Avatar uživatele
Registrovaný

Je dnes ještě toto běžné?

Mám takový dotaz, protože nevím, co si mám myslet. Mám přítele (letos už 27 let), mně je 21, jsme spolu už skoro 5 let a plánujeme budoucnost. Já ještě dostudovávám a za rok DOUFÁM už budeme spolu bydlet. Ale nevím co si mám myslet o skoro názorem skorotchýně. Mám ji docela ráda i skorotchána, rozumíme si, myslim si že i oni mají rádi mě. Ale poslední dobou začínám mít pocit, že si tak nějak skorotchýně představuje, že její roli pečovatelky matky po sestěhování se s přítelem vlastně ZCELA nahradím. Abyste rozuměli, co její pečovatelská role matky obnáší. Jejich rodina žije v takovém tom modelu rodiny, který vládl před cca 50 lety, že je rozdělená role - otec, matka. Takže skorotchýně prostě dělá ÚPLNĚ vše, co domácnost obnáší, k tomu ještě chodí do práce a obsakuje syna (mého přítele) = jedináčka. Manžel ji v NIČEM, opakuji VE VŮBEC NIČEM nepomůže. Je už v důchodě, ale vlastně nic nedělá, přitom má spoustu elánu, chuti do života, plánuje jak toto udělá, to udělá a už to říká asi 3 roky a pořád to nedodělal (ale to je jiná kapitola, je to spíš usměvné), ale nechápu, proč tedy své ženě (není o mnoho let mladší než on) nemůže vůbec pomoct. Jeho žena ráno vstane, připraví pro mého přítele snídani, který vstává do práce o chvíli dýl (POZOR - když měla dovolenou tak byla schopna vstát jen kvůli tomu, aby mu udělala snídani - v jeho věku!), jde do práce, přitom má skorotchán připraven oběd (ten si tedy skorotchýně donese z práce, takže aspon nevaří ještě večer na druhy den), tchán si to ohřeje jakorát v poledne a to ještě někdy ani neumí vyndat pekáč z trouby, odpoledne ona přijde a uklízí, myje nádobí (o tom říká, jak mytí nádobí má ráda), později vaří večeři, kterou si tchán už od začátku jejich manželství nakázal jedině TEPLOU (protože on JÍ studenou večeři jíst nehodlá), pere, smejčí, tchán ji s NIČÍM NEPOMŮŽE. Přítel přijede večer z práce a maminka mu dá pod nos hezky teplou večeři a on si ještě docela často stěžuje, že zrovna tohle mu nechutná a že to nechce... ANI JEDEN za jídlo nepoděkuje, nepochválí jí to - nikdy! No fakt, když jsem u něj (tak jednou za měsíc přes víkend) tak nemůžu věřit vlastním uším ani očím. Asi to mám vžité z mé rodiny, protože naše rodina jsme si vždy ve všem pomáhali, můj táta je schopny vyprat, vyžehlit i uvařit, poklidit, samozřejmě to neuddělá třeba tak dokonale a rychle jako mamka, ale zvládne to, když je třeba. Já i sestra jsme schopni taky jakoukoli práci zastat, upečeme, uvaříme...atd. To skorotchán ani přítel vůbec. A nyní se dostávám k jádru problému. Obávám se totiž toho, že přítel zcela přejal tento model rodiny, který mi tedy přijde absolutně nerovnoprávný. Neumím si představit, že po nástupu do práce (po VŠ budu porodní asis., takže pokud budu pracovat v nemocnici, tak to znamená 12hodinové směny, noční, denní) budu zastávat veškerou práci jeho maminky. Vařím ráda, i peču, hodně ráda přítele rozmazluji jídlem, ale nemíním aby sám nebyl schopen hnout prstem, když ja budu nemocna, nebo v praci, nebo něco jiného. Jasně jsem příteli řekla, že to at si nemyslí, že nikdy nebudu jako jeho matka rodinu obskakovat. Že oni rozhodí oblečení po bytě (jako to praktikuje on i jeho otec) a já to po nich i když s řečma uklidím. Přítel se furt dušuje, že on mně URČITĚ BUDE POMÁHAT, ale moc jistá si tím nejsem, kor když vidím, jak tchýně mě ve všem zaučuje a chová se, jak kdyby měl její synáček po našem osamostatnění BEZ NÍ umřít. Podle mě je vyloženě závislá na tom, že on jí potřebuje. Třeba vůbec nechce, abychom šli bydlet do Prahy, přitom přítel tam má už práci (zatím denně dojíždí 70 km autobusem) a já ji tam pravděpodobně také najdu spíše než kdekoli jinde. Vyloženě jsem na ni poznala, jak se jí to nelíbí, když jsme o tom mluvili. Jasné - jediné dítě. Ale v tom jeho věku by se od něj už měla odpoutat. Ale dostalo mě, když jsme minulý víkend já a skorotchýně spolu vařili oběd, a já říkala příteli, at se jde koukat, jak se to dělá, aby taky věděl a ona se smála. Jsem se jí ptala, proč se směje a ona prý jestli si myslím, že on bude někdy tohle dělat. Přišlo mi to nepochopitelný, říkam proč by jako nemohl JEDNOU (můj táta to jídlo také někdy vaří), když budu v práci na denní a on bude mít děti doma. A ona tak vážně: "PŘECE NENECHÁŠ RODINU S DĚTMA DOMA SAMOTNÝ BEZ JÍDLA??????" Myslela jsem že mě asi picne. Samozřejmě jim tam můžu nechat suroviny a říct jim co by mohli uvařit, ale přece jim nebudu dělat večer maso, aby ho druhý den měli ohřívaný, když by ho mohli mít čerstvé, no ne????? Myslíte si, že je toto v pořádku a mám jen divné myšlenky? Opravdu se začínám bát, že je přítel mamánek a že bude velmi těžké to z něj dostat aby si zvyknul. Co si o tom myslíte??? Prosím, poraďte. Jinak se omlouvám za velikost dotazu :-D

