Historie úprav
Odpověděl/a – 7.únor 1:18
Ta samá co před horizontem událostí – gravitace. Gravitace je jediný efekt, který černá díra projevuje navenek, tedy po oboustranách gravitačního (Schwarzschildova) poloměru. Právě díky jejímu působení můžeme černou díru detekovat. (např. jako druhou, nyní „neviditelnou“ složku původní dvojhvězdy apod.)
Po průchodu horizontem událostí (tedy vytržením z našeho prostoročasu) budeš pokračovat dále v padání do centra černé díry. Tady už samozřejmě všechno z pochopitelných důvodů je jen teorie. V souladu s OTR je u černé díry uprostřed SINGULARITA, která je nekonenčně malá a má někonečně velkou hmotnost. (pochop, i OTR má svoje meze a kolapsar tak ŠÍLENĚ EXTRÉMNÍCH VLASTNOSTÍ jako je černá díra je prostě i na Einsteina trochu „velké sousto“,
Odpověděl/a – 7.únor 1:41
Ta samá co před horizontem událostí – gravitace. Gravitace je jediný efekt, který černá díra projevuje navenek, tedy po oboustranách gravitačního (Schwarzschildova) poloměru. Právě díky jejímu působení můžeme černou díru detekovat. (např. jako druhou, nyní „neviditelnou“ složku původní dvojhvězdy apod.)
Po průchodu horizontem událostí (tedy vytržením z našeho prostoročasu) budeš pokračovat dále v padání do centra černé díry. Tady už samozřejmě všechno z pochopitelných důvodů je jen teorie. V souladu s OTR je u černé díry uprostřed SINGULARITA, která je nekonečně malá a má někonečně velkou hmotnost. (pochop, i OTR má svoje meze a kolapsar tak ŠÍLENĚ EXTRÉMNÍCH VLASTNOSTÍ jako je černá díra je prostě i na Einsteina trochu „velké sousto“)
Asi nejlepší PROZATÍMNÍ odhad, co je uprostřed černé díry je, že tam bude nějaký subatomární sajrajt, který bude mít Planckovu hustotu a jeho velikost (rozměr) se bude měřit v Planckových délkách. (tzn. že to, co nyní považujeme za nejmenší „elementární objekty“ – tedy kvarky má pořád nepředstavitelně kolosální rozměry, pokud je budeš měřit v Planckových jednotkách)
K efektu špagetizace dochází jak popisuje Kepler právě vlivem strmosti gradientu gravipole, což v praxi může znamenat, že u supermasivních černých děr (jaké jsou např. v jádrech galaxií) k němu NEMUSÍ dojít bezprostředně po sestupu pod horizont událostí (jakkoliv už není cesty z5). Pokud je Schwarzschildův poloměr dostatečně velký, můžeš ještě nějaký čas „vegetovat“ i pod ním. (teoreticky, rozhodně pokud budeme brát v úvahu jen samotnou gravitaci) Teprve až se dostaneš blíže k singularitě, gradient gravipole strmě roste a dojde k tomuto jevu. Který se mimochodem nezastaví na atomární úrovní, dokonce ani na elementární (kvarkové), ale přinejmenším na úrovní o cca 15–17. řádů nižší, než jsou rozměry „nejmenších“ elementárních částic.
Prostě fyzikální PEKLO, no. ;) :D :D
Odpověděl/a – 7.únor 8:31
Ta samá co před horizontem událostí – gravitace. Gravitace je jediný efekt, který černá díra projevuje navenek, tedy po obou stranách gravitačního (Schwarzschildova) poloměru. Právě díky jejímu působení můžeme černou díru detekovat (např. jako druhou, nyní „neviditelnou“ složku původní dvojhvězdy apod.).
Po průchodu horizontem událostí (tedy vytržením z našeho prostoročasu) budeš pokračovat v padání do centra černé díry. Tady už samozřejmě všechno z pochopitelných důvodů je jen teorie. V souladu s OTR je u černé díry uprostřed SINGULARITA, která je nekonečně malá a má nekonečně velkou hmotnost (pochop, i OTR má svoje meze a kolapsar tak ŠÍLENĚ EXTRÉMNÍCH VLASTNOSTÍ jako je černá díra je prostě i na Einsteina trochu „velké sousto“).
Asi nejlepší PROZATÍMNÍ odhad toho, co je uprostřed černé díry, je, že tam bude nějaký subatomární sajrajt, který bude mít Planckovu hustotu a jeho velikost (rozměr) se bude měřit v Planckových délkách (tzn. že to, co nyní považujeme za nejmenší „elementární objekty“ – tedy kvarky – má pořád nepředstavitelně kolosální rozměry, pokud je budeš měřit v Planckových jednotkách).
K efektu špagetizace dochází, jak popisuje Kepler, právě vlivem strmosti gradientu gravipole, což v praxi může znamenat, že u supermasivních černých děr (jaké jsou např. v jádrech galaxií) k němu NEMUSÍ dojít bezprostředně po sestupu pod horizont událostí (jakkoliv už není cesty z5). Pokud je Schwarzschildův poloměr dostatečně velký, můžeš ještě nějaký čas „vegetovat“ i pod ním (teoreticky, rozhodně pokud budeme brát v úvahu jen samotnou gravitaci). Teprve až se dostaneš blíže k singularitě, gradient gravipole strmě roste a dojde k tomuto jevu. Který se mimochodem nezastaví na atomární úrovní, dokonce ani na elementární (kvarkové), ale přinejmenším na úrovní o cca 15–17. řádů nižší, než jsou rozměry „nejmenších“ elementárních částic.
Prostě fyzikální PEKLO, no. ;) :D :D