Avatar uživatele
Pokročilý

Proč mám po čase odpor k muži, se kterým začnu chodit? Jak z toho ven? Jak to překonat?

Je mi 28 let a mám velký problém ve vztazích. Vždy začnu s někým chodit a po nějakém čase se u mě vytvoří NEPŘEKONATELNÁ AVERZE na dotyčného. Nerozumím tomu. :-( Vždy se toho bojím a přeju si, aby se to už nestalo, ale VŽDY se to stane. Prostě se mi ten člověk zhnusí a štítím se ho. Měla jsem problémové děctví. Rozvod rodičů, hádky, bitky. Vše bylo špatné, negativní, bez lásky, bez úcty. Rodiče do sebe rýpali, shazovali se, ubližovali si. Složité. Myslím si, že to má souvislost s mými těžkostmi ve vztazích, ALE JAK Z TOHO VEN??? Taky jsem si všimla, že většinou přestanu mít zájem a zhnusí se mi člověk, který je na mě hodný a má mě rád. Přestanu mít o něj zájem, hlavně tělesný. Když s ním nejsem, těším se na něj a jakmile příjde, nemůžu ho vystát. Je to strašně divné a ubíjející. Snažím se si říkat, že ten člověk je hodný a že mu nesmím ublížit, že si musím vážit toho, že ho mám atd. Nevím si s tím už rady. Prostě, když si mě ten druhý všímá a moc mě hladí, pusinkuje a obletuje, nemám chuť se ho dotýkat já a nemám zájem. A když si mě nevšímá, nemá na mě čas, nehladí mě, nepusinkuje, tak to chci dělat já. PŘÍJDE MI TO CELÉ HLOUPÉ!! A je mi jasné, že většina lidí řekne, že si ničeho nevážím, že jsem rozmazlená, vymýšlivá a náročná, ale je to něco uvnitř, co mě blokuje a co VŠECHNO komplikuje. Jsem z toho nešťastná. :-((( PROSÍM PORAĎTE!!! Né jednou jsem zde dostala velmi dobré rady z oblasti psychologie a proto to zkouším znova. Rodiče na mě často neměli čas, měli každý nového partnera a ten byl pro ně nejdůležitější, né já.. někdy mám pocit, že jsem o jejich lásku bojovala (pořád řešili jen své problémy..) a proto jsem zvyklá o ní bojovat i teď a né ji dostávat jen tak.. nevím.. mamka říkala, že nikdy nevěděla, jak mě má pohladit, obejmout, že to prostě neuměla.. nechápu nic, každopádně mám se sebou ve vztazích velké problémy. DĚKUJI ZA KAŽDOU RADU! ..někdy mám pocit, že ani neumím milovat :-((( ..ale třeba svého psa miluji nadevše!!! :-) :-/ ..a už jsem si řekla, že budu jen sbírat psy z ulice ve svém životě a vykašlu se na vztahy.. ale láska mi prostě chybí.. jenže v ní neumím fungovat :-((( JAK Z TOHO VEN? ..odborníky už jsem navštívila.. ALE HODNĚ MI POMÁHAJÍ RADY OBYČEJNÝCH LIDÍ Z JEJICH VLASTNÍ ZKUŠENOSTI!! MOC DĚKUJI!
Doplňuji:
..taky jsem byla docela bita jako dítě za kdejaký prohřešek, pořád nějaké tresty.. hlavně od otce.. a po rozvodu ponižování od matky, že jsem celý otec.. člověk k ničemu, sobec, debil, neschopná atd. MYSLÍTE, ŽE SE NĚKDY NAUČÍM "NORMÁLNĚ" FUNGOVAT VE VZTAZÍCH?? Má někdo podobnou zkušenost a dostal se z toho?

Uzamčená otázka – ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce.

Nejlepší odpověď

Avatar uživatele

Bolest psychická či bolest duše je nezměřitelná. Může ji pochopit jenom ten, kdo má zkušenost
se svou vlastní bolestí. Vzniká jako výsledek nevšímání, ponižování, výsměchu, urážek,
opovrhování či záměrného zastrašování. Na rozdíl od tělesné bolesti přetrvává dlouho po
ublížení. Ve velké většině případů má za následek trvalé pocity méněcennosti, stavy úzkosti,
pocity nedostatečnosti a nedostatek sebedůvěry. Dítě, které je svým okolím ponižované nebo
nadměrně kritizované, se nenaučí vážit si samo sebe. Svoji nejistotu může naopak kompenzovat
agresivním napadáním slabších vrstevníků, tak jak to vidíme v případech šikany. Jinou reakcí
je, že se dítě uzavře do sebe, přestane komunikovat s okolím a tváří se, jako by nebylo.