Uzamčená otázka – ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce.

Nejlepší odpověď

Avatar uživatele
Zlatý

Mamánka nebrat v žádném případě,takovýmu se stejně nezavděčíte-maminka dělá lepší svíčkovou,maminka umí nejlíp vyžehlit....
No ale vážně,Vy jste za pět let ještě nepoznala co v něm je?Jistě,nebydlíte spolu,ale ve společné domácnosti se nejlíp pozná,s kým vlastně člověk žije(bude žít)a co může očekávat.Vztah takhle,že se občas vidíte a strávíte spolu pár dní je sice fajn a každý má svůj prostor,ale společné bydlení mnohé ukáže.
Co takhle vzít si týden dva dovolenou a odjet spolu někam,kde není hotelový servis,kde si budete muset sami uvařit,uklidit...celkově se postarat.-Já udělám to a ty tamto a budem mít víc času na sebe.-

 

Další odpovědi:

Avatar uživatele
Bronzový

No tak já se bohužel domnívám,že i když si to s přítelem vyříkáte,tak stejně bude chtít po čase zastávat principy své rodiny,jelikož to má vžité odmalička.Silně Vám doporučuji s přítelem delší čas bydlet v samostatné domácnosti,než se budete brát. Tohle je skutečně typický příklad toho,jak může být manželství odlišné od Vašich představ a většinou toto končí rozvodem.Minimálně rok nebo dva,bydlet jen spolu,to už se projeví,jestli to přítel myslí vážně se změnou chování,ale řekněme si upřímně,proč by se měnil,když je to tak pohodlné?


Avatar uživatele
Zlatý

Tak, konecne jsem to docetl do konce :)

V nasi rodine je to trosku podobne, mamka se o nas taky stara; jen v posledni dobe (= par let zpatky) mi to vadi a snazim se ji pomahat, kde to jen jde. (Problem je, ze ona pomoct vetsinou nechce, ze si to radeji udela sama.)

