Historie úprav

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 27.listopad 0:29

Nikdo za ním stát bez kuklky nemá. Dolet může být víc, jak 1 metr, ale deset je vážně moc.
Ty jiskry by neměly nic udělat. Navíc jsou velmi drobné a hend „zhasínají.“ Když jsme my svařovali tak nám to šlo i na krk = na kůži i do vlasů sem tam něco vletělo.. ani to nebylo cítit.
Při kování, to jsou teprv jiskry. Můj tata byl kovář a jednou mu taková menší jiskřička spadla přímo na nohu na stehno. Jiskra (respektive skoro uhlík) se mu tam zdržela prý tak setinu vteřiny a přesto to měl pořádně vypálené – až k masu, taková jamka. Asi 1 až 2 cm² nebo spíš cm³ (protože to šlo celkem dost do hloubky… ale 2 cm to nebyly, navíc pak to spíš jakoby „nateklo“ :D).

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 27.listopad 0:31

Nikdo za ním stát bez kuklky nemá. Dolet může být víc, jak 1 metr, ale deset je vážně moc. Dva až tří metry by to být mohly, ale víc ne. To je jen můj odhad. A to je spíš tak jedna z mála jisker, které se podáří doletět tak, daleko, většina zhasne tak do 0,5 metru během necelé vteřiny.
Ty jiskry by neměly nic udělat. Navíc jsou velmi drobné a hend „zhasínají.“ Když jsme my svařovali tak nám to šlo i na krk = na kůži i do vlasů sem tam něco vletělo.. ani to nebylo cítit.
Při kování, to jsou teprv jiskry. Můj tata byl kovář a jednou mu taková menší jiskřička spadla přímo na nohu na stehno. Jiskra (respektive skoro uhlík) se mu tam zdržela prý tak setinu vteřiny a přesto to měl pořádně vypálené – až k masu, taková jamka. Asi 1 až 2 cm² nebo spíš cm³ (protože to šlo celkem dost do hloubky… ale 2 cm to nebyly, navíc pak to spíš jakoby „nateklo“ :D).

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 27.listopad 9:41

Nikdo za ním stát bez kuklky nemá. Dolet může být víc jak 1 metr, ale deset je vážně moc. Dva až tři metry by to být mohly, ale víc ne. To je jen můj odhad. A to je spíš tak jedna z mála jisker, které se podáří doletět tak, daleko, většina zhasne tak do 0,5 metru během necelé vteřiny.
Ty jiskry by neměly nic udělat. Navíc jsou velmi drobné a hned „zhasínají.“ Když jsme my svařovali, tak nám to šlo i na krk = na kůži i do vlasů sem tam něco vletělo… ani to nebylo cítit.
Při kování, to jsou teprv jiskry. Můj tata byl kovář a jednou mu taková menší jiskřička spadla přímo na nohu na stehno. Jiskra (respektive skoro uhlík) se mu tam zdržela prý tak setinu vteřiny, a přesto to měl pořádně vypálené – až k masu, taková jamka. Asi 1 až 2 cm² nebo spíš cm³ (protože to šlo celkem dost do hloubky… ale 2 cm to nebyly, navíc pak to spíš jakoby „nateklo“ :D).