Avatar uživatele
Zdistav

Kdy u nás (v Československu) začal platit zákaz kouření ve vlacích?

Zajímavá 0 před 101 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
Pepa25

Kuřácké vagony byly na Českých drahách zrušeny 9. prosince 2007.

Zdroj: https://zelez­nicar.cd.cz/ze­leznicar/histo­rie/kurackym-kupe-odzvonilo-pred-deseti-lety/-16575/

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
ChatGPT

Zákaz kouření ve vlacích v Československu byl zaveden v roce 1987.

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
Filip84

Tak, jak je otázka položena, je na ni jednoduchá odpověď: nikdy. Nikdy, pod hlavičkou ČSD, nebylo ve všech vlacích zakázáno kouření.

První zákaz kouření (pomineme-li Rusko) ve veřejné dopravě, co je mi tedy známo, byl zákaz kouření v poštovních rychlících. Když se, ve 20. a 30. letech 19. století, začaly u nás budovat trasy poštovních rychlíků, bylo to velké „Hurá!“, protože taková poštovní dilligence putovala průměrnou jízdní rychlostí 6 kmph a jela jenom za světla, takže cesta z Prahy do Vídně trvala něco kolem tejdnu. A nebyla to laciná záležitost, ať už šlo o samostatnou jízdenku, o stravu a noclehy na cestě, nebo třeba povinnost podílet se na placení mejta, či platit postillionům tzv. kolomazné.

No tak když se zavedl poštovní rychlík (což umožnil vynález listovýho péra), no tak prvý posun byl v tom, že jel i v noci (což, s ohledem na osvětlení povozu jednou svíčkou na každý straně vpředu, bylo čiré hrdinství!). Potom nepřepravoval žádnou poštu (což dilligence ano, ty přepravovaly primárně poštu, a na zbylém místě pasanty), psy (či jiná zvířata), a ani objemnější zavazadla, než bylo zavazadlo příruční; ta putovala do cílový destinace dopředu, tzv. brankardovým vozem. A taky měl opravdu krátké zastávky, nejdelší byla na oběd cca 1 hodina, jinak zastávky na přepřah se odbývaly mezi cca 5 – 15 minutami. No, tak dojel z Prahy do Vídně za dva dny, zhruba. No a v poštovních rychlících bylo kouření striktně zakázáno.

První vlaky nepřinesly žádný extra progress co do služeb nebo jízdního komfortu, přinesly kapacitu a rychlost. Prostě vlak neuháněl rychlostí mezi 8 – 12 kmph po otřesných cestách, ale uháněl rychlostí kolem 25 – 30 kmph po (relativně) rovných kolejích. A nebyl to jeden, těžký, povoz, který přepravil 12 – 20 pasantů, ale byla to souprava, která v každým vagoně přepravila 18 – 24 (ve 4. vozové třídě i víc) pasantů. To ano, ale žádný záchod, žádný topení, v noci žádný světlo pro pasanty. Nic, žádný rozmazlování nebude.

Od samýho počátku železničního provozu bylo kouření, sice, ve vlacích povoleno (nebo jinak: nezakázáno, a v tý době bylo relativně obvyklé), ovšem platilo, že přistoupila-li do oddílu žena, pánové se jí museli zeptat, jestli jí smrad z doutníků, nebo viržinek, neobtěžuje, a když ano, museli je uhasit. Takže první „zákaz kouření“ na železnici tu máme už od roku 1839.

No ano, ale theorie je jedna věc, praxe druhá. Pánové hodili na dámu ignor, dáma se obrátila (v souladu s „SPP“) na konduktora a konduktor dostal, skrze doutníku zahození, od milostivých pánů po rypáku. Takže na sklonku 19. století se zaváděla tzv. dámská kupé (Damenabteil), po vzoru Rakous a Říše. Ta byla určena pouze ženám (a ženám s dětmi) a jejich jediný smysl byl zákaz kouření v nich.

Rozdělení oddílů na kuřácké a nekuřácké je záležitostí II. epochy StEG (1912 – 1920), ale zejména ve vagonech pro dálkovou přepravu, no a komplexně ČSD po Velký válce. Poměr kuřáckých oddílů ku nekuřáckým byl, cca, 2:1.

Po WWII se poměr kuřácké a nekuřácké části ustálil na cca 1:1, v 60. letech byl poměr kuřáckých a nekuřáckých části cca 1:2. Tento stav vydržel, zhruba, až do 80. let, avšak v 70. letech ČSD zakázaly kouřit v osobních vlacích (první vozy M152 měly ještě popelníky, další už ne, například).

Dne 1. července 1989 začal platit zákon o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, který, inter alia, zakázal kouření ve vlaku, s výjimkou vyhrazených oddílů nebo vozů. V osobních vlacích se už nekouřilo, ve spěšných vlacích, rychlících a expressech byly kuřácké oddíly naprosto běžné, a to v poměru, který vydržel až cca do roku 2005, než nacionální dopravce ČasuDost začal omezovat kuřácké oddíly z vlastní iniciativy.

Co se vzpomínám, tak nejprve zakázal kouření (přeznačil na nekuřácké) ve velkoprostorových vozech pro expressy. Tam to nebylo vyřešeno ideálně, tam byla kuřácká cca 1/3, ale ta nebyla od zbylé části velkoprostorového vozu oddělena uzavíratelnými dveřmi, takže když si tam panstvo čistě zapálilo čvaňhák, no tak byl zadýmen celý vagon. Kritisováno to bylo již dříve, ovšem dráhy s tím nemohly nic dělat, protože šlo o vozy pro mezinárodní vozbu a právě takové uspořádání tehdy vyžadovaly dohody RIC. Ty se, právě, zhruba v tý době změnily.

Cca od roku 2006 nebyl ve vozovým parku ČD jediný vagon s kuřáckým oddílem (teda pokud nešlo o chybu značení), kouřit tak šlo jenom ve vagonech zahraničních (typicky MÁV, DB a PKPIC). Bylo to legální, pokud byl vagon zařazen do jinýho, než osobního, vlaku, podle SPPO ČD se, totiž, v osobním vlaku kouřit nesmělo vůbec.

No a proto když přišla legislativní stopka, tak jediným rozdílem bylo to, že když jel přes naše území cizí vagon na InterExpressu, no tak i když měl označený kuřácký oddíl, a i když to tam páchlo, jako by se tam kouřilo 200 startek za hodinu, u nás se tam zapálit nesmělo. Pokud se dobře pamatuju, v tý době už šlo jenom o vagony MÁV a „JŽ“ (mimochodem, ŽFBH a ŽRS mají kuřácké oddíly pořád), DB a ÖBB už kouření také zakázaly. Datum už Ti napsal Pepa.

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce

U otázky nebylo diskutováno.

Nový příspěvek