Já ne ja nejsem. Nikdy jsem nebyl. V každým mi vadí, že ze mě chtějí více dostat, nežli mi nabídnout. Což nechápu. Přitom, jak by to byly krásný zaměstnání, kdyby se odměny odvíjely podle skutečných kvalit a schopností… ;)

Člověk by měl bejt v práci spokojenej, ale kdo je, že?

Kdybych byla nespokojená já, tak bych šla:-)

Naštěstí toto nemusím řešit.

Nedávno jsem zde zmínil, že i u nás jsou ještě regiony kde možnost pracovat je stále považována za boží požehnání. Proč však nabývám přesvědčení, že narůstající většina našinců předurčených svými schopnostmi manuálně pracovat nemíní a nikdy nebude! Musíme se smířit s tvrdou realitou, že makat rukama jsou v naší domovině ochotni snad už jen Ukrajinci. Přitom např. v kraji Ústí/Labem dnes nedokončí základní vzdělání více než 10% absolventů. Co z toho vyplývá – utěšeně se nám zde /a nejen tam/ množí pracanti nebo další chátra a nenasytní kandidáti na státní podporu? Jsem ve svých náhledech zmaten a pomýlen?

Já jsem mladší, ale již v plném invalidním důchodu.
Dříve jsem byla v každém zaměstnání spokojena.
S odměnou už ne. Člověk se dře až vypustí všechnu
sílu a nic za to :((

Ano, jsem spokojen s mojí činností, kterou dělám.

Jsem učeň na prodavače, investor a bloger.

První činnost sice není povolání, ale naplňuje mě více než studium OA. Investování mě též baví, jelikož mám dobrý pocit s narůstajícího bohatství a blogování zlepšuke moji slovní zásobu.

To, že je člověk v práci nešťastný mi přijde jako dost velký důvod k tomu z ní odejít.. spočítejte si, kolik v ní trávíte času – strávit tolik života v depresích opravdu nechci. Také mi to ale trvalo několik let, než jsem si to uvědomil. Nakonec to ale dopadlo dobře a já dělám práci, které mě baví. Našel jsem ji konkrétně na https://www.e­kariera.sk/ 🙂