Vzpomínáte na tu nádhernou euforii z Nagana dne 22. 2. 1998?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Je to neuvěřitelné, že tomu už je 21 let. Ano, na ten velký den si dobře vzpomínám. Jestlipak se něco podobného ještě bude opakovat? Současný český hokej je na tom dost bídně.

Jo, dost zive :)
Byla to pecka nejvetsi – jako „deti“ jsme se pak hrde „prohaneli“ s hokejkou a tenisakem po hristi (to uz dnesni mlada generace snad ani nezna – placek, kde jsou branky a da se hrat „hokej“) :)
Nebo „vyzdobene“ skolni sesity, nakreslene vlajky vsude mozne a kazdy byl „Cech“!! Takova euforie, a nebylo to jen po Naganu.

To uz dnes neni a hned tak asi nebude.
A i kdyby, uz to nebude „ono“. Doba se dost zmenila a i kdyby nastal stejny okamzik jako tenkrat, myslim si, ze ty „nasledky“ by byly dost odlisne.
Pres tu dnesni korektnost by si nikdo nedovolil slavit a prozivat to tak, jako driv. Troubeni a pomale projizdeni aut s vlajkami, pomalovane obliceje (byt malinkou vlajeckou) v praci apod., to by dnes tezko proslo.

Jo, nostalgie…at zije!

Pamatuji si to. Vstávali jsme se synem (11 let) v 5 hodin a pamatuji si, že měl pak v pokoji fotky našich hokejistů z Nagana a chtěl být Dominik Hašek. Nějak jsme vycítili, že to vyjde a bude to krásné a tak jsme se šli dívat. Nyní ten pocit nemám. Možná je chyba ve mně, možná v našem hokeji.