Historie úprav
Odpověděl/a – 1.srpen 7:31
Stejně jako quentos jsem se i já dřív snažívala tu frekvenci poslechu
uměle regulovat, ale brzo jsem zjistila, že tahle forma násilí na mě
negunguje a že se jenom zbytečně trápím. Takže teď už tyhle věci nijak
nehrotím a nechávám tomu volný průběh – však mozek a srdce už si
vždycky řeknou, že potřebují trochu té duševní potravy. 🙂
Stanovovat si pro poslech nějaký limity, to už mi přijde trochu psycho:
pokud je ta hudba fakt opravdová srdcovka, neoposlouchá se nikdy. Maximálně
se ti může stát, že přechodně pocítíš potřebu své celoživotní
lásce ‚zahnout‘ a na chvilku pak budeš ujíždět na (zdánlivě) lepší
muzice… ale jako ve všech vztazích i tady platí, že nakonec tě to zase
začne táhnout zpátky tam, kde ti bylo nejlíp. 😉
Já osobně mám v hudbě už pěkných pár let jednoho ‚stálýho partnera‘ a asi 6–7 ‚ex‘, ke kterým se vracím hodně často (a hodně ráda). Vlastně se dá říct, že mimo tyto stálice ve velkým měřítku neposlouchám skoro nic jinýho, a přesto ani náznakem nepociťuju nic jako omrzení, nabažení, oposlouchání atd. Srdcovka je prostě srdcovka a srdcovkou zůstane, i kdyby sis ji do ucha (v)pouštěl od rána do večera každý den. Jestli se ti ty melodie po čase přece jen začnou zajídat, holt to pravá srdcovka asi nebyla. 😉
Odpověděl/a – 1.srpen 16:29
Stejně jako quentos jsem se i já dřív snažívala tu frekvenci poslechu
uměle regulovat, ale brzo jsem zjistila, že tahle forma násilí na mě
nefunguje a že se jenom zbytečně trápím. Takže teď už tyhle věci nijak
nehrotím a nechávám tomu volný průběh – však mozek a srdce už si
vždycky řeknou, že potřebují trochu té duševní potravy. 🙂
Stanovovat si pro poslech nějaký limity, to už mi přijde trochu psycho:
pokud je ta hudba fakt opravdová srdcovka, neoposlouchá se nikdy. Maximálně
se ti může stát, že přechodně pocítíš potřebu své celoživotní
lásce ‚zahnout‘ a na chvilku pak budeš ujíždět na (zdánlivě) lepší
muzice… ale jako ve všech vztazích i tady platí, že nakonec tě to zase
začne táhnout zpátky tam, kde ti bylo nejlíp. 😉
Já osobně mám v hudbě už pěkných pár let jednoho ‚stálýho partnera‘ a asi 6–7 ‚ex‘, ke kterým se vracím hodně často (a hodně ráda). Vlastně se dá říct, že mimo tyto stálice ve velkým měřítku neposlouchám skoro nic jinýho, a přesto ani náznakem nepociťuju nic jako omrzení, nabažení, oposlouchání atd. Srdcovka je prostě srdcovka a srdcovkou zůstane, i kdyby sis ji do ucha (v)pouštěl od rána do večera každý den. Jestli se ti ty melodie po čase přece jen začnou zajídat, holt to pravá srdcovka asi nebyla. 😉