Vyrikejte si to s pritelem radeji jeste pred svatbou. To, ze vas jeho maminka zaucuje je fajn, to se vam nikdy neztrati. Pokud spolu zijete, pomaha vam? Nebo jsou to sliby "az po svatbe"? Zkuste ho zaprahnout uz ted, jak si to predstavujete. Pokud se mu to nebude libit, ozve se. Nebudte neustupna, ze o vsechno se musite delit rovnym dilem, chlapi jsou zvlastni stvoreni a nekterym jeste nedoslo, ze v dnesni dobe rozdil mezi "zenou a muzem v domacnosti a praci" prakticky vymizel. Proste to uzpusobte svemu zpusobu zivota - urcite k nejakemu kompromisu dojdete :)

S tchyni je porizeni horsi ^^; Tam by asi musel zasahnout vas syn a rict ji: "Ale mami, me nevadi, ze to delam, ze ji pomaham...", pak se snad kdyztak prestane zlobit na vas.


Avatar uživatele
Bronzový

Nač si stěžuješ?
Sama sis vybrala


Avatar uživatele
Zlatý

Krátce a rychle.Buď se odstěhujete se skoromanželem na druhý konec republiky,nebo,je mi líto,hledej si jiného přítele.Nebo dopadneš jako skorotchýně.A věř,že vím o čem píši.Mnoho štěstí.


Avatar uživatele

Nevím,co poradit,upřímnou soustrast!


Avatar uživatele
Zlatý

Holka nešťastná - kam to lezeš!!! Pokud plánujete společný život, tak rozhodně sami, tchýně musí k vám chodit jen na ohlášení, na pozvání. Rozhodně je třeba si vyjasnit kdo je paní domácnosti a kdo jen hostem a upozornit svého partnera na skutečnost, že dneska manželky taky nosí kalhoty.
Popravdě - skoro bych řekl, že pokud jsi z rodiny kde manžel, otec se podílí na chodu domácnosti, tak budeš s partnerem kde je jeho táta ležící a bdíci myslitel co se udělá a máma služka dvou či více chlapů v domácnosti, tak to nebude lehké spolužití, pokud partner sám od sebe nepřijme roli rovnoceného partnera při péči o domácnost.
No třeba se to dá vyřešit i v posteli - jsem unavená, kdybys mi pomáhal, byla bych milejší.
Nicméně zvaž jestli ti nebude lépe samotné než dělat služku.
Už jen to zaučování aby synek měl pohodlí by mne dráždilo. Jistě pár informací není naškodu, ale všechno má svoji míru. Nicméně pravidlo hry jak bude fungovat vaše rodina je na partnerovi, který musí své mámě říci tady je hranice za kterou nemůžeš. Děkuji za výchovu, ale teď se již musím starat sám o sebe a svoji partnerku a společně o svoji rodinu.


Avatar uživatele
Pokročilý

Moje skoro tchýně je taky taková pečovatelka. Můj přítel je teda z 5 sourozenců a maminku by nenechal dřít. I když je spíš zvyklý, že u nich doma se starají holky, tzn. máma a 2 sestry. On udělá chlapskou práci. Rozhodně se neválí. Když jsme spolu začali žít (před rokem a něco), taky celkem na nic nešáhl. Byla jsem z toho docela nešťastná. Ale začala jsem postupně: "Miláčku, já jsem tak unavená, nemohl bys prosím prosím umýt nádobí?" A miláček na to "Jasně, já to udělám, Lásko" a šel a umyl ho. Pak ho samozřejmě musíš pochválit a poděkovat a ujišťovat ho, že bez něj bys to nezvládla (takhle se na mě tváří pokaždé, když mi otevírá nějakou zavařeninu nebo konzervu :)). Ale vždycky, když jsem ho o něco požádala, tak šel a bez keců to udělal. Ale sám od sebe ne.
A teď už sem tam udělá i něco sám.
Chlapa musíš chválít. Musí mít pocit, že se bez něj neobejdeš. Emancipace je krásná. A to, že víme, jak na chlapy, k ní patří ;)
Svého přítele miluju a vím, že i on miluje mě. Proto jsem to nevzdala hned a neutekla s tím, že ho nebudu obskakovat. Raději ho postupně učím, jak si v domácnosti rozdělíme role. A když jsme u jeho rodičů, tak jeho sestra dost nechápavě koukala, jak jsem dokázala, aby sám od sebe přišel a začal škrábat brambory :-D
Chce to čas a trpělivost - v Tvém případě ještě větší. Časem poznáš, jestli to k něčemu je nebo jestli to nemá smysl.
Jen doplňující info - mně je 26 a jemu skoro taky. Ze sourozenců je nejstarší.
Doplňuji:
Všichni Ti radí "uteč". Já bych poradila toto: Pokud se spolu budete stěhovat zatím jen do nájmu, ne do vlastního, a pokud se ještě nehodláte brát, tak do toho jdi. Zkus to. Utéct můžeš vždycky. Ale pokud to nezkusíš, tak to nezjistíš a mohlo by Tě to pak "hryzat".