„Forma psychického týrání v tomto případě tedy může být: časté nadávky, ponižování,
zesměšňování, opovrhování, výhrůžky, cílené vyvolávání strachu u dítěte, odmítání dítěte,
citová deprivace, nepřiměřené zatěžování dítěte domácími povinnostmi či péči o sourozence,
násilná izolace, nepřiměřené oddělení dítěte od vrstevníků či ostatních osob apod.“ (Matějček,
1995, str. 90)

Neváhejte,vyberte si odbornou pomoc,život máte před sebou,nic není ztraceno.

Zdroj: internet-diplomová práce

 

Další odpovědi:

Avatar uživatele
Zlatý

Hm, když si Tvůj příběh čtu, vidím tam trošku paralelu se sebou. Já měla rodinu báječnou, ale byla jsem furt nemocná a v tom nejútlejším dětství dost vážně, takže samá nemocnice, bez rodičů a hlavně bez mámy. V těch prvních týdnech, kdy si dítě zvyká na dotek, bez mateřskýho doteku. Naopak když na mě někdo sahal, byl to doktor nebo sestra a asi to znamenalo, že mě zase budou trápit - nemluvně fakt nechápe, že to je pro jeho dobro. Přežila jsem, jsem živá a zdravá, ale něco to na mně taky nechalo - mně se ty vztahy z nějakýho záhadnýho důvodu vyhýbají úplně :) A to opatlávání a pusinkování mi taky přijde naprosto infantilní a divný. Sex ano, samozřejmě, ale takový to napůl dětinský otlapkávání mi přijde taky divný.
Tvůj přístup (napřed netlapkat, až když on nechce, chceš Ty) mi přijde takovej spíš mužskej - jako bys chtěla Ty lovit a kořistit, ne být tou kořistí. Možná výsledek dětství, kdy jsi musela být samostatnější a postarat se sama o sebe... Částečně jsi to možná zdědila i po mamce (jak říkáš, že nikdy nevěděla, jak Tě pohladit a obejmout). Ale jak z toho ven, když ani odborník nestačí... nevím. Když se to budeš snažit přebít, budeš se jen přetvařovat sama před sebou a před ostatníma, a jednou to bouchne. Mělo by to nějak zmizet samo.
Já se to naučila neřešit a beru život, že je nádhernej i bez vztahu. Láska není jen mezi mužem a ženou, ale i mezi přáteli, můžeš ji cítit v přírodě, můžeš ji rozdávat, když pomůžeš cizímu člověku na ulici nebo se jen usmíváš, když jdeš. A tajně přitom doufat v zázrak, že se jednou najde někdo, komu bude vyhovovat ta Tvá "divnost"... víc asi neporadím. Ale kdybys to chtěla rozebrat blíž, klidně pošli vzkaz.


Avatar uživatele

Rady obyčejných lidí? To je sice hezké, ale schopnost je aplikovat vám může pomoci jen dlouhodobá a citlivá psychoterapie, nejspíše skupinová a kombinovaná s dalšími moderními metodami (bazální, ergoterapie, kynoterapie a četné další).
Co jste ale ani jednou nezmínila, zda se dokážete s těmito pocity svěřit tomu aktuálnímu partnerovi a jak reaguje.
Protože ve vašem případě je víc než jinde, potřeba postupně odbourat komunikační krizi, která sžírá i běžný vztah, natož váš komplikovanější případ. S tím je těžké bojovat osamoceně a jen ve svém nitru.


Avatar uživatele
Zlatý

Ten pravý ešte stále môže prísť. Človek nikdy nevie.
Váš problém zjavne bude zo strachu prežiť znova skúsenosti z detstva. Skúste sa naučiť trocha veriť ľuďom,
Nebudem vám sľubovať žiadne blabla, ale verte a žite s nádejou, že ten Deň lásky príde


Avatar uživatele
Zlatý

Tady snad opravdu může pomoci jen odborník. Domnívám se , že po několika málo sezeních bude po problému.


Avatar uživatele
Zlatý

Lásku všichni potřebujeme.Přijde mi,že ji neumíte přijímat.Bude to spojené s Vaším dětstvím,kdy Vám rodiče lásku neuměli dát.Nejvíce v životě člověka záleží na dětství,pokud je obklopen milující rodinou,je to to nejlepší a nejplnohodnotnější pro jeho psychický,emocionální a přirozený vývoj.Pokud člověk vyroste bez lásky nebo mu jí rodiče neumějí dát,snadno se tím jeho vývoj nějakým způsobem naruší.Nebojte se navštívit psychologa,protože jen on je ten kompetentní,který Vám nabídne odbornou pomoc.Moc Vám přeji,abyste ho vyhledala a aby Vám pomohl.Hodně štěstí:-)


Avatar uživatele
Zlatý

naučit se milovat jde dost těžko.

když vás opět přepadne ten odpor k muži, kterého máte ráda, zamyslete se proč (je to fyzického původu, psychického původu?) a skuste hledat změnu (ale vztah zachovat), alternatívu, která vám vyhovuje, případně snižte svoje nároky na partnera, buďte benevolentnější, skuste se překonat.

