Přežili jste někdy věci, které se normálně přežít nedají?

Třikrát mě srazilo auto. Jednou jsem tedy sice měl otřes mozku a blouznil v nemocnici, ale jinak ouke. A jednou, to jsem byl výrazně mladší, jsem nechtěl s rodinou vyjet na výlet. Pro mě naštěstí. Tehdy byla bouračka a mé místo v autě bylo úplně zdecimovaného, takže kdybych tam seděl, tak bych zde nepsal. Ale jsou asi věci mezi nebem a zemí a ten nahoře řekl: „Josefe, ty musíš ještě hodně dětí naučit německy!“ A já za to děkuju.

Ne, to se mi ještně NIKDY nestalo, abych přežil něco, co se přežít NEDÁ (ať již normálně nebo nenormálně). Důkazem je má odpověď. 😉 🙂

Ale na můj vkus až nechutně mnohokrát jsem rozšířil množinu toho, co všechno se přežít DÁ. 😉 😁 😁

Ano, videla som sa na stole počas operácie. Je to neuveriteľné, ale, tento pocit pohľadu ktorý trval okamih, vo mne ostal dodnes. Mnohí na to povedia: prebujnelá fantázia

Jistě. Z pozice mé profese, několikrát úraz el. proudem. Nemělo by k tomu dojít, ale stane se.

Přežil jsem delirium bez trvalých následků. Úplně jsem se uzdravil.

Měl jsem sice nějaký úraz hlavy, který se ale dá často přežít. Chci ale zmínit člověka, se kterým jsem se seznámil za trochu zvláštních okolností. Byl to t.č. již nebožtík dobrodruh a vzdělanec Josef Svoboda z Blízkova. A ten takových úrazů přežil nejmíň deset. Poznal jsem ho když už mu bylo přes 80, takže neměl moc vlasů a ty jizvy na lebce byly krásně vidět. Fantastika, že ta bedna ještě vůbec mohla fungovat! On také psal nějaké knížky, ale opravdový trhák by asi byl, kdyby někdo napsal knížku o něm, ha ha. Jednou jsem ho navštívil, žil v jakémsi doupěti v trámoví v patře stodoly, kde mě tuny knížek a dokumentů…

Ano, přežil jsem vážné pobodání nožem, to mi bylo třicet let. Když jsem se probral z komatu, uvědomil jsem si, že svět je jiný, než se mi kdy zdál. To byl počátek mé cesty.

Když přežijeme Fialovou politiků pak myslím, že každý Čech může s klidem říkat, že přežil něco co se přežít nedá.