Nejlepší odpověď
Na vašu otázku odpoviem príbehom (skutočným)
Svojho času pred touto otázkou počas prvých bojov, som sa pýtala ruských,
ale aj ukrajinských občanov (utečencov):
„Ak vojská jedného štátu ostreľujú územie iného štátu, je to
kvalifikované ako útok na tento (ostreľovaný) štát?“
Čo myslíte, aká bola ich odpoveď?
Rovnaká: „Ano, bolo to vojenské napadnutie ostreľovaného štátu.“
K vašej otázke napriek tomu že zo strany Ruska ide o „Zvláštnu
operáciu“ a zo strany Ukrajiny o nevypovedanú „vojnu“ je to niečo
iné:
Je to „prieskum bojom“ síl dvoch hlavných svetových mocností na
Ukrajinskom území.
| 0 Nominace Nahlásit |
Další odpovědi
Záleží kým: Ruskem bezpochyby ano, z pohledu mezinárodního práva ne, protože Krym je součást Ukrajiny
| 0 Nominace Nahlásit |
Po zásluze potrestány moc nedává smysl. Kdo první napadl Ukrajinu,
svrchovaný to stát a začal válku? Ukrajina válku nezahájila ani
nevyprovokovala. Faktem prostě je, že Rusko napadlo Ukrajinu hlavně, protože
chtěli rozšířit území (tedy hlavně Putin) a navrátit ztracené
území – z nichž Ukrajina vždy byla nejpodstatnější a
„nejruštější“. Plánovali to dlouho, nějaké posouvání hranic NATO
blíž k Rusku, denacifikace a podobné kecy, byly jen výmluvy, mlžili od
počátku (už před invazí), ze všechs stran, a ne zrovna chytře –
i protichůdně a snadno vyvratitelně.
Ukrajinu lze vnímat jako nelegitimní stát, ale stejně tak Rusko a jeho
nynější systém a vládu…
Ve válce záleží jen, jak si to kdo zdůvodní, popřípadě z které strany
to vnímají. Ovšem zdůvodňování, ospravedlňování ani právo ze strany
Ruska opravdu není nic moc.
Že Rusko zkrátka napadlo Ukrajinu a zahájilo invazivní a docela ničivou
válku, zůstává faktem a to nemůžou popřít ani všelijací rusofilové,
ať už si to ospravedlňují jakýmikoli nesmysly o tom, jak k tomu byl
chudáček Putin donucen…
Za mě se klidně můžou vycpat, jak představitelé Ukrajiny, tak Ruska. Jen chudáci ti lidi (ale i vojáci) na obou stranách.
| 0 Nominace Nahlásit |
Záleží pouze na tom, kdo a jakým pohledem to bude klasifikovat. Pokud by to klasifikoval pan premiér, tak to bude oprávněná snaa Ukrajiny, domoci se práva a bránit svou vlast. Pokud bych to měl klasifikovat já, tak to bude napadení svrchovaného státu. Pokud vím, tak Krym parřil vždy Rusku, Ruznými dary a podoně se stal po rozpadu SSSR v území Ukrajiny. Pokud vezmu v úvahu slova prezidenta Ukrajiny, kdy říkal, že každ národ má právo rozhodnout se sám atd. Tak pokud vím, tak na Krymu bylo referendum, sledované i pozorovateli ze západu a OSN a řes devadesát procent občánů se rozhodlo, že chtějí patřit Rusku. Krym tedy patří Rusku a neni o čem diskutovat.
| 0 Nominace Nahlásit |
Celá záležitost je docela spletitá. Spletité jsou i dějiny Krymu, včetně referenda.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Krymsk%C3%A9_referendum_(2014)
| 0 Nominace Nahlásit |
Pětadváca o čem píšeš tyn je vlastně to nejhanebnější v naší lidské společnosti. To ohýbaní skutečností tak, aby z důvodu vlastního prospěchu vypadaly jinak, než jsou dány a to i za cenu pokřivení práva, třeba i mezinárodního. Někdo je prostě takového charakteru, že „až sem“ klidně dojde, dle osobních morálních zásad. To ti tedy pěkně děkuji, za takový názor/osobní představu o spravedlnosti. );
Ne, z mezinárodního práva to takhle skutečně je. Ale, 1 nemá důvod
to takhle být, 2. nemá to význam.
Zase nepřeháněj, není to nic nejhanebnějšího. :D ONo se vždycky uznává
de iure a de facto z nichž se obojí může lišit, ale zrovna tento případ
de iure v mezinárodním právě je docela úsměvný.
Pepa25, Nějaké de iure, že Krym je součástí Ukrajiny podle mezinárodního práva, to je jen BEZPLATNÝ a nic neznamenající kus „papíru“. A zrovna připojení Krymu k Rusku bylo i z právního hlediska (tenkrát ještě) docela v pohodě (třeba i mnohem legitimnější, než anexe Havaje a plno dalších). Krym zkrátka (NYNÍ a už pár let) je plnohodnoutnou součástí Ruska. I podle jejich práva, je plnou součástí jejich vládní struktury, systémů, včetně politiky, práva, ekonomiky a prostě funguje jako součást Ruska.. Vnímání (akceptování od jiných států)… to nemá žádný vliv. Na papíře může existovat cokoli, realita je jiná. Teoreticky vezněme, že Rusko dobyde a připojí celou Ukrajinu, ostatní státy to vesměs neuznají a pořád budou uznávat stát Ukrajinu, de iure. Ale to je opravdu o ničem, když žádný stát Ukrajina de facto nebude existovat. Tohle na tom nic nezmění, leda by Rusko přiměli, aby se toho území vzdalo a aby tam byl opět založen suverénní stát. Do té doby, je to tak, jak to je. Krym už řádku let není (žádnou) součástí Ukrajiny – a nemá s ní spojitost, co by její území. Čistě podle mezinárodního práva, které s tím nic neudělá a které je jen o vnímání tzv. správného a „jak by to mělo být“. Takže třeba i zcela nereáln věc, která je a funguje úplně jinak, než jak to bere určité právo. Je to jen pohled, ale bezvýznamný.
A jako jasně, že je to o tom pohledu. Jen jsem chtěl podotknout, že z hlediska mezinárodního práva je to zcela bezpředmětné (i navzdory jeho „nadřazenosti“)… může totiž uznávat, co chce (to může každý), ale nic moc to realitu neovlivní. Klidně může uznávat i dávno zaniklé státy, územní celky, staré vlády/režimy, které už dávno neexistují, ale že svět i ten stát je úplně někde jinde… takovéhle de iure je odtržené od reality.
- Měl by mít člověk, který se už necítí šťastný, (třeba 100 let a více), netrpí nevyléčitelnou nemocí, možnost eutanázie? (14 odpovědí)
- Může mi někdo zabavit boty, protože jsou falešný? (5 odpovědí)
- Z jakého důvodu bylo nutné, aby bylo rodné číslo dělitelné jedenácti? (5 odpovědí)
- Jak obce stanoví, za co bude vybírán poplatek za popelnice? (4 odpovědi)
- Považujete cenzuru na internetu za správnou? Do jaké míry? (14 odpovědí)