Doporučuji návštevu minimálně psychology, raději i psychiatra (nechodí tam jenom blázni, nebojte).

Hodně štěstí,

;)


Avatar uživatele
Pokročilý

Nevím zda má odpověd bude k něčemu ale když píšeš tohle:
Prostě, když si mě ten druhý všímá a moc mě hladí, pusinkuje a obletuje, nemám chuť se ho dotýkat já a nemám zájem. A když si mě nevšímá, nemá na mě čas, nehladí mě, nepusinkuje, tak to chci dělat já.
Měl bych variantu , když ten vztah přijde do tohohle bodu , bylo by třeba se svěřit partnerovi , když víš že tě má opravdu rád aby tě jakoby přehlížel , ty o něj budeš bojovat a pokud i on zvládne tuhle roli a hru dalo by se s tim žít a mohlo by to vyjít ,myslím , že to opravdu pramení z dětsví ,kdy nevíš jak reagovat , když si tě někdo váží a má tě rád . Přeji mnoho zdaru


Avatar uživatele
Bronzový

Milá slečno ani nevíte jak vám rozumím,nejste sobec,nejste neschopná,dětství se na vás podepsalo,Za vaše problémi stojí vaši rodiče,žít bez lásky pohlazení je to pryč.Teť záleží jen na vás jak se budete stavět k problému ktery vás tíží,Doporučila bych vám vyhledat psichologa,nebo starý dobrý recept,vemte si tužku papír napište co se vám podařilo,co je špatné,skuste najít sebe.hodně uspěchu moc přejí.

Zdroj: žolík


Avatar uživatele
Bronzový

zatim bych to nevidel tak tragicky. neztracej nadeji - nikdy, at se deje co se deje. nejsi prvni ani posledni, kdo nemel v detstvi rodinu jak z tv reklamy. to ze te clovek po case prestane pritahovat je uplne normalni, to je rozdil mezi laskou a zamilovanosti. obcas se stane, ze se zamilovanost prehoupne do zivotni lasky, vetsinou to tak ale neni a proste to po par tydnech / mesicich vysumi. jeden z priznaku nakazy laskou je, ze nevidis / prehlizis nedostatky toho druheho. a pokud ty je vidis a vadi ti to na nem, asi to neni ten pravy. zapomen na to spatne a mysli na to dobre, na to co ti dela radost. ale pokud sama citis, ze je neco spatne, nejlepsi to budes mit fakt u odbornika.

 

Diskuze k otázce

Avatar uživatele
Registrovaný

Lucyfer

Nejdůležitějším krokem je naučit se MILOVAT SAMU SEBE - právě odtud pramení všechny problémy. Ale vztah s rodiči v tomto hraje velkou roli - pokud se vám od nich nedostávalo lásky, kterou jste potřebovala (vidím se v tom), odrazí se to ve finále na vašem sebevědomí, postoji k životu, trpíte různými fóbiemi atp. Jak jsem již psala na zpovědnici, je třeba umět definovat, kým vlastně jste - obrátit se do svého nitra, najít příčiny toho, co vám denně ubírá energii a navozuje depresivní stavy. Být otevřená ke změně. V této cestě vám mohou pomoci knihy o duchovním rozvoji, a nebojte se s přítelem komunikovat. Klidně mu napište na papír, co vás trápí, neboť dostane možnost vás lépe pochopit a podat pomocnou ruku, stát se vaším důvěrným psychologem.

 

Zajímavé otázky v kategorii Aktuality a zábava

Přihlásit se

Položte otázku, odpovězte, zapojte se, …

začněte zde

Reklama

Kvalitní odpovědi v: Aktuality a zábava

Zlatý Drap 4393
Zlatý hanulka11 2790
Zlatý led 2475
Zlatý briketka10 2268
Zlatý annas 1828
Zlatý quentos 1548
Zlatý tom004 1522
Zlatý iceT 1520
Zlatý dědapetr 1472
Zlatý mosoj 1426

Zobrazit celkový žebříček

Kategorie otázek

Facebook

 

Váš požadavek se vyřizuje, počkejte prosím.