Historie úprav
Odpověděl/a – 8.duben 9:32
Kolik člověk unese, kolik mu bůh naloží na bedra? Rozhodnutí, kdy člověk zemře, je na Bohu,. Ten určí, kdo má kdy z pozemského světa odejít.
Takže sebevražda je rouhání. Jak praví David: „ Má provinění mi nad hlavu rostou, těžší, než unesu, je jejich břemeno!“
„Biblický verš v 1. Korintským 3:15 je asi dobrým popisem toho, co se stane křesťanu, který spáchá sebevraždu. „Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm”.
Věřící projde očistcem, nevěřící přijde do pekla.
Člověk, uvažující o sebevraždě momentálně nenachází řešení, nemůže najít nikoho, kdo by ukázal, jak se dostat z problémů ven. Je jitým způsobem sám, se svými myšlenkami. Je třeba nemocný, maproblémy v zaměstnání, v rodině, jindy vlivem drog, alkoholu, částečně igenetické předpoklady, vlivem chemických procesů v mozku, osamělost, chybí mu peníze atd.
Někdy se také stane, že někteří jedinci chtějí ukončit své trápení, jiní považují sebevraždu za pomstu, že budou chybět těm, kteří jim ublížil. Někdy jde i o sebeoběětování – vzpoura proti něčemu či někomu.
Myslím si, že sebevražda je čin zoufalce, někdy i zbabělce, když třeba tíhu dluhů nechá na ostatních. .
Těžko říct, co se odehrává v hlavě člověka, když ho vnitřní hlas nabádá, aby se zabil, tak to udělá. Nevidí východisko, nevěří, že bude líp., když je mu mizerně. Myslím si, že se touto myšlenkou zabývá dotyčný dlouho,, nenachází žádnou cestu, i když nějaká je..
Musí chtít, chybí mu vůle k životu, nesmí zůstat sám a vyhledat nějakou vrbu, třeba psychologa. Bohužel, i když někdy mezi lidmi je člověk sám.
Člověk by neměl sám si vzít život, protože ho dostal, je to dar.
„Člověk se může rozloučit se vším, jenom ne s nadějí.“
Ilja G. Erenburg
Odpověděl/a – 8.duben 16:20
Kolik člověk unese, kolik mu bůh naloží na bedra? Rozhodnutí, kdy člověk zemře, je na Bohu,. Ten určí, kdo má kdy z pozemského světa odejít.
Takže sebevražda je rouhání. Jak praví David: „ Má provinění mi nad hlavu rostou, těžší, než unesu, je jejich břemeno!“
„Biblický verš v 1. Korintským 3:15 je asi dobrým popisem toho, co se stane křesťanovi, který spáchá sebevraždu. „Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm”.
Věřící projde očistcem, nevěřící přijde do pekla.
Člověk, uvažující o sebevraždě momentálně nenachází řešení, nemůže najít nikoho, kdo by ukázal, jak se dostat z problémů ven. Je jistým způsobem sám, se svými myšlenkami. Je třeba nemocný, má problémy v zaměstnání, v rodině, jindy vlivem drog, alkoholu, částečně to jsou i genetické předpoklady, jindy je to vlivem chemických procesů v mozku, osamělostí, chybí mu peníze atd.
Někdy se také stane, že někteří jedinci chtějí ukončit své trápení, jiní považují sebevraždu za pomstu, že budou chybět těm, kteří jim ublížil. Někdy jde i o sebeobětování – jako vzpoura proti něčemu či někomu.
Myslím si, že sebevražda je čin zoufalce, někdy i zbabělce, když třeba tíhu dluhů nechá na ostatních. .
Těžko říct, co se odehrává v hlavě člověka, když ho vnitřní hlas nabádá, aby se zabil, tak to udělá. Nevidí východisko, nevěří, že bude líp., když je mu mizerně. Myslím si, že se touto myšlenkou zabývá dotyčný dlouho,, nenachází žádnou cestu, i když nějaká je..
Musí chtít, chybí mu vůle k životu, nesmí zůstat sám, ale vyhledat nějakou vrbu, třeba psychologa. Bohužel, i když někdy mezi lidmi je člověk sám.
Člověk by neměl sám si vzít život, protože ho dostal, je to dar.
„Člověk se může rozloučit se vším, jenom ne s nadějí.“
Ilja G. Erenburg
Odpověděl/a – 9.duben 9:59
Kolik člověk unese, kolik mu bůh naloží na bedra? Rozhodnutí, kdy člověk zemře, je na Bohu. Ten určí, kdo má kdy z pozemského světa odejít.
Takže sebevražda je rouhání. Jak praví David: „Má provinění mi nad hlavu rostou, těžší, než unesu, je jejich břemeno!“
„Biblický verš v 1. Korintským 3:15 je asi dobrým popisem toho, co se stane křesťanovi, který spáchá sebevraždu. „Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm”.
Věřící projde očistcem, nevěřící přijde do pekla.
Člověk uvažující o sebevraždě momentálně nenachází řešení, nemůže najít nikoho, kdo by ukázal, jak se dostat z problémů ven. Je jistým způsobem sám, se svými myšlenkami. Je třeba nemocný, má problémy v zaměstnání, v rodině, jindy vlivem drog, alkoholu, částečně to jsou i genetické předpoklady, jindy je to vlivem chemických procesů v mozku, osamělostí, chybí mu peníze atd.
Někdy se také stane, že někteří jedinci chtějí ukončit své trápení, jiní považují sebevraždu za pomstu, že budou chybět těm, kteří jim ublížili. Někdy jde i o sebeobětování – jako vzpoura proti něčemu či někomu.
Myslím si, že sebevražda je čin zoufalce, někdy i zbabělce, když třeba tíhu dluhů nechá na ostatních.
Těžko říct, co se odehrává v hlavě člověka, když ho vnitřní hlas nabádá, aby se zabil, tak to udělá. Nevidí východisko, nevěří, že bude líp, když je mu mizerně. Myslím si, že se touto myšlenkou zabývá dotyčný dlouho, nenachází žádnou cestu, i když nějaká je…
Musí chtít, chybí mu vůle k životu, nesmí zůstat sám, ale vyhledat nějakou vrbu, třeba psychologa. Bohužel, i když někdy mezi lidmi je člověk sám.
Člověk by neměl sám si vzít život, protože ho dostal, je to dar.
„Člověk se může rozloučit se vším, jenom ne s nadějí.“
Ilja G. Erenburg