Avatar uživatele
Bortolo

Jsou v dnešní době ještě lidé schopni normálně mezi sebou diskutovat?

Mám pár postřehů i vlastních zkušeností, kdy se argumentující většinou rádi poslouchají, názory jiných je nezajímají. A to nemluvím o sociálních sítích, kde je často přítomna pouze prezentace vlastních myšlenek, ale diskuze na bodu nula. A to nemám na mysli jen jedno názorové spektrum. Vnímáte to podobně? Osobně mi přijde, že se názorové skupiny uvavírají a nesnaží se navzájem pochopit. Je to celkem smutný pohled.

Zajímavá 2Pro koho je otázka zajímavá? Ametyst, cappuccino před 19 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
elkon

Diskuse má smysl, pokud je věcná a k danému problému. Ne se zabývat nesmysly, jak to často bývá. Plácání o ničem nikam nevede. A např. pouhé položení dotazu, s následnou odpovědí není diskuse. Pokud však je dotaz hloupý, ba nesmyslný, výsledek je předem jasný i když třeba tazatel to nepochopí. Právě proto, že ten hloupý dotaz položil a nemá na to, rozlišit proč byla odpověď taková, jaká byla. No a myslí si, jak chytrý dotaz položil. To je jako kolovrátek.

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
Ametyst

Je to smutný pohled. Obvykle kriticky a skepticky smýšlející Čechy a Moravany smetla denodenní masírka a manipulace korporátních médií, a Češi a Moravané přestali přemýšlet, uvažovat, poslouchat obě strany, porovnávat, být skeptičtí. Přijali pohodlné tunelové vidění, a už nemusí nic řešit. Vyřešily to za ně Instituce, které mají vždycky pravdu. Utáhly lidi na vařené nudli. Bravo.
Celá myslící EU se bouří proti nástupu a vlivu nevolených Institucí, jako je WHO, Světového ekonomického fora, Evropské komise, neziskovek a jejich pro-migrantských právníků – ale v ČR je zasmrádlý klid.

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
zjentek

Já si toho docela dobře všímám. Akademický jazyk versus lidské slovo… Bohužel není ve výbavě jednoho pochopit toho druhého a naopak. Opravdu je to celkem smutný pohled.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
cappuccino

K diskuzi je potreba tolerance a trpelivosti. Spousta lidi si prosazuje jen svuj nazor a neni ochotna pripustit jinou moznost.
Proto je to dost obtizne.
Jasne se to ukazalo v dobe pandemie. Z kamaradu se stali nepratele, lide a deti zavreni doma se odnaucili zivotu ve spolecnosti. A v nekterych pripadech to, bohuzel, pretrvava.
I virtualni svet prispiva k tomu, ze lide, nebo spis deti, mezi sebou nedokazou komunikovat.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Filip84

Co to je „normální“?

Co to je diskuse?

Diskuse je forma dialogu nejméně dvou osob; může mít formu debaty, která je více rethorická a méně věcná, formu dialogu, ježto by měl vést ke shodě a vzájemnému uznání účastníků, disputace, jež má blíže k polemice a měla by směřovat k rozhodnutí, polemiky, která je vysloveně konfliktní a snaží se zpochybnit, vyvrátit postoj protistrany, a nebo může jít o rozhovor, který nevyžaduje argumentaci a může být i více polemický.

U některých lidí je vysloveně žádoucí, aby žádný dialog nenavazovali a nevedli.

Příkladem mohou být blbí. Kde nic není, ani exekutor nebere a smysluplná debata bez slovní zásoby není možná. Takoví lidé, nedebatují-li teda ve svým soukromí, akorát otráví Luft všem okolo.

Dalším příkladem mohou být blázni. Takoví pacienti s hlavou si rozumí zase jenom s pacienty s hlavou, no tak by měli vést dialog v pacientáriu, např. na uzavřeným oddělení psychiatrický nemocnice: tam si jeden pacoš kreslí, v telekinetaskopu hraje kolová a další dva vedou dialog o tom, jestli když mu někdo řekne, že ho otravuje, co tím asi myslí. V pořádku, každýmu, co jeho jest. Ovšem otevřou-li si tu paštěku někde jinde, než v pacientáriu pro pacienty s hlavou, minimálně silně obtěžují svý okolí, skrze svý hlavy porouchání. To je, ku příkladu, zde mychala, a nebo jyřýk🤪 šalamoun Knyhovník. Problém je, že tito lidé, většinou, neoplývají soudností, že „tady to není!“.

