Historie úprav

Nuk nuk

Odpověděl/a – 13.květen 22:00

Myslím, že je to spíše romantický sen několika málo tkzv. monarchistů, kteří se mylně domnívají, že by to bylo lepší.
Abych to upřesnila. Teoreticky to asi není úplně nereálné. Problém je v tom, že za prvé není pravda, že království je zaručeně lepší než republika. Jedinou výhodou království je fakt, že rodinní příslušníci královských dynastií jsou od narození vedení k tomu, aby svou pozici krále či královny co nejlépe zvládali.
Zatímco prezidentem či premiérem se může teoreticky stát i člověk bez jakýchkoliv politických a diplomatických zkušeností, králem se obvykle stává osoba, která to má lidově řečeno „v krvi“. Většina dnešních monarchií jsou ale konstituční monarchie, král tedy není neomezený panovník s absolutní mocí. Tu v nich má vláda, podobně jako v republikách a král má zhruba podobnou roli, jako u nás prezident – reprezentuje, vetuje zákony apod. Pokud bychom se tedy stali konstituční monarchií, nic zásadního by se nejspíš nezměnilo.

Velký problém ale vydím v tom, že prakticky neexistuje vhodná dynastie – rodina, která by se mohla této role ujmout. U nás se šlechtické tituly zrušily už za první republiky. Nesmí se tedy používat oficiálně. Např. o Karlu Schwarenbergovi můžete sice mluvit jako o „knížeti“, ale je to spíše takové přezdívka, na úřadech mu ten titul nikdo neuzná.
Nikdo z žijících potomků šlechtických rodů se už oficiálně za šlechtice nepovažuje. A i kdyby se považoval, žádný z těch rodů nebyl královský. Monarchisty téměř uctívaní Habsburkové nepřicházejí v úvahu už jen z historických důvodů, ale i proto, že v dnešní době už není tak snadno přípustné, aby člověk vládl v zemi, v níž nemá občanství.

Vzhledem k situaci by se tedy muselo stát za a) že by si to přála většina občanů ČR. za b) našel by se vhodný kandidát (tak aby to nebyl jen korunovaný prezident). A mám vážné obavy že by se za c) musela za změnit Ústava.

quentos

Odpověděl/a – 14.květen 13:07

Myslím, že je to spíše romantický sen několika málo tkzv. monarchistů, kteří se mylně domnívají, že by to bylo lepší.
Abych to upřesnila. Teoreticky to asi není úplně nereálné. Problém je v tom, že za prvé není pravda, že království je zaručeně lepší než republika. Jedinou výhodou království je fakt, že rodinní příslušníci královských dynastií jsou od narození vedení k tomu, aby svou pozici krále či královny co nejlépe zvládali.
Zatímco prezidentem či premiérem se může teoreticky stát i člověk bez jakýchkoliv politických a diplomatických zkušeností, králem se obvykle stává osoba, která to má lidově řečeno „v krvi“. Většina dnešních monarchií jsou ale konstituční monarchie, král tedy není neomezený panovník s absolutní mocí. Tu v nich má vláda, podobně jako v republikách a král má zhruba podobnou roli, jako u nás prezident – reprezentuje, vetuje zákony apod. Pokud bychom se tedy stali konstituční monarchií, nic zásadního by se nejspíš nezměnilo.

Velký problém ale vidím v tom, že prakticky neexistuje vhodná dynastie – rodina, která by se mohla této role ujmout. U nás se šlechtické tituly zrušily už za první republiky. Nesmí se tedy používat oficiálně. Např. o Karlu Schwarenbergovi můžete sice mluvit jako o „knížeti“, ale je to spíše takové přezdívka, na úřadech mu ten titul nikdo neuzná.
Nikdo z žijících potomků šlechtických rodů se už oficiálně za šlechtice nepovažuje. A i kdyby se považoval, žádný z těch rodů nebyl královský. Monarchisty téměř uctívaní Habsburkové nepřicházejí v úvahu už jen z historických důvodů, ale i proto, že v dnešní době už není tak snadno přípustné, aby člověk vládl v zemi, v níž nemá občanství.

Vzhledem k situaci by se tedy muselo stát za a) že by si to přála většina občanů ČR. za b) našel by se vhodný kandidát (tak, aby to nebyl jen korunovaný prezident). A mám vážné obavy, že by se za c) musela za změnit ústava.