Historie úprav

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 3.květen 23:17

Moje skoro tchýně je taky taková pečovatelka. Můj přítel je teda z 5 sourozenců a maminku by nenechal dřít. I když je spíš zvyklý, že u nich doma se starají holky, tzn. máma a 2 sestry. On udělá chlapskou práci. Rozhodně se neválí. Když jsme spolu začali žít (před rokem a něco), taky celkem na nic nešáhl. Byla jsem z toho docela nešťastná. Ale začala jsem postupně: „Miláčku, já jsem tak unavená, nemohl bys prosím prosím umýt nádobí?“ A miláček na to „Jasně, já to udělám, Lásko“ a šel a umyl ho. Pak ho samozřejmě musíš pochválit a poděkovat a ujišťovat ho, že bez něj bys to nezvládla (takhle se na mě tváří pokaždé, když mi otevírá nějakou zavařeninu nebo konzervu :)). Ale vždycky, když jsem ho o něco požádala, tak šel a bez keců to udělal. Ale sám od sebe ne.
A teď už sem tam udělá i něco sám.
Chlapa musíš chválít. Musí mít pocit, že se bez něj neobejdeš. Emancipace je krásná. A to, že víme, jak na chlapy, k ní patří ;)
Svého přítele miluju a vím, že i on miluje mě. Proto jsem to nevzdala hned a neutekla s tím, že ho nebudu obskakovat. Raději ho postupně učím, jak si v domácnosti rozdělíme role. A když jsme u jeho rodičů, tak jeho sestra dost nechápavě koukala, jak jsem dokázala, aby sám od sebe přišel a začal škrábat brambory 😁
Chce to čas a trpělivost – v Tvém případě ještě větší. Časem poznáš, jestli to k něčemu je nebo jestli to nemá smysl.
Jen doplňující info – mně je 26 a jemu skoro taky. Ze sourozenců je nejstarší.

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 4.květen 19:43

Moje skoro tchýně je taky taková pečovatelka. Můj přítel je teda z 5 sourozenců a maminku by nenechal dřít. I když je spíš zvyklý, že u nich doma se starají holky, tzn. máma a 2 sestry. On udělá chlapskou práci. Rozhodně se neválí. Když jsme spolu začali žít (před rokem a něco), taky celkem na nic nešáhl. Byla jsem z toho docela nešťastná. Ale začala jsem postupně: „Miláčku, já jsem tak unavená, nemohl bys prosím prosím umýt nádobí?“ A miláček na to „Jasně, já to udělám, Lásko“ a šel a umyl ho. Pak ho samozřejmě musíš pochválit a poděkovat a ujišťovat ho, že bez něj bys to nezvládla (takhle se na mě tváří pokaždé, když mi otevírá nějakou zavařeninu nebo konzervu :)). Ale vždycky, když jsem ho o něco požádala, tak šel a bez keců to udělal. Ale sám od sebe ne.
A teď už sem tam udělá i něco sám.
Chlapa musíš chválít. Musí mít pocit, že se bez něj neobejdeš. Emancipace je krásná. A to, že víme, jak na chlapy, k ní patří ;)
Svého přítele miluju a vím, že i on miluje mě. Proto jsem to nevzdala hned a neutekla s tím, že ho nebudu obskakovat. Raději ho postupně učím, jak si v domácnosti rozdělíme role. A když jsme u jeho rodičů, tak jeho sestra dost nechápavě koukala, jak jsem dokázala, aby sám od sebe přišel a začal škrábat brambory 😁
Chce to čas a trpělivost – v Tvém případě ještě větší. Časem poznáš, jestli to k něčemu je nebo jestli to nemá smysl.
Jen doplňující info – mně je 26 a jemu skoro taky. Ze sourozenců je nejstarší.
Doplňuji:
Všichni Ti radí „uteč“. Já bych poradila toto: Pokud se spolu budete stěhovat zatím jen do nájmu, ne do vlastního, a pokud se ještě nehodláte brát, tak do toho jdi. Zkus to. Utéct můžeš vždycky. Ale pokud to nezkusíš, tak to nezjistíš a mohlo by Tě to pak „hryzat“.