Odpoveď byla označena jako užitečná

Byla by to krása, kdyby peníze vládli jen v pohádkovém světě. Bohužel tomu tak neni a zřejmě ani nikdy nebude.

1. I tato teorie by byla v některých případech možná. Některé pohádky vznikly na základě vyprávění příběhu ze života. Mnohokráte opakovány a vylepšovány svůj původní krátký zážitek ze skutečného života už ztratily
2.Určitě mají co říct a nejen dětem, ale i těm dospělým co je vypráví, či poslouchají. Podle mne jsou pohádky důležitým prvkem výchovy a vzdělávání. nejen že rozvíjí fantazii, představy, touhu po velkých věcech, ale také učí tomu, jak by měl vypadat spravedlivý svět, jak by mělo dobro vždy vyhrávat nad zlem a podobně. Rozvíjí i jazykové a rétorické schopnosti.
3. V některých případech by se to dalo takto hodnotit. Myslím, že každá pohádka má své ponaučení. Někdy však to ponaučení neni na první pohled zřejmé dítěti. Tam by měl potom nastoupit dospělý a ponaučení z pohádky přiblížit a osvětlit.
S odstavcem b) musím souhlasit. Je dobré, když se na pohádky s dětmi dívají i dospělí a následně o příběhu komunikují. Faktem z§stává i to , že i v nás dospělých pohádkové příběhy vyvolávají určitou pohodu, vzpomínky na dětská léta. Dokazuje to i ta skutečnost, že třeba v období vánočních svátků i většina z nás shlédne alespoň nějakou část z vysílaných pohádek.

Pohádka je touha po dobrém konci. Pohádka je přání s fata morgánou, pohádka je cíl, který známe dopředu!
V dnešní době pohádky nemají s realitou moc společného.

Pohádky..
Byly hlavně proto, aby se děti naučily, co je spravne a že vše má dobry konec..

Takže tu může být pohádka ze života, kdy se projevuje dobro i zlo..
Zlý člověk najde ztracenou věc nebo peníze… Bez váhání si to nechá..
Dobrý človék voli dlouhou cestu k tomu, aby majitele našel a vše mu vratil, většinou při hledani majitele něco sam obětuje…
Kdybych to převedl do dnešní doby, tak najdeš telefon… Přes příbuzné zjistíš adresu majitele a telefon mu dovezeš až domů… A on ti za to dá třeba litra a pozve té na zabijačku.. Nevím..

Zkrátka se tím učily děti, které nebyly zvyklé pohybovat se ve svétě dospělých… Buďto by se děti napalily a poučily z vlastních chyb..
Nebo by se poučily z přibehu z pohádek a vyprávění rodičů, jak s nimi někdo vy**běhl..

Byly i příběhy o pokladech, které jsou chraneny kletbou nebo zlymi nestvurami..
Přeložil bych to jako boj o dědictví s nevlastnimi sourozenci :) kdy ty jako syn první otcovy manželky bojuješ o dédictvi s těmi z druhého manželství..

Je v tom schováno mnoho..
Ale nikdy to nejsou jen příběhy o ničem.. Viz. Definice bajek..
Koho by braly pouze příběhy o zvířatech..

Pohádky v sobě často ukrývají základní moudra hodnotná pro život. Dnes se pohádky automaticky zařazují do kategorie pro děti, ale myslím si že původně ani nezvnikaly pro ně. Vždyť originální verze pohádek byly docela krvavé. Zdá se mi, že se mezi pohádky řadí i takový Dekameron a jemu podobné (což není úlně četba pro děcka).

Pokud vím, tak pohádky se studují jako obor na vysoké škole, a v každé době mohou každému něco říci, o hodnotách, o charakteru, o smyslu věcí, někdy také hovoří o symbolech. V pohádkách se plní sny, tak kouzlem lze získat bohatství, cestovat a konat divy. Interpretace pohádek se časem a s kulturou mění, měníme trest i odměnu, měníme i charakter postav. Ale předeším jsou pohádky velkým kulturním dědictvím a dnes už těžko dokážeme určit původ některých pohádek, kde jádro zůstává zachované, mění se pouze prostředí a způsob dosahování cíle a překonávání překážek

V pohádkách není více moudra než v knihách a filmech, které do tohoto žánru nespadají. Pohádky se prostě jen proti jiným formám vyprávnění příběhů omezují na to že „vše musí skončit dobře (pro ty dobré)“ a „zlo (nakonec) musí být po zásluze potrestáno“, aby dítě netrpělo pocitem, že život je snad k někomu nespravedlivý. Hlubší moudro je snad jedině ve zjištění, že ani jedno ani druhé žádný fyzikální zákon v nevymáhá ani nezaručuje a o obojí se vždy musíme zasloužit sami …

Upravil/a: anonym