolené. Zaměstnavatel může a nemusí souhlasit, ve většině případů souhlasí (ona také většina zaměstnanců je natolik soudná, že bez závažného důvodu nežádá dovolenou v termínech, kdy by to ohrozilo provoz)

Dochy: Ale to se, přeci, nijak nevylučuje.

Ovšem jestliže si zaměstnavatel vymyslí to, že má zaměstnanec mít nějakou aplikaci, tak s ohledem na tu skutečnost, že nemá žádnou zákonnou pravomoc užívání aplikace zaměstnanci nařídit, nemá potom ni jak učinit zadost tomu, aby vůbec zaměstnanec tu dovolenou vyčerpal, a o takových nuancích, jako že má její ustanovení provést s ohledem na oprávněné zájmy zaměstnance, je hovořit zcela bezpředmětné.

Samozřejmě, normální vztah zaměstnanec – zaměstnavatel je, že zaměstnanec potřebuje / chce závislou práci, zaměstnavatel potřebuje zaměstnance. Tedy, oba si vycházejí vstříc. Proto také píšu: najít si normálního zaměstnavatele.

Ovšem, pokud se ty dvě strany nedohodnou, což se jeví, v tomto případě pravděpodobné, že nedohodnou, vstupuje do roviny pořad práva. A právo zjedná právo, nic víc, nic míň, a to malicherně a padni komu padni.

Lidé obecně příliš nechápou, co od práva mohou čekat, a co je očekávat naivní.

„Dochy: Ale to se, přeci, nijak nevylučuje.“
Tak pak nepiš, že se o dovolenou nežádá, když praxe říká něco jiného.

Hlada>>> VELKÝ OMYL! Vynucené stažení aplikace na tvůj SOUKROMÝ mobil představuje dokonce ZÁSAH do tvých ÚSTAVNÍCH práv (garantovaných ústavou). Nebo ty snad předem víš, CO ta appka bude všechno dělat? Já sice pořád tvrdím, že ústava a zákony jsou jen bezcenné cáry papíru, ale právě TOHLE by se mohlo pro systém jevit jako darem z nebe seslaný EXEMPLÁRNÍ příklad toho, jak dokázat, že to tak není a tudíž zaměstnavatel by to měl celkem hladce projet na celé čáře. A pak MNOHO povyku v médiích, jak si „vážíme svobody a občanských práv, blablabla“. Jen můj odhad, jak říkám – v právnických věcech nelze hledat logiku, natož spoléhat na nějaké zákony/paragrafy.

Hlada: Takže vlastně dle tvojí logiky o nic nejde.
Tak to až pojedu z práce, tak mi můžou naložit auto balíkama pro zakazníky, protože do toho města stejně jedu a je vlastně fuk, zda v autě vezu nákup nebo 6 balíků :)

Filip84: N hale nás pracuje 1500, z toho na směně 500 ±, včetně hromady agentur, kdy si odjíždí jak se jim zachce, takže o dovolenou si žádáme my, protože v takovém provozu to ani nejde udělat.

Jde mi ale spíš o prinpic. Nejde jen o dovolenou. Zrušení směny se dozvíš jen apce, zásadní pracovní věci taky.

Pes: Vždyť Ti to píšu, ne?: najdi si jiného zaměstnavatele.

Prostě a jednoduše, doručování je upraveno zákoníkem práce: zaměstnavatel doručuje zaměstnanci primárně na pracovišti, jinak do vlastních rukou atp. To je kogentní záležitost, je to ustanoveno, smluvní disposicí se od toho nelze odchýlit (zásada a legis verbis non est recedendum).

Prostě tam sedí „nahoře“ nějaký aktivní blbec, prasečí hlava, autista ajťák, který si v podobných nesmyslech libuje.

Řešení je dvojí: jiný zaměstnavatel, nebo bitva, podle práva. Máš na ní?

Mravenec: To nejde, protože jde o zákonem uloženou povinnost a disposiční právo. Doba čerpání dovolené se nesjednává, o době čerpání dovolené někdo (jednostranně) rozhoduje, nejprve zaměstnavatel, a pak, případně, zaměstnanec.

Nemůžeš smluvní disposicí upravovat něco, co už upraveno je.

Zaměstnavatel nemá žádné takové právo a zaměstnanec nemá ani povinnost mít telefon, natož něco takového. Z toho jednoduše vyplývá, že zaměstnavetel nemůže nic takového nařizovat.
Zaměstnavatel může v tomto ohledu akorát něco dopopučit, něco nabízet (k usnadnění, přehledu apod.), ale nesmí jim to vnucovat ani je na základě toho omezovat.
Pokud existuje njěaká aplikace a podobně, musí to být dobrovolné a nedá se říct, „tak, a teď budete používat jen tohle, všichni si ji povinně nainstalujete a budete ji používat“.

Disraeli: Navíc, stran třeba pracovní doby, času, ve který má zaměstnanec začít konat práci, nástupu na dovolenou, etc. etc., je v případě, že vznikne spor (zaměstnavatel bude tvrdit 6:00 AM, zaměstnavatel 6.30 AM, zaměstnavatel 1. listopad, zaměstnanec 29. říjen, atp.), povinností zaměstnavatele prokázat faktický stav věci, jinak má smůlu.

Prostě: jde sám proti sobě.

Filip84>>> Ale tady přeci jde primárně o ZÁSAH, do tvého soukromého vlastnictví, ne o nějakou dovolenou. To by ti zaměstnavatel už mohl rovnou nařídit povinně ubytovat ukrajinské dělníky.

aliendrone: Ale zaměstnavatel Ti, přeci, nemůže nařizovat vůbec nic, buďto je věc dána platným právem, nebo smluvně ujednána. Pokud tomu tak není, bohužel.

Jedinou výjimkou je oblast bezpečnosti práce, kde může být „aktivní“ a jít, mírně, nad rámec požadavků kladených platným právem. Dejme tomu, že ti může nařídit nosit rukavice o třídu bezpečnější, než je nutné, ale nemůže ti nařídit nosit neprořezné rukavice s antivibrační dlaní a protinárazovými protektory v kanceláriu, abys se náhodou nepořezal o papír a nejebl dlaní ruky o kopírku, jestli rozumíš.

Prostě jsem se k tomu ani nevyjadřoval, protože to je zjevně zřejmé.