Myslíte, že znalost více cizích jazyků má tak vysokou hodnotu jako dříve?

Samozrejme anglictina vede, ale urcite se dalsi 1–2 jazyky neztrati, naopak jsou velkou vyhodou.
Ja jsem napriklad zrovna tenhle tyden uzavirala jeden obchod s Belgicany. I kdyz se obchod uzaviral v anglictine, Belgicane byli radi za uvodni rec ve francouzstine, ocenili to.
Zrovna tak je to z Francouzi. I kdyz se ve skole uci anglictinu, neradi anglicky mluvi a oceni jakykoliv pokus o francouzstinu. Nemecky jich taky dost umi, ale odmitaji nemecky mluvit. Nemce primo nenavidi, a to treba i 15lete deti.
Takze anglictina je v dnesnim svete nezbytnosti a dalsi jazyk urcite vyhodou!

Každý cizí jazyk se hodí. I když se kvůli cestování naučím jen pozdravit a poděkovat. Je to zdvořilé k domácím. Jak se znám, vždycky se do jazyka zaberu, začne mě zajímat, a pokračuji v učení. Je pravda, že jsem nikdy na praktičnost nedbala, proto i ta maďarština se mi líbila. Tenkrát jsem ani netušila, jak moc bude užitečná na Slovensku.
Teď když se do naší republiky vrátila azbuka, měli by se ji mladí naučit slabikovat. Aby ukázali, že tu hurápodporu myslí vážně.

Tak anglicky mluví na základní úrovni přes 90 % lidí, takže s cizincem začnu anglicky a když zjistím odkud je, pokusím se dát pár vět v jeho mateřštině. A měl jsem možnost mluvit francouzsky. Určitě to potěší obě strany a navíc je to lepší mluvit s chybami, ale se zájmem, než použít drahý překladač. Ale každý může mít vlastní názor. A taky záleží na době. Pamatuji si, kdy tu bylo Němců tolik, byli hluční a němčina byla všude slyšet. Dnes Němci začnou anglicky a když s nimi začnu německy, tak je to taky potěší. Každého cizince potěší, když slyší svou mateřštinu. Svět techniky, cestování, sportu, hudby – tam je angličtina komunikční jazyk číslo jedna, ale je lepší umět více jazyků. Tuším že to prohlásil i Masaryk – Kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem.

Nejde o hodnotu, ale jestli se v zahraničí domluvíš. Pokud chceš jezdit po světě, je ti němčina k ničemu, ale angličtinou vždycky někde někdo mluví.

Je pravda, že díky technologickému pokroku a rozšíření angličtiny jako mezinárodního jazyka se některé důvody pro učení se cizích jazyků změnily. Avšak, i přestože mnoho lidí mluví anglicky, existují stále situace, kdy je znalost jiného jazyka velmi cenná.

Například, pokud se chcete vydat do zahraničí a poznat jinou kulturu, je velmi užitečné mluvit alespoň základní úroveň místního jazyka. Tím můžete lépe porozumět místním zvyklostem a být schopni se s místními lidmi snadněji spojit. Navíc, pokud se chcete uplatnit v mezinárodním obchodě, znalost dalších jazyků než angličtiny je stále vysoko oceňovaná. A to platí nejen pro němčinu a francouzštinu, ale také pro čínštinu, arabštinu a další jazyky, které jsou důležité pro obchodní vztahy s určitými zeměmi.

Kromě toho, studium jazyků může pomoci rozvíjet kognitivní schopnosti a rozšířit kulturní povědomí. Znalost jazyků může také být klíčem k určitým kariérním příležitostem v různých oblastech, jako je překladatelství, diplomacie nebo výuka jazyků.

Samozřejmě, že programování a informatika jsou také důležité oblasti a mají své vlastní výhody. Nicméně, studium jazyků může být stále cennou investicí do budoucna a nabízí mnoho výhod, které nemůže poskytnout žádná jiná oblast.

