Historie úprav

annas

Odpověděl/a – 25.srpen 14:32

Starý výraz poitatilý/ nepotatilý z ne-potatiti se = po otci se ne-zdařiti.
–
Podětit – zdědit něco po někom, takže podědit může/nemusí získat vlastnosti po otci, po mate,i po dědovi.

Takže výraz, který jste uvedla, neodpovídá, že nějakou vlastnost získal vnuk po dědovi.

Jedině, že by se slovo používalo někde oblastně., ale osobně bych ho nepoužila, protože vnuk dnes může poděit, nebo nepodětit vlastnosti, ale i majetek. Sstarší výraz, vlastnosti dědovy nebyly na vnuka „vržené = předané – starší slvoeso vrci.
–
Totiž podstatné jméno děd znamenalo, že vláda nad majetkem rodiny patřila nejstaršímu členu rodiny, tedy dědovi. Vzniklo podst. jméno dědic, která se chápalo ve smyslu starodávném, jako "potomek dědův“ nebo „nástupce dědův“.

Význam slova „dědii“ ve významu zdědit, dostat dědickou moc, se objevilo později. Stejně jako vyděditi.
Uvádí V. Machek v Etymologickém slovníku.

Z toho vyplývá, že vnuk není dědicem (nositelem) vlastností svého dědy, nezdědil jeho vlastnosti, i když je dědicem, pokračovatelem rodu., možná i dědicem jména.

Takže vnuk

annas

Odpověděl/a – 25.srpen 14:51

Starý výraz potatilý/ nepotatilý z ne-potatiti se = po otci se ne-zdařiti.
–
Podětit – zdědit něco po někom, takže podědit může/nemusí získat vlastnosti po otci, po mate,i po dědovi.

Takže výraz, který jste uvedla, neodpovídá, že nějakou vlastnost získal vnuk po dědovi.

Jedině, že by se slovo používalo někde oblastně., ale osobně bych ho !nebrala", protože vnuk dnes může podědit, nebo nepodětit vlastnosti, ale i majetek. Starší výraz, vlastnosti dědovy nebyly na vnuka „vržené“ = předané – starší sloveso.

Totiž podstatné jméno děd znamenalo, že vláda nad majetkem rodiny patřila nejstaršímu členu rodiny, tedy dědovi. Vzniklo podst. jméno dědic, které se chápalo ve smyslu starodávném, jako „potomek dědův“ nebo „nástupce dědův“.

Význam slova „dědit“ ve významu zdědit, dostat dědickou moc, se objevilo později. Stejně jako vydědit.
Uvádí V. Machek v Etymologickém slovníku.

Z toho vyplývá, že vnuk není dědicem (nositelem) vlastností svého dědy, nezdědil jeho vlastnosti, i když je dědicem, pokračovatelem rodu, možná i dědicem jména.
--

1. Vnuk je dědův potomek, tedy dědic, děditel, budoucí následník, nástupce, pokračovatel, i když dědovy vlastnosti nezdědil, nepodědil.
2. Nemluvím o vnukovi jako dědící majetek po zemřelém blízkém předkovi atd., novější význam slova dědic.

quentos

Odpověděl/a – 25.srpen 15:20

Starý výraz potatilý/ nepotatilý z ne-potatiti se = po otci se ne-zdařiti.
–
Podědit – zdědit něco po někom, takže podědit může/nemusí získat vlastnosti po otci, po matce i po dědovi.

Takže výraz, který jste uvedla, neodpovídá, že nějakou vlastnost získal vnuk po dědovi.

Jedině, že by se slovo používalo někde oblastně., ale osobně bych ho „nebrala“, protože vnuk dnes může podědit, nebo nepodědit vlastnosti, ale i majetek. Starší výraz, vlastnosti dědovy nebyly na vnuka „vržené“ = předané – starší sloveso.

Totiž podstatné jméno děd znamenalo, že vláda nad majetkem rodiny patřila nejstaršímu členu rodiny, tedy dědovi. Vzniklo podst. jméno dědic, které se chápalo ve smyslu starodávném, jako „potomek dědův“ nebo „nástupce dědův“.

Význam slova „dědit“ ve významu zdědit, dostat dědickou moc, se objevilo později. Stejně jako vydědit.
Uvádí V. Machek v Etymologickém slovníku.

Z toho vyplývá, že vnuk není dědicem (nositelem) vlastností svého dědy, nezdědil jeho vlastnosti, i když je dědicem, pokračovatelem rodu, možná i dědicem jména.
--

1. Vnuk je dědův potomek, tedy dědic, děditel, budoucí následník, nástupce, pokračovatel, i když dědovy vlastnosti nezdědil, nepodědil.
2. Nemluvím o vnukovi jako dědící majetek po zemřelém blízkém předkovi atd., novější význam slova dědic.

quentos

Odpověděl/a – 25.srpen 15:20

Starý výraz potatilý/ nepotatilý z ne-potatiti se = po otci se ne-zdařiti.
–
Podědit – zdědit něco po někom, takže podědit může/nemusí získat vlastnosti po otci, po matce i po dědovi.

Takže výraz, který jste uvedla, neodpovídá, že nějakou vlastnost získal vnuk po dědovi.

Jedině, že by se slovo používalo někde oblastně, ale osobně bych ho „nebrala“, protože vnuk dnes může podědit, nebo nepodědit vlastnosti, ale i majetek. Starší výraz, vlastnosti dědovy nebyly na vnuka „vržené“ = předané – starší sloveso.

Totiž podstatné jméno děd znamenalo, že vláda nad majetkem rodiny patřila nejstaršímu členu rodiny, tedy dědovi. Vzniklo podst. jméno dědic, které se chápalo ve smyslu starodávném, jako „potomek dědův“ nebo „nástupce dědův“.

Význam slova „dědit“ ve významu zdědit, dostat dědickou moc, se objevilo později. Stejně jako vydědit.
Uvádí V. Machek v Etymologickém slovníku.

Z toho vyplývá, že vnuk není dědicem (nositelem) vlastností svého dědy, nezdědil jeho vlastnosti, i když je dědicem, pokračovatelem rodu, možná i dědicem jména.
--

1. Vnuk je dědův potomek, tedy dědic, děditel, budoucí následník, nástupce, pokračovatel, i když dědovy vlastnosti nezdědil, nepodědil.
2. Nemluvím o vnukovi jako dědící majetek po zemřelém blízkém předkovi atd., novější význam slova dědic.