Odpoveď byla označena jako užitečná

Opět doplňuji původ slova, na nějž jste se ptal.

Před vy- + kořen slovesa blít + přípona – ek. To znamená, že je to něco konkrétního, co vzniklo od dějového slovesa.

1. Blít – blít zhrub., poblít (se), vyblít (se), expr. blivajz. Stč. blvati, 1. os. přít. bl’uju (k tomu pak přitvořen nový infinitiv). Všeslo vanské slovo Praslovanské *bl’ьvati je onom. (zvukomalebného) původu, souvisí asi s lit. bliáuti ‘mečet, řičet’

Jiří Rejzek Etymologický slovník –

2. Jinak nespisovně se používá výraz výblitek i vyblitina – jako hanlivý výraz pro člověka neduživého, nemocného, nápadně bledého.
3. Často se používá i jako nadávka.

Podle SNČ

Upravil/a: annas

Ano. Někdo něco řekne tak srašidelně blbého, až se z toho chce zvracet. Autorem bývá individuum s inteligencí bublajícího bahna (což je taky poměrně nové přirovnání). Často se používá v politickém klání, což se samo o sobě výblitky jenom hemží. Bacha – klouže to jako h…

Výblitek? To si představím individuum, narodivší se nestandardní cestou. Úplně jej vidím!