Zeptal/a se – 21.březen 12:06
Kultura a společnost – Ostatní kultura a společnost
Jak vzniká násilí? Deset stádií genocidy podle profesora Gregoryho H.
Stantona:
Jak se projevuje? A co je možné proti tomu dělat?
překračují etnické či rasové hranice, a propagují toleranci a vzájemné pochopení.
namísto Romové). Vytváření a používání symbolů, které odlišují ohroženou skupinu
(např. Davidova hvězda). Hanlivé U- krajina (nezajímavá, vedlejší, podružná)
Právní zákaz používání hanlivých symbolů a pojmenování.
Odpor státních institucí a občanské společnosti. (Např. V Bulharsku
státní
orgány odmítly poskytnout dostatek Davidových hvězd, a tak se označení
vyhnulo
až 80 procent Židů.)
3. Diskriminace majority – obyvatelstvo obírá ohroženou skupinu o její
plná
občanská práva, nebo jí ztěžuje přístup ke spravedlnosti a rovným
příležitostem.
Je proto nutné trvat na rovnosti všech lidí před zákonem, bez ohledu na
rasu,
náboženství, politické přesvědčení, sexuální orientaci, věk atd.
Bránit právo
jednotlivce žalovat stát.
4. dehumanizace (odlidšťování) majoritné obyvatelstvo popírá lidskost
ohrožené
skupiny. (nazývá ji například zvěří, hmyzem či chorobou.) Dehumanizace
pomáhá
překonat přirozený lidský odpor k vraždě. Představitelé politické moci
a významné
autority ve státě musí důrazně protestovat proti dehumanizácii.
Média,
která šíří takto nenávistné projevy, by měly být zakázány.
5. Organizace – tvoří se oficiálně či neformální ozbrojené skupiny.
Vytvářejí
se plány vraždění. Zakázat členství v neformálních ozbrojených
skupinách.
Bránit těmto skupinám v přístupu ke zbraním.
6. Polarizace – extremisté působí v rámci vlastní skupiny a vyhrocují
její
ideologii. Zaměřují se na umírněné z vlastních řad, kteří se mohou
stát prvními
oběťmi vraždění. Podporovat umírněné křídlo ve skupině, podporovat
lidskoprávní
organizace. Stíhat extremistické vůdce.
7. Příprava – vytvářejí se plány vraždění, které obvykle dostává
eufemistický
název, např. konečné řešení, očištění či protiteroristické
opatření. Distribuují
se zbraně, budují a trénují se armády.
Zbrojní embargo. Stíhání vůdců za podněcování ke genocidě.
8. Pronásledování – oběti jsou odděleny a identifikovány na základě
jejich etnika
nebo náboženství, vytvářejí se seznamy smrti. Majetek obětí propadává
útočníkům,
ony samotné jsou odváženy do táborů či get. Mezinárodní společenství
má jasně
pojmenovat, že bezprostředně hrozí genocida. Mezinárodní vojenská
intervence se
stává oprávněnou.
9. Vyhlazení – vraždění začíná a rychle se stává masovým. OSN nebo
jiná vojenská
zahraniční vojenská síla musí zasáhnout , vytvořit únikové koridory a
bezpečné
zóny pro oběti.
10.Popření – po vražděni vždy následuje popření činu. Zahlazují se
stopy, kopou
se masové hroby, zastrašují se svědci. Pokud popření trvá, je jedním
z nejjistějších
ukazatelů, že masakry se budou opakovat. Důkladné vyšetření genocidy,
postavení její
viníky před vnitrostátní či mezinárodní soud.
Nacionalismus je podle slovníka cizích slov: politický směr a ideologie
vycházející
z přesvědčení o výjimečnosti a zpravidla i o nadřazenosti vlastního
národa. Tento
pojem vznikal v 19. století, pravděpodobně jako důsledek průmyslového
rozvoje
Zeptal/a se – 21.březen 13:02
Kultura a společnost – Ostatní kultura a společnost
Jak vzniká násilí? Deset stádií genocidy podle profesora Gregoryho H.
Stantona:
Jak se projevuje? A co je možné proti tomu dělat?
překračují etnické či rasové hranice, a propagují toleranci a vzájemné pochopení.
namísto Romové). Vytváření a používání symbolů, které odlišují ohroženou skupinu
(např. Davidova hvězda). Hanlivé U- krajina (nezajímavá, vedlejší, podružná)
Právní zákaz používání hanlivých symbolů a pojmenování.
Odpor státních institucí a občanské společnosti. (Např. V Bulharsku
státní
orgány odmítly poskytnout dostatek Davidových hvězd, a tak se označení
vyhnulo
až 80 procent Židů.)
3. Diskriminace majority – obyvatelstvo obírá ohroženou skupinu o její
plná
občanská práva, nebo jí ztěžuje přístup ke spravedlnosti a rovným
příležitostem.
Je proto nutné trvat na rovnosti všech lidí před zákonem, bez ohledu na
rasu,
náboženství, politické přesvědčení, sexuální orientaci, věk atd.
Bránit právo
jednotlivce žalovat stát.
4. dehumanizace (odlidšťování) majoritné obyvatelstvo popírá lidskost
ohrožené
skupiny. (nazývá ji například zvěří, hmyzem či chorobou.) Dehumanizace
pomáhá
překonat přirozený lidský odpor k vraždě. Představitelé politické moci
a významné
autority ve státě musí důrazně protestovat proti dehumanizácii.
Média,
která šíří takto nenávistné projevy, by měly být zakázány.
5. Organizace – tvoří se oficiálně či neformální ozbrojené skupiny.
Vytvářejí
se plány vraždění. Zakázat členství v neformálních ozbrojených
skupinách.
Bránit těmto skupinám v přístupu ke zbraním.
6. Polarizace – extremisté působí v rámci vlastní skupiny a vyhrocují
její
ideologii. Zaměřují se na umírněné z vlastních řad, kteří se mohou
stát prvními
oběťmi vraždění. Podporovat umírněné křídlo ve skupině, podporovat
lidskoprávní
organizace. Stíhat extremistické vůdce.
7. Příprava – vytvářejí se plány vraždění, které obvykle dostává
eufemistický
název, např. konečné řešení, očištění či protiteroristické
opatření. Distribuují
se zbraně, budují a trénují se armády.
Zbrojní embargo. Stíhání vůdců za podněcování ke genocidě.
8. Pronásledování – oběti jsou odděleny a identifikovány na základě
jejich etnika
nebo náboženství, vytvářejí se seznamy smrti. Majetek obětí propadává
útočníkům,
ony samotné jsou odváženy do táborů či get. Mezinárodní společenství
má jasně
pojmenovat, že bezprostředně hrozí genocida. Mezinárodní vojenská
intervence se
stává oprávněnou.
9. Vyhlazení – vraždění začíná a rychle se stává masovým. OSN nebo
jiná vojenská
zahraniční vojenská síla musí zasáhnout , vytvořit únikové koridory a
bezpečné
zóny pro oběti.
10.Popření – po vražděni vždy následuje popření činu. Zahlazují se
stopy, kopou
se masové hroby, zastrašují se svědci. Pokud popření trvá, je jedním
z nejjistějších
ukazatelů, že masakry se budou opakovat. Důkladné vyšetření genocidy,
postavení její
viníky před vnitrostátní či mezinárodní soud.
Nacionalismus je podle slovníka cizích slov: politický směr a ideologie
vycházející
z přesvědčení o výjimečnosti a zpravidla i o nadřazenosti vlastního
národa. Tento
pojem vznikal v 19. století, pravděpodobně jako důsledek průmyslového
rozvoje