Domnííám se, že výuka jazyků má vyšší úroveň než v minulosti., takže z toho pohledu i vyšší hodnotu přio jejich používání .

Učila jsem se povinně ruštinu asi od 3. třídy ,na střední škole byla na výběr němčina (největší zájem) angličtina (méně), francouzština minimálně), ale od 60. let byl velký zájem o španělštinu. Po roce 1989 se jako výběrový jazyk vyučovaly západní jazyky, včetně francoouzštiny, španělštiona jen výjimečně, ale i ruština. Jenže zájem byl minimální. Z vlastní zkušenosti vím, že mnoho absolventů se po maturitě ruštinu doučovalo, především kvůli azbuce. Totiž se Sovětským svazem se stále obchodovalo, u některých firem byla znalost ruštiny podmínkou pro přijetí.

V němčině byla zajímavá literatura, ale jinak převládaly fráze, které souvisely s dobou tzv. socialismu. Ještě si pamatuji věty např. Mein Vater ist Arbeiter, meine Mutter ist Verkäuferin .

Jak to bylo s výukou cizích jazyků si můžete přečíst z odkazu

https://www.od­povedi.cz/sear­ch?q=v%C3%BDu­ka%20jazyk%C5%AF%20­na%20st%C5%99ed­n%C3%ADo%20%C5%A1k­ole%20

Dnes se řeší, zda je lepší ovádat dokonale jeden cizí jazyk, nebo více jazyků částečně.
https://perfect-world.cz/ucit-se-dva-vice-jazyku-najednou-ano-ci-ne-a-pripadne-jak-a-proc/

Upravil/a: annas

Spíš vyšší.

Vezmeme-li základní rozdělení společnosti na třídy podle Daniela Prokopa, které se jeví nejpřiléhavější, jak jen sociologické rozdělení společnosti na třídy může být (a nějak si to, zase, rozdělit musíme), pak

