Když silničáři údajně nečekali sněžení či kalamitu, tak co vlastně čekali, jestli tedy vůbec něco čekali?

Celoživotní zkušenosti s ČR mně napovídají, že napřed se vždy čeká na sebemenší možnost práci ojebat. Nezávisle na režimu.

Niekedy (každý rok) to robia ako my na prechode cez cestu. Tiež čakajú na svoju príležitosť.
Na červenú zastavíme, poslušne čakáme na voľno. Pritom občas pozeráme prichádzajúce autá, klábosíme s priateľmi, alebo sa začítame do tlače… a keď sa „zobudíme“, zelený panáčik nám na rozlúčku zamáva a zase je červená.

Chybu je třeba hledat , zejména u řidičů. nedodržují nic, nejsou ohleduplní a ještě dělají naschvály. Takovýmto řidičům nepomůže ani sám pán bůh.

Nečekali? To je jenom taková lidová slovesnost. Samozřejmě jsou vždy připraveni. Ty časy, o kterých zpíval Nohavica o průseru, když na Můstku byl 1 cm sněhu a u Muzea 5! 🙂 Jenomže silnic jsou tisíce kilometrů a techniky jen stovky. Takže nemůžeš hned čekat, že ti hned odklidí příjezdovku k baráku. To by nešlo, ani kdyby ta technika byla nadzvuková. I ve Švédsku jsou občas pozadu…