Co pomáhá na deprese?

Dobrým lékem na depresi je kromě sportu kvalitní koníček, dobří přátelé, práce, která tě naplňuje a mít smysl života.

Na deprese pomáhá dobrá nálada.
Teď jde o to, co ti ji přivodí,

Jedine prechod na optimizmus.
Zaspievajte si spolu s Janou Kocianovou: Zahoď starosti https://www.y­outube.com/wat­ch?v=3mdQpPPcdW8

Dôležité je myslenie, nepozerať sa na svet „čiernymi okuliarmi“, ale ani „ružovými“ po ktorých často býva sklamanie. Treba si nájsť zmysel svojho života a venovať sa mu naplno.

Upravil/a: led

Záleží na jaké, konkrétní. Deprese se má různé podoby a různé stupně. A u každého může mít jiné účinky a být založená na různých spouštěčích. A tím i na každého může být použitá jiná léčba, každému pomáhat něco jiného. Důležité je vždy najít příčinu a tu odstranit, a vyvarovat se jí. depresi mohou mít i lidé, u kterých by se to ani někdy nečekalo. A věř, že mít ji v jakékoliv podobě, je opravdu šílené. A kdo ji nezažije, tak neví co to skutečně je. Asi nejlépe mít nějakou činnost, která člověka baví, před spaním se nedívat třeba na mobil a podobné věci. kolikrát i dlouhá četba může spouštět depresi. nebo něco, když se člověku nedaří. Tak to nechat jít na chvilku od toho, pak dýl se k tomu vrátit. někdo i třeba začně být unavený, tak spí stále. Nebo někdo začne být přecitlivý, popř. brečet u každé pitomosti. Nebo opačně, někdo třeba nespí. Nejhorší je si říkat si, jak je člověk neschopný, líný, že se zepře tomu. nebude mít tento stav a tak. Už tím, nebudu tohle a toto, si vlastně do podvědomí dává, že to prostě bude. Někdy stačí už od rána chodit ven, nebo nechodit do míst, kde to tu depresi přivádí. Jo nervy dělají své. A lehce tam spadnou i lidé, co si ymslí, že je toto nemůže nikdy přepadnout, protože přece oni nic v životě nedělají, tak jako ti lidé, co to mají. Důležité je to opravdu řešit, ne až po roce či déle.

Bosou nohou je u nás nebezpečné, protože si na každém kousku šlápně do ehm. A tomu se člověk sot často envyhne. Jinak klidně, také jse tu dříve dalo chodit bosou nohou. Podél řeky, jenže dnes lidé se svými mazlíčky to tam akorát pěkně zaehm. Takže za běžných podmínek, kde není ehm, tak třeba by bylo možné. Ale v ehm asi by to spíše naopak zhoršílo. A to ani nemusí jít člověk na boso.

Upravil/a: klob1

Myslím, že na tom něco bude. Vhodná není pro diabetiky a malé děti.
Fyzioterapeutové tvrdí, že chůze naboso stimuluje nervovou soustavu, akupunkturní body a podporuje krevní oběh. Nedoporučují chodit doma na tvrdé podlaze, ale na nerovném bezpečném povrchu jako tráva či písek. 🙂

Reagujem,ani jedna odpoveď sa mi nezdá, čokoláda asi ukludnuje,ale máj dobrú náladu,keď ťa morduje atúzkosť,strach, choď si zabehať, keď si taký oslabený,v dôsledku paych.stavu,zasmej sa,iba ak umelo.Pri ťažších formách sú nutné antidepresíva,nimi dostaneš do mozgu serotonin,tzv­.hormon šťastia,a ideálne je zúčastňovať sa tarapii, pracovať s psychológom­.Jedina cesta,odborná liečba, možno potrvá celé mesiace,ale myslenie sa zmení,budeš zasa šťastný,a závodu,netreba však podceňovať recidívu,tu už nabieha šport,pohyb,dobrá nálada ako prevencia

Můj názor je ten, že bosá chůze nemá s léčbou depresí nic společného. Jde o to, že dotyčný fanda tomu tak věří, že jej jeho víra uzdravila.
Za mě nejlepším lékem všech depresí a špatných nálad je jakýkoliv sport, či jiná fyzická aktivita 🙂

Pořádná čokoláda.

Pokusit se zjistit o jakou se jedná na př. neuróza, sezónní, porucha osobnosti, lehká, těžká a poté se nechá léčit.

Především je třeba rozlišit, co vlastně pojmem „deprese“ myslíš. Čeština to trochu zatemňuje, protože depresí může být míněna jak skleslá nálada, tak i deprese jako nemoc (major depressive disorder). V prvním případě, zejména když je to dočasná záležitost vyvolaná nějakou událostí, na kterou je normální reagovat skleslostí, nebo třeba jen jakýsi „světabol“ ze ztráty cílů, může pomoci celkem snadno pomoci zaměřit se na cokoliv, co si člověk dokáže spojit s pozitivním přístupem k životu. Třeba i to chození bez bot, i když je to celkem vzato šaškárna bez efektu na cokoliv s výjimkou rizika drobnějšího zranění (naše chodidla jsou zhýčkaná).

Pokud jde o nemoc – a laik to poznat nemusí – je jakákoliv taková snaha nejen zbytečná, ale člověka, kterému chce takový laik „pomoci“, může v lepším případě jen obtěžovat, v horším případě může i zraňovat. Taková nemoc je spojena s biochemickou nerovnováhou v mozku a obvykle je třeba léků, aby vůbec bylo možné dosáhnout zlepšení. Tedy ona to nejspíš není jedna nemoc, ale skupina nemocí z různou zděděnou dispozicí a biochemickou podstatou, takže někdy je třeba metodou pokus-omyl najít správné antidepresivum a jeho správné dávkování. Prostě je to běh na dlouhou trať a čokoláda, bosé chození ani další lidové nápady moc nepomohou.