Dědí se vzpomínky ?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Nevím. Stále něco vědci zkoumají a zjišťuji, co je či není možné u zvířat, tedy snad i u lidí.

Přemýšlela jsem o tom, když jsem nedávno j narazila na netu na jeden článek, v němž se uvádí, že když se bojíme hadů či pavouků, může to být důsledek toho, že možná s nimi některý z našich předků udělal špatnou zkušenost a my jsme tuto jeho vzpomínku zdědili ve svých genech. Zdá se totiž, a nové výzkumy na myších to zřejmě potvrzují, že některé intenzivní zážitky mohou ovlivnit zárodečnou DNA a tak se vlastně předat potomkům.

Dá se zdědit zážitek?
Američtí vědci z Emory University v Atlantě popsali něco, co by dědičnou pamětí být mohlo. Ve studii, která byla zveřejněna v časopise Nature Neuroscience, popsali, jak pomocí elektrických šoků naučili vybrané myší samce bát se konkrétních pachů. Vždy, když dostali myšáci příležitost přičichnout si k určité vůni, následovala rána elektřinou. Celkem rychle se u nich vypěstoval reflex, že při pouhém ucítění inkriminované vůně začali propadat panice.

Později měli pokusní myšáci mláďata. Tito jejich potomci, kteří už nebyli od výzkumníků nikterak trápeni, se ale v dospělosti vůně, s níž udělali jejich otcové špatnou zkušenost nápadně báli. Dokonce se zjistilo, že mají i změněný čichový lalok v mozku, aby byli na „nebezpečnou“ vůni vnímavější. Událost, která potkala otce, tak doslova přetvořila mozek jeho potomků! Tato změna se přenesla i na generaci vnuků původních pokusných myšáků.

Strach z hadů (ale asi i z pavouků) máme v genech. Někdy to příroda až trochu přežene. Chorobná panika z hadů (ofidiofobie) trápí dodnes docela dost lidí. A to i zemí, kde o nebezpečného hada nezavadíte.

http://www.re­flex.cz/clanek/ve­da/53308/jsou-fobie-vzpominky-na-hruzne-zazitky-ktere-jsme-zdedili-po-predcich.html

Odpoveď byla označena jako užitečná

Reálně nikoliv.
Jsou ale různé iracionální „filosofie“, kde je možné leccos. Záleží proto jen na tom, jak to kdo bere a čemu, třeba slepě, věří 😉

Jednoznačně ne.

Vzpomínka je vybavený paměťový vtisk, oživující minulý zážitek. Vzpomínky nikdy nejsou přesným zachycením prožité reality, vždy jsou do určité míry přetvářeny vlivem zapomínání. Vyvolaná vzpomínka se pojí s určitým citovým doprovedem, který vzniká v okamžiku vytvoření paměťového vtisku, ale zároveň se mění i v závislosti na emočním rozpoložení v okamžiku vybavení.
V některých případech může být vzpomínka zcela smyšlená bez vědomí vzpomínajícího, pak se označuje jako falešná vzpomínka.
Doplňuji:
to co popisuje Annas jsou reflexy a ty jsou dědičný. jinak Uměle by možná šlo implantovat vzpomínky nebo zážítky, ale furt půjde o falešné vzpomínky… 🙂

Upravil/a: Reezo