Historie úprav

aliendrone

Odpověděl/a – 13.srpen 7:33

Ten vpravdě poetický název „padající hvězdy“ mne již od dětství dráždil. On je pro někoho, kdo v astronomii a příbuzných oborech má zálibu DOST PITOMÝ. Padající hvězda? To by BYL hukot vpravdě terminální, to si piš. 😉 🙂

V mládí jsem koukal (chtěl jsem najít meteorit nebo vyfotit bolid, kdyby se poštěstilo). Dnes je to pro mne „normálka“ (znám/najdu na obloze radianty většiny rojů včetně doby jejich vrcholů aktivity), takže nějaké „speciální akce“ kvůli tomu nekonám. Jo, POKUD třeba v důsledku okolností jsem venku (ideálně mimo město) tak zvednu hlavu, abych na chvilku mrknul, ale to je tak všechno.

Dokonce jsem pozorování prováděl i později (i když jsem už chápal mizivé šance na „objev“/fotku), to ale souviselo s tehdejší hormonální nestabilitou. Prostě jsem buchty lákal na „úžasnou podívanou – padající hvězdy“ . Vysvětlovat jim cosi o meteoroidech, meteorech a meteoritech obvykle nemělo smysl, což mi nevadilo. Venkoncem mi šlo u nich o „úplně jiné kvality“, než jejich astronomické znalosti. 😉

DODNES se ale musím usmívat své tehdejší naivitě. Div jsem si tenkrát nezlámal ruce, jak jsem se plácal po zádech z toho, jak jsem úžasně rafinovaný. (Již jsem psal – k pozorování je nejlepší klidné [a opuštěné], temné místo mimo dosah věřejného osvětlení.) Měl jsem se za směs Dona Juana, Casanovy a Rocca Siffrediho. 😉 😁 VŮBEC MĚ NENAPADLO, že by ty babuchen mohl „pohled na padající hvězdičky“ (MUSÍ jít, no KDO by odolal? 😮 😉 ) zajímat asi stejně, jako dnes mě. Na to jsem ale přišel o DOST později. 😉 😁 😁

quentos

Odpověděl/a – 13.srpen 9:57

Ten vpravdě poetický název „padající hvězdy“ mne již od dětství dráždil. On je pro někoho, kdo v astronomii a příbuzných oborech má zálibu, DOST PITOMÝ. Padající hvězda? To by BYL hukot vpravdě terminální, to si piš. 😉 🙂

V mládí jsem koukal (chtěl jsem najít meteorit nebo vyfotit bolid, kdyby se poštěstilo). Dnes je to pro mne „normálka“ (znám/najdu na obloze radianty většiny rojů včetně doby jejich vrcholů aktivity), takže nějaké „speciální akce“ kvůli tomu nekonám. Jo, POKUD třeba v důsledku okolností jsem venku (ideálně mimo město) tak zvednu hlavu, abych na chvilku mrknul, ale to je tak všechno.

Dokonce jsem pozorování prováděl i později (i když jsem už chápal mizivé šance na „objev“/fotku), to ale souviselo s tehdejší hormonální nestabilitou. Prostě jsem buchty lákal na „úžasnou podívanou – padající hvězdy“ . Vysvětlovat jim cosi o meteoroidech, meteorech a meteoritech obvykle nemělo smysl, což mi nevadilo. Venkoncem mi šlo u nich o „úplně jiné kvality“ než jejich astronomické znalosti. 😉

DODNES se ale musím usmívat své tehdejší naivitě. Div jsem si tenkrát nezlámal ruce, jak jsem se plácal po zádech z toho, jak jsem úžasně rafinovaný. (Již jsem psal – k pozorování je nejlepší klidné [a opuštěné], temné místo mimo dosah věřejného osvětlení.) Měl jsem se za směs Dona Juana, Casanovy a Rocca Siffrediho. 😉 😁 VŮBEC MĚ NENAPADLO, že by ty babuchen mohl „pohled na padající hvězdičky“ (MUSÍ jít, no KDO by odolal? 😮 😉 ) zajímat asi stejně jako dnes mě. Na to jsem ale přišel o DOST později. 😉 😁 😁