Avatar uživatele
Stříbrný

Mám taky takovýho tchána:-)Jaký bude přítel,až budete žít spolu,se nedá nikdy říct dopředu.To poznáš třeba během půl roku,ale nesmí k vám jezdit skorotchyně každý pátek na víkend:-)


Avatar uživatele
Zlatý

Tak ta paní je ideální žena.;-)


Avatar uživatele

Vse poznas , az se odstehujete s pritelem a budete zit sami. Pak se ozhodnes. Bud svatba , nebo : papapa :-) -iv-


Avatar uživatele
Stříbrný

Milá holka mít takového přítele je terno zbal se a utíkej jinak budeš nešťastna po celý zbytek života.Bude to chtít tak jak je zvyklý od maminky.


Avatar uživatele
Pokročilý

Podle všeho je maminka tvého přítele absolutní šílenec.
Stoprocentně bude chtít, aby bylo o něho taky tak postaráno - protože jinak by jí přece nepřežil :D
Tohle rozhodně není normální.Ale jsou takové matky - zvláště u jedináčků mužského pohlaví. Pokud jí nebudeš po vůli, bude přítele přesvědčovat, že se o něho nedokážeš postarat a blabla. Záleží na příteli, jak bude reagovat, ale pokud je ještě v tomto věku zvyklý na takovouto domácnost bude těžké ho odnaučit..


Avatar uživatele
Zlatý

Pokud plánujete budoucnost s tímto "jedináčkem",tak počítejte s tím,že bude říkat "maminka to dělala tak a onak".Pochybuju že by byl jiný a změnil ve svém věku svoje zvyky.Jedině se odstěhovat hodně daleko,aby tam nedosáhl vliv rodičů,ale víte,jak se říká "starého psa novým kouskům nenaučíš!"Tím nechci říct,že by byl ve 27 letech starý,ale žádné "mládě",které byste mohla převychovat,to také není!Hodně štěstí!!!


Avatar uživatele
Bronzový

Uteč dokud je čas, nebo budeš nešťastná.


Avatar uživatele
Bronzový

Měla by jsi si ujasnit, co od života chceš - jsi ženská, která chce žít z mužem, nebo sobecká emancipovaná feministka, která si chce z manžela udělat sluhu? Já kvůli manželovi taky vstávám v půl 5 i když mám volno abych mu udělala snídani (i když místo poděkování brblá, že v 5 ráno snídat nechce), sbírám slipy pod postelí, nosím mu k počítači jídlo a pití...! Máme to rozdělené, jsou mužské práce a ženské práce. Pokud se jeden bude spolehat na druhého, nebude nic hotovo. Jedině když žena přijme ochotně svojí podřazenou roli a muž tu svou dominantní, je manželství trvale udržitelné a spokojené!


Avatar uživatele
Registrovaný

Zažila jsem podobný rodinný model.... a můžu říct, že jsem ráda, že už nejsem jeho součástí! Je těžké změnit léta zaběhlou rutinu. Ale pokud je tvárný materiál, proč ne :-)


Avatar uživatele
Zlatý

Nebrat!!!
Může slibovat jak chce, ale tento naučený rodinný model BUDE doma také vyžadovat.
Nebude-li navařeno, bude doma dusno, buď budete služka nebo budete v nemilosti.
Žádná pozitiva do budoucího vztahu.
Uvažujete-li dokonce o bydlení pod jednou střechou.... tu hrůzu si ani neumím představit.