Následují zuřiví. Přijde, vyhlídne si oběť a začne do ní vandrovat. Taková oběť je, zpravidla, vychována, no tak mu odpovídá (protože je vychována), tak zuřivý není zuřivý. Ale když se zuřivý v oběti splete, oběť mu odporuje, tak je zuřivý zuřivý. Takoví lidé by měli na veřejnosti držet hubu ex lege, poněvadž z jejich huby otevření pak může povstat veřejný pohoršení, že musí zasáhnout ouřad, četnictvo, nebo i vojsko!

Nesmíme opomenout autisty. Nemyslím ty ouředně uznané, myslím lidi, co nějak nepochopí, že „intoš“ holka, co sedí ve vlaku s kněhou v ruce, na uších má sluchátka, a k tomu úplně nejvíc v rohu, co to jenom jde, si fakt nechce povídat o tom, že jí husy nechtějí žrát šlejšky. Nebo tady nepochopí, že fakt není většině lidí příjemný, když pořád, dokolečka dokola, píše o smrti, pacientech s hlavou, sebevraždách, vraždách, diktátorech, despotech, etc. etc.

Další na řadě jsou lidé přemotivovaní. Jak chceš vést smysluplný rozhovor s dvěma holkama, co jdou do nejmenovaného obchodu nejmenovaného nadnárodního řetězce v tričku s nápisem „Maso je vražda!“, „Jen ve vlastní kůži!“ nebo tak něco a podezřele často se motají kolem regálů s masem, a s masnými výrobky, až se přijde zákaznictvo stěžovat, že je obtěžují? Nijak: vyhodíš je, ve chvíli, kdy jim začneš oponovat, tak se jich nezbavíš. A nepůjdou samy, musí je vyvést profous!

Když máme lidi přemotivované, nesmíme zapomenout na lidi demotivované. Někomu je všecko a všichni jedno. Nic a nikdo ho nezajímá. Je tady jenom proto, protože do něho někdo 3× denně narve šlejšky. Tak o čem se s ním chceš bavit?

No, a teďka si vezmi rozpoložení obecenstva aktuální, v daným místě a daném čase. Třeba já, když se pohybuju ve veřejným prostoru, tak na 99% nemám ani prostor, ani náladu, poslouchat něčí názory. Ano, bude to, do jisté míry, tím, že nejsem demokrat, nejsem rozpoložením člověk, který je přesvědčen, že pravda konsensuální je pravdou i tehdy, když se na tom konsensu usnese většina blbců. Takže, většinou, mne ničí názor nezajímá. Zajímá mne, dejme tomu, z pohledu psychologického, nebo sociologického. A nebo ano, zajímá, pokud má ten dotyčný jedinec i morální právo ten názor mít, je to podloženo nějakou zkušeností, umním, vzděláním a praxí, etc. etc. etc.

A v tom je problém: dneska má každý názor na všecko. I na to, o čem ví úplný, kulový, naprostý a absolutní hovno. Ví o tom úplný, kulový, naprostý a absolutní hovno, ale má na to názor! Já třeba nemám názor na to, kdo by měl, a kdo naopak neměl, representovat tento stát v družstvu pro mezinárodní footballovou ligu. Nemám, protože tomu vůbec nerozumím a nerozumím tomu proto, protože mne to, ani v nejmenším, nezajímá. To samé je, ku příkladu, s hockeyem. Nebo tenisem. A teďka přijde takový „tak co, sporťáku, už máš chlapa!?“ a chce mi vysvětlovat, že tam v tom sporťáctví ten a ten sporťák to, nebo ono. A mne to nezajímá, ani v nejmenším: otravuje! Tak mu to naznačím. Nepomáhá. Tak mu to řeknu. Se urazí. To mi je srdečně jedno. A on ještě dodnes nechápe, že mi to je srdečně jedno, že mi je srdečně jedno, co si myslí, jestli si vůbec něco myslí, že jsou mi u prdele jeho emoce, a vlastně jeho existence potud, pokud není ohroženo jeho žití nebo mu nehrozí závažná újma na zdraví.

Dokážeš-li se dívat kol sebe sine ira et studio, a k tomu zrakem ostřížím, musí Ti, poněkud, dojít, že těch lidí k smysluplné debatě je zanedbatelný minimum.

Tak potom se není čemu divit, že to můžeš vnímat tak, jak to vnímáš! 🤷‍♀️😃

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
plebs

Bortolo většina Čechů je digitálních poté jsou Češi druhé kategorie neschopná menšina " off-line " s těmi je možno občas diskutovat.

Nový příspěvek