Dává ve společnosti se složitými zákony smysl, že neznalost zákona neomlouvá?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Je pravda, že právní systémy většiny států jsou nesmírně složité a že běžný občan nemůže vědět vše. Nicméně, princip „neznalost zákona neomlouvá“ existuje z několika důvodů.

Za prvé, princip je založen na předpokladu, že zákony jsou (nebo by měly být) veřejně dostupné a že lidé se mohou seznámit se svými právy a povinnostmi. Samozřejmě, některé zákony jsou složité a obtížně srozumitelné, ale základní povědomí o nich by měl mít každý.

Za druhé, pokud by neznalost zákona omlouvala, mohla by se stát snadnou výmluvou pro nekalé jednání. Lidé by mohli záměrně ignorovat zákony a následně tvrdit, že o nich nevěděli.

Za třetí, základním principem právního státu je to, že zákony se uplatňují rovnoměrně na všechny. Pokud by někdo byl omluven z důvodu neznalosti zákona, mohlo by to vést k nerovnosti před zákonem, kdy by někteří lidé mohli být trestáni za porušení zákonů, zatímco jiní by byli omluveni.

Nicméně, v praxi soudy zpravidla zohledňují omluvné okolnosti, včetně toho, zda byla osoba schopna pochopit zákon. Pokud se například jedná o odborný zákon, který je nesrozumitelný pro laika, soud by to mohl vzít v úvahu při posuzování případu.

Nakonec, „ignorancia legis non excusat“ – neznalost zákona neomlouvá – je zásada, která je součástí právních systémů po celém světě. Je založena na představě, že každý občan je povinen znát zákony, které regulují jeho chování, a je schopen následků, pokud je poruší.

Nimráš se v něčem, čemu nerozumíš, prostě nejsi vzdělaný a Tvůj intellekt na to nestačí, celý příběh.

Nejen ignorantia legis neminem excusat, leč také ignorantia iuris neminem excusat. Takže, nejen neznalost nějaké právní normy, ale také nesprávný výklad, nesprávná aplikace zásady secundum et intra legem, neznalost zásady legální licence, neznalost zásady enumerativnosti veřejnoprávních pretensí, nesprávná subsumpce skutkovýho děje pod dikci ustanovení, etc. etc. etc.

Máš na výběr ze dvou možností:

1. „Když třeba chce gorila souložit, jak to ten gorilí samec pozná?“ „No, nevím, to nějak vycejtí, ne?“ „No! A ty máš rýmu, nebo co!?“ Podle tohoto modus operandi to dělá většina lidí: tak nějak „vycejtí“, co si mohou a nemohou dovolit a kde, no a podle toho konají a, jak vidno, ono to funguje. Nevýhoda je, že se, čas od času, seknou, a když narazí na někoho, kdo si to nedá líbit, pořad práva je pojebe, no ale tak kdo je všivák má být chytrý, kdo je hlupák má být poctivý, takže: dobře jim tak! Zase nemusí studovat složitý obor na úrovni doktorantskýho studia.
2. Prostě se to právo naučíš tak, aby Tě na něm nikdo nemohl nachytat. A když nachytá, dobře Ti tak, bo jsi neuměl! Výhoda je v tom, že budeš, vždy a všude, naprosto přesně vědět, co musíš, co nesmíš, a co můžeš a budeš i s to uvážit, kdy to vymoci silou (práva), a kdy se to nevyplatí (jinými slovy: budeš si vybírat „bitvy“, ale to není nezbytná, a tak nějak automatická, součást znalosti práva), nevýhoda, že s tím strávíš spoustu času.

Zatím trávíš spoustu času nimráním se v nesmyslech, takto si akorát vynimráš schisofrenii. 🙄

Porušení pravidel, není vždy zločin, někdy jen přestupek, přečin.
ČÍM JSOU ZÁKONY SLOŽITĚJŠÍ, TÍM VĚTŠÍ SI ZASLUHUJÍ POZORNOST.
Všude platí, že neznalost zákona, neomlouvá.
A je to tak správně 😉