Vděčnost není jen nejvyšší ze všech ctností. Je vděčnost pramenem všech ctností?

Vděčnost je projevem uznání obdarovaného. Je dobré vděčnost dávat najevo, protože motivuje lidi aby mysleli na druhé/ konali dobro a vnáší do toho aktu darovat- být obdarován radost. Bez toho poděkování se z toho stává formalita.A když někdo poděkuje jen úsměvem, i to je dost dobrý projev- jako u dětí.

Určitě není !!!!
Vite, ono je to v životě s tou vděčností trochu složitější,já rád pomáhám druhým pokud toho někdo nezačne zneužívat.Někdo zase něco pro tebe udělá,ale jenom proto,aby jsi mu byl vděčný.Proto já se v životě snažím vyvarovat právě toho,abych nemusel být neustále někomu za něco vděčný.
Taková ta nezištná pomoc se dnes pomalu už ani tzv.nenosí.

Ráda pomůžu lidem kteří to potřebuji,Samoz­řejmně od-do. Myslím že je spousta lidí kteří dlouho nepřemýšlí a pomůžou.Ale já jsem vlastně chtěla říct že nemám ráda vděčnost,je mi strašně nepříjemné když člověk kterému pomůžu řekně : jsem vám moc vděčná-ý.To slovo samo o sobě nemám ráda.Jeden by to mněl poznat anž by to slovo řek nahlas.A podle toho se chovat.

Jsem stejného názoru jako Panenka. Mě také rodiče vychovali, abych se chovala slušně, nikomu nenadávala, lidem pomáhala, jako oni mně, prostě abych byla dobrý člověk. Myslím, že to splňuji a pro mé blízké, rodinu, přátele apod. mám vždy pomocnou ruku a snažím se jim maximálně pomoci. A k Vaší otázce. Myslím si, že hodně lidí na celém světě si neváží toho, že pro ně něco uděláte. Jen malé procento celé populace Vám to ale oplatí a naznačí vám, že se o něho můžete vždy opřít. Neříkám, že všichni jsou takoví „zloduši“. Hodně, skoro většina mých přátel je dobrá a navzájem si pomáháme. Ale není to tak u každého, což je hodně smutné… ☹

Já si ANNAS myslím že si toho většina lidí neváží mě moji rodiče vychovali tak abych se ke každému chovala slušně,pomáhala a oplácela lidem stejně jako oni pomáhají mě.Hodně si vážím i užitelů zde na odpovědích protože hodně lidem taky pomáhají.

Cicero byl moudrý muž.Jeho slova o vděčnosti platí,jen pokud se jedná o tu opravdovou vděčnost.Rodičům za výchovu,učitelům za vzdělání,lékaři za záchranu života,nebo na těchto stránkách,za dobrou radu atd.Takoví lidé si ji zaslouží. Většina z nich, se sice vděčnosti nedočká,ale většinou ji ani nečekají.Ti jsou v převážné míře rádi,že pomohli a svým způsobem je to činí spokojenějšími a šťastnějšími.
Existuje ale i velká skupina lidí,kteří považují/většinou i vyžadují/hmotnou formu vděčnosti.Jiná vděčnost pro ně nemá cenu-nevyplácí se.
S prachama v kapse,se přece také cítí šťastnými a spokojenými.
Ale ty,Cicero asi nemyslel.

Souhlasím s Rynkem.Každá pomoc by měla být od srdce a nezištná.A ne že někdo pomůže druhému s tím,že za to vyžaduje vděk.To je podle mne chladnokrevný kalkul.

můj tatínek kdysi řekl: „Každý dobrý skutek je samozřejmost.“ Bohužel žijeme v příliš zištné společnosti na to, aby toto mohlo platit. Z tohoto pohledu je pak i vděčnost samozřejmostí – bude ale trvat hodně dlouho, než do takového stadia dospějeme.