Sama vidíte tyto problémy už teď, rozepsala jste se o nich, protože už teď to vidíte a máte z toho obavy. A buďte si jistá, že co je teď malým semínkem obav, bude jednou strašák hrozící Vás sežrat.

Můj manžel se o rodinu s dvěma dětmi je schopen postarat (bydlíme sami na vsi, první je školačka, druhá batole, v lednu jsem byla na operaci - zvládl to dobře, i když tchánovi pomáhali jak mohli). Ale když mi bude o víkendu zle (v týdnu je pořád pryč), obstará to sám a v pohodě. Nepere, nežehlí, ale uvaří, jde s malou ven, obstará nákup a s větší se bude učit...
Upřímně - ale třeba nikdy po sobě nezastrčí židli, když vstane od stolu. :-) Drobnost, řeknete si, ale někdy mě štve, je to takový symbol toho "pán se najedl". Už jsem ho ale naučila odnést si talíř (u nich doma to dělala výhradně maminka).

Maminčina mazánka ale NEBRAT! Utečte dokud nejste vázána dětmi, po světě běhá plno jiných kluků lépe připravených do života!
Hodně štěstí!!!


Avatar uživatele
Pokročilý

Neberte si ho!!!!!!! Pryč od něj!!!! Celý život budete srovnávána a zkončíte v blázinci!!!!!


Avatar uživatele
Registrovaný

Pro synáčka se tchýně dostane všude, zejména v důchodu. Čím budete dál, tím déle u vás bude a čím blíž tím častěji.
Pokud vám partner nepomáhal s různými podobnými věcmi do teď, pak to nebude jiné a vztah je na rychlé ukončení.
Píšete, že máte brzy bydlet spolu - pokud vám vztah jinak po všech stránkách klape.
Dejte mu šanci prakticky prokázat, že tu pomoc myslí upřímně.

Rozhodně se nebojte ozvat se co nejdříve, a třeba i pohádat, když vám něco nevyhovuje, a požádat partnera, aby to pro vás udělal. A nezazlívejte mu pokud na to nepřijde sám. Tímto někdy ženy zbytečně chlapa odradí a i tím, že si myslí, že to půjde udělat hned. Oba se chovejte co nejvíce tak, jak se chcete chovat ve vztahu běžně. Nebojte se, že nemusí vše partnerovi vyhovovat stejně jako vám. Naopak čím rychleji to oba poznáte tím lépe. Oba pokud některé takové chování pro vás není přirozené, zamyslete se zda chcete pracovat na změně toho návyku. Pokud ano, uvědomujte si v čem změna spočívá a pracujte na sobě. Nerozlišujte v běžném chování mimo vztah a ve vztahu, i mezi partnerem a jinými lidmi, buďte konzistentní osobností. Pomůže vám to rozpoznat a uvědomit si, co pro vás důležité je prakticky, a co je pouhá teorie nevystihující vaši jedinečnost.

Jakmile to však nebude klapat, tak nebát se ukončit.


Avatar uživatele
Pokročilý

Už se za žádnou cenu nezmění!!!! Nebrat si ho!

 

Diskuze k otázce

 

U otázky nebylo diskutováno.

 

Zajímavé otázky v kategorii Rodina a vztahy

Přihlásit se

Položte otázku, odpovězte, zapojte se, …

začněte zde

Reklama

Kvalitní odpovědi v: Rodina a vztahy

Zlatý Drap 979
Zlatý marci1 807
Zlatý quentos 628
Zlatý iceT 601
Zlatý hanulka11 536
Zlatý panenka 488
Zlatý annas 449
Zlatý led 396
Zlatý venkovan 390
Zlatý gecco 375

Zobrazit celkový žebříček

Facebook

 

Váš požadavek se vyřizuje, počkejte prosím.