No není to nádhera?

Právě jsem si přečetla zadní stranu knížky Veselé pohádky a říkadla od Michaila Bulatova ( je to knížka z roku 1951) A mám z toho husí kůži :
Tiché světlo louče, tiché světlo svíčky, světlo petrolejky, světlo elektrickích lamp. Stále jiné světlo, stále jiný vypravěč, ale stále stejný tajuplný svět pohádek , pohádek známích i neznámích, veselích i zamyšlených, svět dětství, svět skotačivích říkadel, pravdivě nepravdivý svět fantazie, který dnes jako před tisíci lety okouzluje ty nejmenší i dospělé.
Rozsviťme světlo, otevřme knihu, dejme znovu zaznít tomu podmanivému tichému hlasu, dejme mu zaznít pro radost našich dětí i pro radost svou.

No nedojalo vás to?