Jaká byla vaše maturita?

Jo mě to taky čekalo,pak jsem to proležela v nemocnici,na­rodilo se mi miminko…Dcera se narodila 17.května,ale neměnila bych,lepší dcera než maturita

to co tu napisu neni navod, jak „studovat“ :) ja jsem byla hrozny zaskolak a na gymplu jsem proplouvala tak,ze kdyz mi teklo do bot, vetsinou u predmetu co jsem nemela rada a nesel mi (matika, fyzika) tak jsem se dostavila a zkousenim jsem to „vyzehlila“. Svatak jsem proflakala, pak jsem propadla panice vecer pred maturitou, rodice mi vysvetlili, ze si mam vyzrat, co jsem si navarila. a tak jsem si to sla vyzrat. lovila jsem tam spis ve znalostech, co mi dala rodina a knizky (hlavne u literatury a dejepisu), nez skola jako takova a nakonec to dopadlo s prumerem za 2,5. po letech se clovek zasmeje, ze byl z maturity nejak vynervovany. ale chapu, ze mate tremu a strach. ale opravdu o nic nejde. pokud vim vysoke skoly pak ani nekoukaji na prumer (za me nekoukaly – nastesti). verte, ze nakonec to nebude tak strasne, jak se predem obavate

Maturitní překlepy.

Víte, jakým způsobem se šíří ústní lidová slovesnost? Přece z úst do úst.

Poněmčování u nás. Český sedlák, když šel do českého chléva a říkal české krávě „uhni“, nikdo ho nenutil, aby to říkal německy.

Jakub Azbest, vlastně Arbes…

Jak se píše klaustrofobie – přece jako Klaus, prezident.

Vysvětlete z textu význam slova úderník – přece ten, kdo nikdy nezaspal, protože jinak by socialismus nevybudoval.

Paní profesorko, já mám momentálně okno. Tak ho zavřete. Nebo spíš otevřete.

Jaká byla naše historická úloha v této době? Být praštění?

Šlitr už je po smrti a Suchej.....už je vysušenej.

Rozdíl mezi archaismem a historismem. Historismus nemá v současné češtině náladu.

Končím slovy jednoho učitele:
"Já se řídím pedagogickým heslem, u studentů nic nepředpokládejte.:

bol to zážitok. Dobré je nebáť sa, aj keď nebudeš vedieť presne otázku treba odpovedať ako politici s istotou a presvedčivo. To väčšinou zapôsobí. Váhavý hlas a sklopené oči je predzvesť neúspechu.
Mne sa napríklad stalo, že počas skúšky z ruštiny, keď mi chcel skúšajúci pomôcť, som ho hneď zahriakla v ruštine. A už som mohla „kecať“ vyhrala som svojou reakciou.
Neskôr som tento spôsob doporučila svojim maturanto a spravili všetci…

Já jsem maturovala před rokem, takže to mám ještě v živé paměti. Asi tak v podobné datum jako je dnes jsem také na netu hledala zkušenosti ostatních. 🙂 Bála jsem se neskutečně. Literaturu jsem se učila celý rok. Nikdy mi tohle mechanické učení nešlo – letopočty, jména, takže jsem se průběžně učila, učitelka nás zkoušela, ale stejně jsem nakonec právě literaturu uměla nejmíň. Sloh jsem měla za 1.
Co se týče ostatních předmětů – ošetřovatelství, psychologie a somatologie, ty jsem se učila hlavně až v květnu (ale fakt intenzivně) a zvládla jsem to s přehledem. Učím se rychle. U maturity jsem si vybrala otázky jakž takž, většinou dobré, ale u literatury jsem měla štěstí přímo obrovské, protože jsem si vybrala přímo 1. otázku, kterou jsem uměla nelíp. Moje radost na potítku neznala mezí… Učitelky byly milé, kromě tý somatologie, to byla celkem příšná, ale já měla anatomii oka našprtanou přímo ukázkově. Takže jsem vše zvládla za samé jedničky a ani jsem nemrkla.
Hrozně to uteklo a ani jsem nevěřila, že už mám potom. Ten pocit po tom je úžasný. Několik dní po tom jsem měla pořád nutkání a strach, že se musím jít učit, furt jsem si nemohla zvyknout, že už to mám za sebou.
Myslím, že se nemusíš vůbec bát. Pokud se aspoň trochu učíš a věnovala jsi se škole celé studium, tak to uděláš levou zadní. Ani to za ten strach nestojí, věř mi.
Teď na VŠ mám každé zkouškové jako jednu maturitu a ještě mnohem víc. Teď třeba mám nějaké otázky ke zkouškám a mám jich už dohromady asi 70 a to jsou to teprve 2 předměty, takže hlavu vzhůru a hodně štěstí.

Bylo to lehčí než jsem čekala, asi štěstí na otázky. Den před maturitou jsem se úplně ,,hroutila´´ ale v den maturity jsem byla tak nějak překvapivě vyrovnaná. Řekla jsem si, že když nejde o život jde o h…o a případně ji dám v září. Ono když je člověk v pohodě jde to hned líp. Kamarádka se sama stresovala tak, až neřekla nic a přitom se dlouho učila. Takže hlavně klídek, neřikat nic co by si nemohla rozvést, logicky přemejšlet a případně improvizovat (pokud nejde o matiku). Myslim si, že je to hlavně o pohotovosti a nejen o našprtanejch faktech. Hodně štěstí!!!

Za 9.