Jak by jste se cítili v blízkosti vraha?

úplně normálně a to myslím smrtelně vážně.
Bylo to chvíli po revoluci. to se rozmáhalo takové to kamarádšoft přes různé inzeráty. Aukro nebylo a prodávalo se přes inzertspoj a anonci.
Zde byla i rubrika dopisování.
Manželka na mateřské a tak si s pár holkama dopisovala. O nějakém FB jsme neměli ani potuchy. Neměli jsme ani počítač.
Jednou přišel dopis, kde jeden pán sbíral kalendáříky-takové ty kartičkové.
Nějaké jsme doma měli a tak jsme mu je poslali. Pak jsme si psali dál. Někdy psala manželka, jindy já.
Ten pán seděl ve valdicích za vraždu manželky. chtěl trest smrti, ale ten byl zrušen a tak ho nedostal. Bylo to sice v afektu, kdy se vrátil z montáže domů a našel ženu v posteli s jiným. Bohužel cesta do ložnice byla přes kuchyň a v té ležel velký nůž. U soudu mu těch 21 nebo 22 bodnořezných ran jako afekt neuvěřili.
Ve vězení se choval slušně, pracoval-dokonce byl něco jako vedoucí směny a tak na vánoce dostal opušťák. Už si nepamatuji po kolika odsezených letech to bylo. Sice to bylo proti pravidlům, jelikož se musel hlásit, ale udělal si cestu i k nám. Byl u nás doma, popovídali jsme si, byl to sympatický a hodný člověk.
Po nějaké době jej na žádost (mimochodem i naší) předčasně propustili. Ještě chvíli jsme si psali, ale pak to nějak skončilo.
Dnes o něm nevím již nic.
Tak to je můj příběh, jak bych se cítil v blízkosti vraha. znovu říkám, že úplně normálně.

Asi záleží na konkrétním činu.

Asi nedobre!Uz jsem takova,ale musela bych vedet ze to je vrah,kdovi jestli jsem se nekdy nekde uz s nejakym nesetkala.

Väčší strach mám z ľudí s „čistými rukami“ z pozadia.

To je těžké.Samozřejmě by se mi honilo hlavou všelicos,ale kdo ví co jeho činu předcházelo.Myslím si,že bych s ním komunikovala normálně.Musela bych no lépe poznat.

třeba už jsem vedle nějakého někde seděla. třeba to může být člověk takový, jak píše miroslav. mě kdyby někdo sáhl na dceru, šla bych ho rozstřílet na cucky a i v afektu bych střelila několikrát a ne jen jednou. kdybych bodala, taky několikrát. ale nikde radši nechodím sama a večer už vůbec ne. kdyby ale asi v noci za mnou šel chlap, asi bych se pos…a strachy. proto když jsem byla nucena dříve chodit sama ze zastávky domů, měla jsem v kabelce pepřák a ruku v pěst, tam klíče a mezi každým prstem koukal klíč, myslím, že to by asi bolelo, dostat tím do obličeje.

Zatím mi to nikdo neřekl.

Já stála tváří v tvář vrahům několikrát, vždycky to byli lidi , do kterých by se to nikdy neřeklo. A po činu většinou zhroucení nebo tak rozumově nevybavení, že jim to ani nedocházelo co udělali.Je pravda, že jsem v jejich blízkosti nikdy nebyla sama, vždy už byla přítomna policie. Až po akci jsem se roztřepala a jednou i pozvracela.