• pro zajištěnou střední třídu představuje jazyková vybavenost prakticky nutnost, protože pracují na takových posicích, kde se zahraničním prvkem komunikují. Záleží, samozřejmě, o jaké specialisty se jedná, ale v dnešní době je opravdu málo vysoce kvalifikovaných lidí, kteří by se obešli bez znalosti cizích jazyků, čeština je přeci jen málo známý a málo užívaný jazyk, globálně.
• Pro nastupující kosmopolitní třídu je jazyková vybavenost, vlastně jako jakákoli gramotnost (počítačová, třeba) naprosto kruciální, protože jiný fond nemají, nemají dosud majetek a mají vysoké životní náklady – žijí, převážně, ve velkých městech. Ale u nich je to tak asi jasné.
• Pro tradiční pracující třidu, neboli třídu dělnickou, je jazyková vybavenost relativně důležitá. Jejich sociální fond je veskrze vesnického charakteru, takže nepotřebují nutně jiný jazyk, než češtinu. I skladník ve šroubárně si, jistě, může přečíst Vergilia v originále, ovšem většina instalatérů, elektrikářů, nebo klempířů tyto potřeby, prostě a jednoduše, nemá (viz. elkon, např. 🤷‍♀️😎). Vyšší příjmy, či lepší postavení, jim to zpravidla nepřinese. Jsou výjimky, ku příkladu kvalifikovaní předáci ve firmách se zahraničním předkem, mistři ve firmách se zahraničním prvkem, no a přirozeně ve službách, vedoucí směny v obchodech, vrchní v hospodách („lepších“), ano, je to tedy jak pro koho, ale pro většinu pořád nepředstavuje jazyková vybavenost takovou hodnotu, jako pro ostatní třídy.
• Pro třídu místních vazeb je jazyková vybavenost veskrze úplně nepodstatná. Žijí z toho, že mají vlastní bydlení, tedy nízké náklady na bydlení, primárně na venkově, v menších obcích a většina z nich je pokročilejšího věku, jsou to (pomineme-li důchodce, kteří sem často také patří) kvalifikovaní, ale i nekvalifikovaní, dělníci, takže – obecně – nemají ambice. Mají nízké náklady, vystačí tedy i s nižšími příjmy. Jazyk by jim jejich postavení nezlepšil a soukromě je většinou nezajímá.
• Pro ohroženou třídu by jazyková vybavenost mohla představovat velké positivum, bohužel, většinou je tam jiná determinace, která způsobí, že by beztak přišla vniveč. Vlastně ohroženou třídu znám docela dobře, z kšeftu: to jsou ženské po čtyřicítce, padesátce. Nic moc neumí, úplně na rovinu, protože nic moc v životě nedělaly. Nic moc ale taky nechtějí. Ony si svou práci odvedou, tak jako reálně, některé líp, některé hůř, ale odvedou. Některé mají „vražedné pracovní tempo“, jako by byly na nucených pracích. No ale odvedou. Nic moc víc nechtějí. Nechtějí změnu, jo, třeba dělaj v obchodě za cca Kč 18,500.00 čistého měsíčně (plus stravenky, tak, řekněme, Kč 19,000.00). Mají praxi, takže by je, klidně, vzal jiný nejmenovaný nadnárodní řetězec, kde by měly Kč 23,000.00 čistého. Nebo Kč 24,000.00 čistého. Nebo i víc. Nechtějí, jsou příliš osobní, bojí se risika, bojí se změny. Nebo by i zvládly práci, třeba, hlavní pokladní (vedoucí směny ne, už jenom kvůli počítači by to fakt nešlo, o práci s lidmi ani nemluvě! S počítačem vedou válku, na vedení lidí jsou 🤓, nemají sebevědomí a jsou moc osobní), ale jsou „tady mne dali, tak tady jsem“, neprůbojní, těžko to víc popsat. Takže ano, pokud by měly jazykovou vybavenost, ryze hypotheticky by jim mohla hodně pomoct, ale jednak na to nemají (hlavu, ambice, jsou nesamostatní, neprůbojní), a ani nechtějí. Většinou, výjimky, samozřejmě, jsou.
• No a u strádající třídy jsou problémy úplně někde jinde, než je nějaká jazyková vybavenost. Jo, ty taky znám, bohužel! 👌😅 Tam je problém, aby přišli do práce, problém je jim vysvětlit, že když se jde druhý den do práce, tak se nechlastá, když je druhý den volno, mohou se namrdat, jako carský officír, nebo, že když řeknu, že to bude tak a tak, tak to tak a tak bude a hotovo. Velký problém! Přibývá pologramotů, o nějaké gramotnosti výpočetní ani nemluvě. Tam je všecko velký problém, prostě.

To je jedna věc, práce. Jenže člověk není, tedy alespoň by neměl být, Kanonenfutter, život není jenom o práci. Jako není, čas od času, na škodu si někam vyjet, aby člověk zjistil, že některé věci u nás vlastně taky nejsou ani tak špatné, že má jenom černé brýle (nebo aby zjistil, že to tady pro něho není, ano, každý jsme jiný), tak není špatné si, čas od času, přečíst něco, co nepochází nezbytně z naší kotliny, a ideálně to ani nikdo od nás nezpatlal překladem.

Ne nadarmo se říká, že kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem! Něco na tom je. 😎😀

https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Soci%C3%A1ln%C­3%AD_t%C5%99%C3%AD­da

Stojíme na prahu jakéhosi civilizačního přerodu. Než jim projdeme, hodnotu nemá prakticky nic, co hodnotu dosud mělo. Pupeční šňůra již byla prestrizena, stejně jako ropovod Družba z Ruska. Děkuju.

Pravdu díš… V mnoha zemích i Evropy ta angličtina není tak žhavá (případně ji nechtějí používat). A co teprve ruskojazyčná oblast a země v dálné Asii.